Retrospektiva čtenáře
Aneb pár postřehů ohledně poctivosti voleb z účasti v okrskové volební komisi při volbách do Evropského parlamentu v roce 2024. Na svou čest mohu plně dosvědčit, že hlasovací systém v ČR je v roce 2024 ještě naprosto v pořádku a poctivý – zatím.
Využil jsem právo (které máme coby občané ČR) stát se členem místní okrskové volební komise a tím zkontrolovat, jak volby probíhají. Nejsem pravidelným účastníkem, hlásím se do komise jednou za pár let. Tentokrát jsem se nechal nominovat přes politickou stranu, jejímž jsem příznivcem. Ale to není podmínkou, člověk se může přihlásit i přes obecní úřad bez politické příslušnosti. Starosta (nebo někdo z úřadu) pak v případě, že někde chybí členové do komise, ji těmito dobrovolníky doplní. Málokdy jsou všechny komise plné, takže místní samosprávy jsou za tyto dobrovolníky obvykle rády. Účast ve volební komisi je placená, takže obzvláště pro důchodce, nebo matky na mateřské dovolené, nebo studenty, to bývá vítaný přivýdělek. Asi jsem to nepopsal zcela přesně dle znění zákona, ale zhruba takto to v praxi probíhá.
V kostce, volby do europarlamentu 2024 probíhaly v pořádku. Volby a sčítání probíhalo prakticky stejně, jak pamatuji z minulých let. Drobné detaily se průběžně mění, ale to klíčové, co rozhoduje o poctivosti voleb a sčítání, je stále stejné a stále kvalitně navržené. Klíčová je role okrskové komise. Dokud v komisi sedí alespoň jeden člověk s průměrnou inteligencí a alespoň minimálním zájmem o dění okolo sebe, tak není jak dané volby zfalšovat.
Kontrolovali jsme volební urny, že jsou na začátku prázdné. Zapečetili jsme je. Kontrolovali jsme, že tam nikdo nic nepřihazoval mimo volebních obálek a každý jen jednu obálku. Na noc jsme urny zalepovali a pečetili, ráno opět kontrolovali pečeti a zalepení.
Kontrolovali jsme občanské průkazy a identitu voličů a že jsou na volebním seznamu našeho okrsku. Kdo přišel s voličským průkazem, tomu jsme ho odebrali.
Kontrolovali jsme, že jsme každému vydali jen jednu obálku.
Kontrolovali jsme, že lidé chodí za plentu a lístky vkládají do obálek za plentou (přesněji, co tam dělali, nevím, ale co by asi dělali jiného než vybírali a vkládali lístky do obálek). Na nikoho nebyl činěn žádný nátlak, aby nějak volil, nebo vůbec aby volil nebo nevolil.
Na konci jsme vše poctivě spočetli, kontrolně vše přepočetli, abychom si byli jisti, a zanesli jsme výsledky do systému. Přes webové stránky statistického úřadu se pak lze proklikat až do svého volebního okrsku a následně zkontrolovat, že tyto údaje jsou správně zanesené (výsledky hlasování – výběr územní úrovně). V případě voleb do Evropského parlamentu bylo možné tuto kontrolu provést až po víkendu, až byly výsledky zveřejněny, nicméně výsledky tam uvedené jsou v pořádku.
Tentokrát se na nás ani nepřišla podívat policie, jestli je vše v pořádku. Obvykle se zastaví. Největší problém jsme měli s vyvěšením vlajek – která patří kam a že nejdou upevnit přímo na budovu. Vlajky jsme tedy upevnili na plot, což nám bylo později vytknuto. No, na průběh voleb to nemá vliv, ale holt najdou se lidé, kterým i taková formalita vadí.
Kdysi jsem zastával názor, že by bylo dobré umožnit, či zjednodušit, i našim lidem v zahraničí volit. Nicméně časem jsem změnil názor. Tedy ne že by bych nechtěl umožnit lidem, kteří jsou v zahraničí, volit, ale negativa naprosto převažují pozitiva. Stačí se podívat na USA (tamní volební systém v některých státech vysloveně nahrává podvodům), nebo i jen na Rakousko, na prezidentskou volbu 2016 a pochybnosti a nejasnosti okolo ní.
Problémy s korespondenční volbou
Vím že to bude nošení dříví do lesa, mnohokrát to již zaznělo, ale musím to zopakovat. Problém s korespondenční volbou je v tom, že má komise má jen velmi omezené možnosti, jak zkontrolovat, že daný hlas je platný. Jinými slovy jeho autenticitu (že jej opravdu poslal ten, kdo to o sobě tvrdí) a že se opravdu nenechal někým přinutit, nebo ovlivnit, jaký hlas posílá. Jakmile pak komise hlas akceptuje a zařadí mezi ostatní (oddělí jej od obálky, ve které přišel, a tím jej anonymizuje – a to musí, to je jedno ze základních pravidel a požadavků na tajnou svobodnou volbu), tak již hlas bude platný navždy. Nikdo již zpětně nemůže a nedokáže daný hlas dohledat a změnit. A to i kdyby se dodatečně přišlo na to, že většina, nebo dokonce všechny, korespondenční hlasy byly podvrženy.
Právě zkušenosti ze zahraničí naznačují s pravděpodobností hraničící s jistotou, že korespondenční hlasy jsou masivně zneužívané a jsou tím impulzem, který mění výsledky voleb. Opět odkazuji na volby v USA a na volby v Rakousku. Kdo je sledoval, nemohl si nevšimnout podivných posunů v hlasovacích trendech v okamžiku, kdy se začaly přepočítávat korespondenční hlasy. Ale soudy se nejspíše bojí toto přiznat a zneplatnit volby a označit korespondenční systém za odporující demokratickému principu poctivé volby. V USA by se nejspíše takové rozhodnutí soudu rovnalo prvnímu výstřelu v občanské válce. V Rakousku v roce 2016 měl soud trošičku větší odvahu a volby se musely opakovat, ale zneplatnit celý systém si soud netroufl (jestli vůbec mohl). Jinak si to vysvětlit nedokážu.
Elektronické hlasování
Naprosto stejně jsem proti elektronickému hlasování, kdy volba by byla realizovaná přes elektronické zařízení. U elektronického systému není jak zaručit, že systém skutečně dělá to, co tvrdí, že dělá. Neboli že i když občan zmáčkne tlačítko A, systém mu zobrazí potvrzení volby A, že skutečně systém někde na vzdáleném centrálním úložišti skutečně anonymně zapíše A. Netvrdím, že je jednoduché elektronické systémy zfalšovat, ale když už se to povede, potom jsou podvody umožněny masivně a nekontrolovatelně. Na rozdíl od papírového systému, tak jak ho máme nastavený dnes u nás – ten je zpětně naprosto přesně zkontrolovatelný a občas soud nařídí dílčí přepočítání, když mu přijde od člena některé komise stížnost.
Nicméně vůle mnoha lidí je elektronické a poštovní hlasování. Většinou argumentují tím, že máme 21. století a papír patří středověku. A že ani ten papírový systém není dokonalý, protože nezabrání podplacení voliče někde za rohem. Takto argumentující lidé nechtějí chápat (ne že nechápou, většinou nechtějí), že tato pohodlná a rádoby moderní forma volba je zkratka do totality. Že v okamžiku, kdy se tato cesta volby falšovat ve velkém utvoří, že to je jen otázkou krátké doby, kdy to někdo umně zneužije a nikdo mu to nikdy nedokáže.
Takže doufám, že toto nebyly poslední poctivé volby na území ČR a korespondenční volba (a elektronické hlasování s ním) skončí v koši.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
