Než v Žofínském paláci v pondělí vystoupil argentinský reformista Javier Milei, skupinka řečníků mluvila o pohnutkách stojících za rozrůstáním byrokracie a přístupech jak ji začít brzdit.
Mileiově přednášce předcházely tři panely, z nichž první nesl název „Jak může politik vzdorovat sklonu byrokracie po větší regulaci?“. Diskutovali na něm bývalý ministr vnitra Ivan Langer, bývalý viceministr hospodářství Slovenské republiky a člen Inštitútu slobody a podnikania Ján Oravec, ekonom Aleš Rod a prezident české Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.
Ján Oravec, který dlouhodobě lobuje za snížení byrokracie, uvedl, že byť má Evropská komise již léta několik platforem, které se zaměřují na snižování administrativní zátěže, „reálný vývoj je opačný“. Nejvíce regulí se nyní dle jeho pozorování přenáší právě z EU.
Popisoval systém, který zavedli na slovenském ministerstvu, jehož jeden z nástrojů údajně označilo OECD jako vzor pro ostatní členské země. Jde o o princip „Jeden dovnitř, jeden ven“, resp. „Jeden dovnitř, dva ven“, který spočívá v tom, že s jakýmkoliv nově přijímaným regulačním nástrojem či jeho dopadem, musí být vykompenzován, resp. dvojnásobně snížen jiný regulační nástroj (nebo jeho finanční dopad).
„Pointa je, že když nechcete, aby ministerstva zatěžovala podnikatele povinnostmi, sami musíte zavalit ministerstva povinnostmi, aby nestíhala ty povinnosti přenášet dál,“ zavtipkoval Oravec.
Jeden z důvodů rostoucí byrokracie je dle něj to, že zákonodárci a úředníci nevidí reálnou situaci podnikatelů a snaží se „páchat dobro“. Na druhé straně vidí nedostatek u podnikatelů, kteří by měli normotvůrce předem před dopady varovat.
Ivan Langer zdůraznil myšlenku, že „moc má nemoc mít větší moc“ a ve vztahu k jakékoliv změně, tedy v tomto případě snížení byrokracie, pohovořil o důležitosti premiéra jako hybatele.
Aleš Rod se podělil o tři způsoby, které by dle něj k omezení zátěžového nešvaru vedly, nejlépe v jejich kombinaci.
„První je lepší využívání informací. To znamená, že se ve veřejném sektoru bude zkracovat doba, po kterou v něm kolují informace nebo peníze,“ uvedl způsob, který označil za nejdůležitější.
Další řešení pak vidí v hodnocení dopadu regulace s jasně danou metodikou s kvantifikovanými výstupy, včetně ex post hodnocení. Tím třetím je dle něj prolamování asymetrie mezi politiky.
Mezi důležité předpoklady jejich fungování pak řadí otevřená data, ze kterých lze čerpat, transparentní legislativní proces a zpětnou vazbu od regulovaných subjektů.
Na to částečně navázal Zdeněk Zajíček, který představil v panelu tzv. antibyrokratický zákon, na kterém momentálně jeho komora spolupracuje s dalšími organizacemi.
Než se dostal k samotnému návrhu, prezentoval několik zjištění, včetně toho, že administrativní zátěž je již několik let jednou z hlavních překážek podnikání, statistiky růstu počtu předpisů, či odhadované náklady administrativní zátěže pro podnikatele, které lze dle komory vyčíslit na 72 miliard Kč ročně (odhad ministerstva průmyslu je 48 mld.).
V návrhu, který zřejmě půjde do legislativního procesu na návrh poslanců, se uvádí, že „zákon upravuje právo podnikatelů a dalších fyzických a právnických osob na poskytnutí ochrany před neodůvodněnou regulatorní zátěží nebo nadměrnou byrokratickou zátěží“.
V praxi by pak dle návrhu mělo docházet k povinnosti ministerstev sestavovat tzv. RIA zprávy, což už se dělá, ale dle Zajíčka je potřeba je dělat „vážně“ a začlenit do nich „měřitelná kritéria“, která bude možno zpětně vyhodnocovat. Dále by měl existovat přehled povinností; možnost pro podnikatelské organizace podat podněty na odstranění regulace; a také právní elektronický systém, který by umožňoval třídit povinnosti podle oborů podnikání a mohl dotčenému říct „tohle si hlídej“.
