Jedna z newyorských maminek, která byla kritizována za svůj „líný“ přístup k výchově, odhalila, jak její dvojčata „rozkvetla“ poté, co je začala zapojovat do kuchyňských aktivit.
Aziza Bobojanovová, která pochází z Tádžikistánu, začala se svým manželem podporovat samostatnost svých dětí, když jim bylo pouhých 17 měsíců.
„Od té doby, co jsme je začali zapojovat do úkonů, jako je podávání snídaně nebo pomoc při každodenních činnostech, například při vaření, úklidu, a dokonce i při sestavování nábytku, zaznamenali jsme výrazný pokles záchvatů vzteku,“ svěřila se 28letá Bobojanovová deníku Epoch Times. „Ukázalo se, že čím více se do těchto činností zapojují, tím jsou šťastnější. Už nevyhledávají pozornost křikem, protože se cítí být zapojeny do většiny našich domácích činností.“
Po přečtení mnoha knih o vývoji dítěte si Bobojanovová, inženýrka Javascriptu, osvojila přístup Montessori, který radí rodičům zapojit děti do kuchyňských činností tím, že jim vyčlení přístupné police a skříňku na náčiní a nádobí.
Protože však rodina Bobojanovových bydlí v New Yorku, potýkají se s prostorovými omezeními. Proto Bobojanovová inovovala funkční minikuchyňku, která byla speciálně přizpůsobena potřebám jejích dvojčat.
„Když jim byly dva roky, začala jsem je zapojovat do přípravy snídaně jako počáteční krok na cestě k samostatnosti,“ řekla.
Bobojanová si všimla, že když dvojčata poprvé prozkoumala svou miniledničku, „instinktivně pochopila“, jak uspořádat položky na snídaňovém stole, neboť z ledničky vyndala všechny potřebné ingredience.
Povzbuzena jejich zvědavostí začala dokumentovat jejich drobné krůčky k soběstačnosti a sdílet je na sociálních sítích. Jedno z videí, které se stalo virálním, ukazuje chlapce, jak ve své minikuchyňce upravují stůl: rozklepávají vajíčka, loupou banány a uklízejí po sobě.
Video nasbíralo více než 700 000 reakcí a mnoho pozitivních komentářů. Někteří uživatelé sociálních médií jsou překvapeni, když vidí, jak děti rozbíjejí vajíčko jen jednou rukou, zatímco jiní se rozplývají nad roztomilou kuchyňkou, která byla navržena speciálně pro maximální využití omezeného prostoru v jejich městském bytě.
Zatímco 90 procent komentářů od uživatelů sociálních médií je podporujících a povzbuzujících, podle jiných jsou její děti „příliš nezávislé“ a rodiče by je měli nechat být dětmi.
„Pochopila jsem, že není možné se zavděčit všem a vždycky se najde někdo, kdo mě bude odsuzovat,“ řekla paní Bobojanovová. „Upřímně řečeno, naučila jsem se nenechat se kritikou našeho výchovného přístupu obtěžovat. Naše rodina funguje způsobem, který nám vyhovuje nejlépe, a nikomu naše postupy nevnucuji. Nejdůležitější je, že tento přístup funguje efektivně pro naši rodinu, a na tom skutečně záleží.“
Bobojanovová vytváří pro své děti úkoly přiměřené jejich věku a spoléhá na svůj instinkt.
„Nikdy neznáte schopnosti dítěte, dokud mu nedáte šanci,“ říká paní Bobojanovová. „Často podceňujeme schopnosti batolat, ale jsou neuvěřitelně bystří a vnímaví pozorovatelé našich každodenních činností.“
Dvojčata zvládla umění oloupat a nakrájet vejce na tvrdo a umí připravit koktejly z jogurtu, banánu, mražených bobulí, mandlového másla a ovesných vloček. Malí kuchaři kromě toho, že umí dobře krájet různé druhy ovoce a měkkou zeleninu, dokáží také samostatně prostřít a uklidit svůj snídaňový stůl.
Dalším velkým úspěchem je, že si dokáží sami nalít vodu z dávkovače a mléko ze džbánku, kdykoli mají žízeň.
Obhájkyně Montessori pedagogiky sedí se svými syny a pomáhá jim, kdykoli je to potřeba, například když mají problémy s rozetřením mandlového másla nebo otevřením sklenice. Díky svým zkušenostem si uvědomila, že jde o křehké vyvažování, které vyžaduje pochopení pro to, kdy ustoupit, a je skvělou příležitostí k procvičování trpělivosti.
„Jsou chvíle, kdy to může být trochu náročné, zejména když spěcháme a dvojčata trvají na tom, že chtějí všechno dělat sama,“ řekla. „Chvíli mi trvalo, než jsem se smířila s tím, že nehody jako rozbití nádobí nebo rozlití nápoje jsou součástí jejich procesu učení.“
Kdykoli došlo k nějaké nehodě, počítala Bobojanová do deseti, aby si zachovala klid a rozvahu a umožnila dvojčatům situaci zpracovat.
„Překvapivě se rychle naučily zacházet s křehkými předměty. Ačkoli k rozlití tekutin stále občas dochází, už nemusím počítat do deseti, protože dvojčata instinktivně popadnou kuchyňskou utěrku, aby nepořádek, který způsobila, sama uklidila,“ říká Bobojanová.
Když se matka dvou dětí ohlíží zpět, věří, že to všechno stálo za to, protože její chlapci díky účasti v tomto programu získali sebedůvěru a pocit úspěchu. Kromě toho se rozvíjí jejich jemná motorika, kreativita a další důležité životní dovednosti. Rodiče si také všimli, že dvojčata mají nyní nově zájem o jídlo.
„Nikdy neměla ráda vejce natvrdo, dokud si je nezačala samy loupat a krájet,“ říká Bobojanová.
Jejím cílem je, aby si dvojčata nakonec připravovala snídani sama a z dlouhodobého hlediska se u nich rozvíjela soběstačnost.
„V konečném důsledku je naším cílem jako rodičů vychovat respektované, spolehlivé a úspěšné jedince,“ řekla.
Díky této cestě se Bobojanovové podařilo vytvořit mnoho úžasných vzpomínek, včetně doby, kdy se děti naučily připravovat pizzu úplně od začátku.
„Vidět jejich nadšení při přípravě jejich oblíbeného jídla, kterým je pizza, bylo k nezaplacení,“ řekla.
Jindy, když se kluci probudili nevrlí, protože se špatně vyspali, jim Bobojanová připomněla snídani a jejich nálada se okamžitě změnila.
„Když jsme šli do obývacího pokoje, připomněla jsem klukům, aby otevřeli ledničku,“ řekla. „Oči se jim rozzářily samým nadšením, přestože měli ještě slzy z toho, že se probudili ve špatné náladě.“
„Jejich radostné reakce, poskakování kolem a nadšené pojmenovávání jednotlivých položek v ledničce mě opravdu dojalo.“
Rodičům, kteří mají zájem vyzkoušet tento přístup, Bobojanová doporučuje zapojit děti do kuchyňských nebo domácích prací již od 12 měsíců a prozkoumat různé knihy o vývoji dítěte, abyste zjistili, jaký přístup je pro vaši rodinu nejvhodnější a odpovídá vašemu stylu výchovy.
Rodičům také připomíná: „Nerozčilujte se kvůli rozlitým nápojům nebo rozbitému nádobí. Nepořádek se dá uklidit během několika minut, ale vzpomínky, které si s dětmi vytvoříte, vám zůstanou na celý život.“
Podívejte se také na video:
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
