Číslo 100 je zakořeněno v mnoha kulturách a často znamená naplnění. Zdá se, že je to opravdu magické číslo.
Albert Einstein kdysi poznamenal: „Přemýšlím a přemýšlím měsíce a roky. V devadesáti devíti případech je závěr nesprávný. Po sté mám pravdu.“
Čím to je, že číslo 100 u lidí tak rezonuje? Einstein byl velký vědec, nikoli někdo, koho by člověk mohl náhodně obvinit z pověrčivosti nebo dokonce nedbalého myšlení. Přesto si vybral číslo 100. Proč ne 98 nebo 47? A nejde jen o vědce, že?
Jestliže byl Einstein jedním z největších vědců všech dob, pak Dante byl jedním z největších básníků, kteří kdy žili. V jeho díle Božská komedie zjišťujeme, že mistrovské dílo má přesně 100 zpěvů a končí na stém stupni. To je docela překvapivé, když si uvědomíme, že báseň se skládá ze tří částí a každá část má 33 zpěvů; je jasné, že 3 krát 33 je pouze 99 zpěvů. Dante však vložil úvodní canto – osobní předmluvu k první části, Pekla. V ní vysvětluje, jak se dostal k tomu, že se chystá vstoupit do vlastního pekla – celkem tedy 34 zpěvů, což dává dohromady 100 zpěvů.
Nejen na Západě se toto číslo zdá být významné. V čínské kultuře číslo 100 symbolizuje úplnost, prosperitu a dlouhověkost. Fráze „sto let harmonického svazku“ se často používá k požehnání párům v jejich svatební den. Jiný výraz odkazuje na „sto myšlenkových škol, které spolu soupeří“ a označuje rozmanitost intelektuálních diskurzů a debat. Ve starověkém Řecku bylo sté výročí (období 100 let) významnou časovou jednotkou, která se často připomínala oslavami nebo vzpomínkovými akcemi. Římané využili řeckého pojetí století pro svou vojenskou a politickou organizaci. Centurion byl například velitel sta mužů.
Když se na chvíli zamyslíte nad číslem 100 v naší kultuře, najdete ho všude. Ve finančnictví je cent jedna setina dolaru. V čase je století vždy považováno za epochu určující období – 19. století není totéž co 20. století. V matematice je 100 % určující myšlenkou pro vyjádření plnosti, stejně jako skutečnost, že náš systém číslování je z velké části desetinný. Teplotu měříme ve stupních Celsia a bod tuhnutí a varu vody se pohybuje od 0 do 100 stupňů. Ve fyzice máme měření v centimetrech. Dokonce i v biologii měříme mnohonožky.
Stoletý oslavenec je člověk, který se dožije 100 let, což je vždy považováno za obrovský úspěch, a ve Spojeném království dostává každý stoletý oslavenec osobní blahopřejný dopis od panovníka. Ještě lehkovážněji lze říci, že hudební žebříček Billboard 100 je pro hudebníky a zpěváky nejlepším místem. Mohli bychom pokračovat a vyjmenovávat další příklady tohoto fenoménu, ale nemusíme. Chvilka zamyšlení nám napoví, že 100 je zásadní číslo. Ale proč?
Proč je 100 magické
Nejpravděpodobnějším důvodem, proč se počítání čísel na základě 10 stalo dominantním, je skutečnost, že máme 10 prstů a na tomto primárním a intuitivním základě počítáme věci na prstech. Samozřejmě, že 100 je 10 krát 10. Pro pythagorejce, následovníky Pythagora (asi 570 př. n. l.-495 př. n. l.), bylo 100 „božským“ číslem: Je to nejen kvadrát čísla 10, ale také součet krychlí prvních čtyř čísel:
13 + 23 + 33 + 43= 100
A nejen to, 100 je také součet prvních deseti lichých čísel a součet prvních devíti prvočísel:
1+3+5+7+9+11+13+15+17+19 = 100
2+3+5+7+11+13+17+19+23 = 100
Velcí myslitelé starověkého Řecka to považovali za důkaz vesmírné struktury, srozumitelnosti čísel a samotné racionality. Věci dávaly smysl, daly se spočítat a navíc měla některá čísla zvláštní, zjevující vlastnosti.
V první řadě samotná desítka – když přejdeme od jednociferných čísel 1 až 9 – naznačovala úplnost tím, že k číslici přidávala nulu.
Pokud přejdeme od matematiky k náboženství, ptáme se, jaký je pravděpodobně nejdůležitější příklad čísla 10 v západním světě? Jednoznačně Mojžíšův zákon o 10 přikázáních. V Tóře, kterou dal Hospodin Izraelitům, je sice více než 600 přikázání, ale je to právě oněch 10 přikázání, od nichž se odvíjí celá jejich morálka a etika.
Jakmile přejdeme od jednociferného čísla 9 k dvoucifernému číslu 10, dosáhneme dokončení – dvě plné ruce, na kterých nechybí žádný prst. Když číslo 10 umocníme, přejdeme k prvnímu trojcifernému číslu 100. Tři je samo o sobě božské číslo: trojjedinost Boží, kterou nacházíme všeobecně, ale zejména v křesťanství. Zde však možná na mytické úrovni nacházíme sílu čísla 100.
Z numerologického, psychologického a teologického hlediska znamená číslo 1 osamělost, sebeurčení a nezávislost. Když však k jedničce přičteme 0, aby vznikla desítka, co představuje ta 0? Je to kruh – nekonečno – představuje celistvost, soběstačnost a nekonečný potenciál. Spojení čísel 1 a 0 je tedy spíše jako spojení jangu (silné nezávislosti) s jinem (nekonečným potenciálem), sňatek protikladů, který vytváří úplnost. Umocněním se nekonečnost nuly zdvojnásobí, ale stále jí vévodí číslo 1. Máme pak naprostou úplnost, stoprocentnost, pohár přetékající do plnosti, vše, co chceme a po čem toužíme!
Stejně jako Ježíš opustil 99 ovcí, aby našel chybějící stou, Einstein měl pravdu, když to zkusil 99krát a uvědomil si, že až na stý pokus dospěl ke správnému závěru, a Dante měl pravdu, když k 99 zpěvům přidal ještě jeden navíc, aby dokončil Božskou komedii. A já také doufám, že mám pravdu, v tomto svém stém článku pro Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.