Díky sousedským večírkům se ve Spojených státech spojují komunity pro všeobecné blaho prostřednictvím staré dobré zábavy. Zde se dozvíte, jak to můžete udělat i vy.
Vanessu Eliasovou podnítila vzpomínka z dětství k nápadu, který dokáže upevnit komunity po celých Spojených státech.
Když Eliasová vyrůstala, její rodina se mnohokrát stěhovala. Jednou žili osmnáct měsíců v Saint Louis ve státě Missouri na slepé ulici poblíž farmy. Právě tam jí jeden zvláštní letní večer vnukl okamžitý pocit sounáležitosti s komunitou.
„Uspořádali jsme hromadnou veselici,“ vypráví Eliasová. „Děti tam po setmění běhaly, hrály si na babu s baterkou ve tmě, honily světlušky, běhaly všude možně. Naši rodiče si povídali. Někdo vytáhl velký ocelový žlab, který připomínal takový, z kterého pije dobytek, naplnil ho vodou a udělal z něj bazén. Mám fotku, jak tam táta vlezl celý v obleku, a můj devítiletý výraz čiré radosti. Byla to pro mě kouzelná noc.“
Po několika desetiletích Eliasová usilovně šíří toto kouzlo prostřednictvím založením organizace Block Party USA a doufá, že sousedská setkání stejně tak očarují děti i dospělé po celých Spojených státech a zároveň pomohou sblížit komunity.
Na propojení záleží
V roce 2015 se Eliasová stala aktivistkou v oblasti duševního zdraví, certifikovanou koučkou rodičů, řečnicí a spisovatelkou, a to díky tomu, že byla svědkem rozpadu rodin a komunit, ale rovněž krizi ve své vlastní rodině. Je zakladatelkou organizace Thrive With a Guide (Prosperujte s průvodcem), jejímž posláním je „vést rodiče k tomu, aby objevili svou sílu – aby proměnili své životy a vrátili do svých rodin hluboký pocit spojení a radost“. Bydlí ve Wiltonu ve státě Connecticut, je vdaná a má tři dcery, je bývalou předsedkyní Wiltonské rady mládeže (Wilton Youth Council), spoluzakládala Wiltonskou pracovní skupinu pro duševní zdraví (Wilton Mental Health Task Force) a je zakládající členkou Wiltonské koalice pro mládež (Wilton Coalition for Youth), která se snaží posílit vazby mezi organizacemi sloužícími mladým lidem a jejich rodinám.
Tento hluboký vhled do politiky a kultury jejího adoptivního města jí přinesl rostoucí povědomí o potřebě silnějších vazeb v komunitě. V roce 2018 Eliasová spolu s dalšími založila akci, kterou nazvala „Velká víkendová sousedská slavnost ve Wiltonu.“
„Měli jsme dvojí cíl: propojit sousedy tváří v tvář a podpořit volnou hru dětí,“ říká. „Jde o mikropropojení, místní propojení, a tak jsme ten první víkend uspořádali čtyřicet různých blokových večírků, do kterých se zapojilo asi 1 200 lidí. Lidé tak dostali příležitost oslovit své sousedy. A od té doby se z toho ve Wiltonu stala tradice.“
Eliasová následně provedla případovou studii jedné z těchto slavností.
„To, co z toho vzešlo, je krásné, pokud jde o vaše děti, ti dostávají práci, je zde jídlo pro rodiny s novým přírůstkem, společné opékání vuřtů v zimě. … Je to ztělesnění vaší komunity a sousedství a pocitu, že jste spojeni a že je o vás postaráno,“ sdílí.
Tento úspěch inspiroval Eliasovou k založení Block Party USA. Jejím snem, jak vysvětluje na svých webových stránkách, je „dosáhnout propojení, občanské sounáležitosti a komunity – a zejména podpořit volnou hru pro děti. … Soused si povídá se sousedem, odpojí se od přístrojů a užívá si čas strávený s jinými. Věřím, že sejít se na sousedské slavnosti jen jednou za rok může mít hluboký lavinový efekt.“
Uspořádejte si vlastní sousedský mejdan
„Zachovejte jednoduchost. Nehledáme jízdu na ponících a skákací hrady. Chceme, aby to bylo jednoduché, aby to bylo proveditelné.“
Tato rada je jádrem sousedských večírků podle představ Eliasové. Co se týče jejích dalších návrhů a tipů, jsou zcela praktické.
Pozvěte své sousedy
Někteří lidé se mohou stydět nebo se cítit nesví, když sousedům předhodíte myšlenku uspořádat sousedský večírek.
„Co je užitečné, je sdílet Block Party USA a webové stránky, když lidi zvete. Vysvětlit, že je to součást hnutí a že to je důvod, proč to děláte, lidem se trochu uleví,“ dává za příklad svoji organizaci Eliasová.
Doporučuje pozvat třicet až čtyřicet sousedů – „ne všichni vždy přijdou“ – vyvěšením letáků na jejich dveře.
„Uveďte datum a čas, své kontaktní údaje a připomínku, aby si přinesli židle. Nejjednodušší je, když si každý přinese chladicí box a jídlo, o které se podělí – doporučuji jednohubky – a láhve s pitím. Mně se to líbí od čtyř do sedmi hodin, což se dostává do doby večeře, ale ne příliš pozdě pro ty, kteří mají malé děti,“ popisuje.
Nabídněte jmenovky
Doporučuje také jmenovky a přihlašovací arch, kam může každý zadat svou e-mailovou adresu.
„Myslím, že jmenovky jsou klíčové,“ sdílí Eliasová. „Mohou tam uvést svou adresu a číslo ulice, což opravdu pomáhá upevnit vazby. A následně můžete všem přihlášeným lidem poslat e-mail. Můžete sestavit seznam kontaktů.“
Eliasová také uklidňuje ty, kteří pořádají sousedskou párty, aby se nebáli počtu lidí, kteří nakonec přijdou. Na jednu z jejích sousedských slavností ve Wiltonu, kterou uspořádala na poslední chvíli, přišlo pouze dvanáct lidí.
„Normálně jich bývá třicet až čtyřicet a někdo mi řekl: ,Kde jsou všichni? Nejste naštvaní?‘ Ne, těch dvanáct se nás dalo do řeči. Měli jsme na sebe víc času. Cokoli, co je víc než čtyři, je úspěch,“ podotýká.
Zapojte všechny
Jak Eliasová upřesňuje, tyto sousedské večírky jsou určeny pro všechny. Zejména rodiče vyzývá, aby s sebou vzali své dospívající a mladistvé.
„Přimějte je, aby přinesli chladicí box nebo připravili křídy na chodník pro mladší děti nebo něco podobného,“ radí. „Je opravdu důležité zapojit celou rodinu. Naše mládež se potýká s izolací a osamělostí více než jakákoli jiná skupina, takže nemají výmluvu, jak se z toho vyvléct, že?“
Přínosy a vedlejší efekty
Kromě toho, že jsou sousedské slavnosti zábavné, jak Eliasová podotýká, také rozvíjejí společenskou kulturu, kdy se ukážeme svým sousedům, pokud nás potřebují, pomáhají posilovat mezigenerační vazby a často mohou vést k zaměstnání – hlídání dětí, hlídání domácích mazlíčků, hrabání listí, sekání trávy – pro dospívající.
„Když se sejdeme tváří v tvář,“ sdílí dále, „uvědomíme si, že máme více společného než rozdílného.“
Na svých webových stránkách Eliasová píše: „Moje město je důkazem toho, že můžete vycházet se sousedy, kteří volí jinak než vy, že se sice můžete v mnoha otázkách neshodnout, ale přesto se můžete společně zasmát a podat pomocnou ruku.“
„My jako lidé podceňujeme svůj vliv,“ zmiňuje Eliasová, „a potenciál toho, jak můžeme změnit svět někoho jiného, a jak nám to dělá radost, jak se díky tomu cítíme dobře. Je to uskutečnitelné a můžete začít hned teď, toto léto, založit tradici a vybojovat život pro sebe, svou rodinu a svou komunitu.“
Je to „výhra pro všechny strany“, uzavírá Eliasová,
–ete–