Komentář
Právě jsem si pořídil třičtvrtěkilový balíček soli za necelých 50 korun, který mi vydrží rok nebo i déle. Na internetu vidím ceny dvakrát i třikrát vyšší.
Jistě, nejedná se o supermoderní sůl, která se stala módní před deseti lety. Vzpomínám si, že jsem nedávno navštívil luxusní nákupní centrum s obchodem s kořením, kde probíhala ochutnávka soli. Výrobky tam vyšly sice naprosto draho, ale všichni je kupovali. Byla to totiž řemeslná sůl. Jen lakomí lidé by si koupili méně.
Pamatujete si na ty časy? Zdá se, že jsou pryč.
Okamžitě mě napadla jedna úvaha. V dávných dobách byla sůl tak vzácná, že nabyla vlastností peněz. Například pro starodávné doktory a učitele. To platilo pro mnoho civilizací od roku 5000 př. n. l. až do poměrně nedávné historie, vlastně až do 19. století, kdy se tento produkt stal všudypřítomným.
Ostatně slovo sůl pochází ze slova salarium. Latinsky to znamená „solné peníze“. Název dostala pro své peněžní vlastnosti, které samy o sobě vznikly proto, že byla velmi cenná pro ochucování potravin a také pro zdraví. Pokud si myslíte, že není nezbytná, zkuste třídenní vodní půst. V určitém okamžiku zaručeně dostanete chuť na sůl. Když si ji konečně dáte na jazyk, pocítíte obrovskou úlevu.
Pochopíte, proč křeček, kterého jste možná měli jako děti, tak miloval své solné kolečko.
V jistém smyslu máme tedy všichni obrovské štěstí. Za pár desítek korun můžeme sehnat sůl na rok nebo dva. Bývaly doby, kdy právě to znamenalo být velmi bohatý. Všichni jsme v tomto smyslu bohatí i nyní.
Totéž platí o olejích, zejména o živočišných tucích. Ty byly v historii různě vzácné. Během čínské kulturní revoluce se staly nejcennějším artiklem. Nic z toho bychom neměli považovat za samozřejmost. Sůl a olej jsou pro život nezbytné. Ani jednoho z nich není prozatím nedostatek.
To znamená, že nastala úsporná doba a všichni hledáme cestu zpět k základním potřebám.
Jde o něco širšího, a to o úsporu peněz. Jakmile si to osvojíte a smíříte se s ekonomickou realitou dnešní doby, stane se pro vás šetření dobrodružstvím. Zahrnuje nakupování, lovení a porovnávání, je plné vítězství i porážek, radosti i smutku a hlavně dává vašemu každodennímu životu drajv a smysl.
Často vzpomínám na svou babičku z matčiny strany. Vyrůstala v době velké hospodářské krize. Její matka šila deky ze zbytků látek, které zbyly z materiálu, z něhož šila šaty pro svých devět dcer. Samotné deky byly nádherné. Sám jsem si jednu nechal, dokud se nakonec nerozpadla a mně nezlomilo srdce ji vyhodit.
Ale i v živé paměti si vybavuji, jak se pro ni šetření stalo podstatnou životní radostí. Vystřihovala kupony z novin. Obcházela obchody a znala každý výrobek.
Sbírala v různých obchodech takzvané zelené známky a zlaté známky, tehdejší systémy odměn. Dávala mi práci s vyplňováním známkových knížek. Chodili jsme je spolu vyměňovat za různé výrobky v obchodě se zelenými známkami. Vzpomínám si, že většina výrobků, které byly po vykoupení známek k dispozici, nebyla zrovna tím, co člověk chtěl.
Přesto jsme přinášeli krabice s vyplněnými známkovými knížkami. Odcházeli jsme s novým toustovačem, kuchyňskými noži nebo něčím podobným. Byl to skvělý pocit, i když nic z toho, co jsme získali, jsme opravdu nepotřebovali. Ono totiž ani nešlo o ty výrobky. Šlo o to dobrodružství, o pocit, že jsme tvrdě pracovali na tom, abychom v systému, který jsme měli, získali co nejlepší hodnotu. Samotný proces úspory peněz byl jakýmsi spotřebním zbožím.
Byla to zjevně činnost, kterou sdílela se svou širokou rodinou. Její dcery na tom byly stejně. Věřily, že spoření je cílem. Ušetřený haléř je vydělaný haléř. To něco znamenalo dávno předtím, než se hodnota haléřů stala nižší než úsilí o jejich ušetření. Hlavním životním cílem bylo žít co nejlépe a přitom co nejméně utrácet.
Mám pocit, že tento étos se vytratil někdy v poválečném období, kdy generace, která dospěla v době Velké hospodářské krize, vstoupila do svého důchodového věku a dějiny se posunuly kupředu.
Lidé jako já, kteří dospěli v době velké prosperity, nemohli pochopit lidi, jako byla moje babička. Tajně jsme si mysleli, že jsou lehce iracionální, že jsou produktem své doby a nemají co naučit ty z nás, kteří měli to štěstí, že byli součástí nastupujícího digitálního věku, kdy se bohatství sypalo jako mana z nebe.
Přesto, v dobrých i špatných časech, je účetnictví základní realitou, která nikdy nezmizí. Lidé si to poprvé v životě připomínají. Přizpůsobují se a vrhají se do velkého honu za hodnotou. To je na jednu stranu politováníhodné, ale stejně jako u mé babičky je možné z toho udělat formu rekreace a nakonec i velkou zábavu.
Znakem velkých inflací, jakými jsme si prošli a pravděpodobně stále procházíme, je, že ceny se stávají nepředvídatelnými od jednoho obchodu k druhému. Nemůžete se spoléhat na své staré odhady, ale spíše musíte mít přehled o tom, co je drahé a co je za dobrou cenu. To znamená pečlivě sledovat ceny za kilogram a balení a posoudit svůj vlastní smysl pro hodnotu.
Určité skutečnosti se již projevily. Jídlo mimo domov je velkou zátěží pro rozpočet. Když si při tom objednáte alkohol nebo víno, váš účet se téměř zdvojnásobí. Nejrozumnější je samozřejmě jíst doma. Dokonce i nakupování oblečení se změní, jakmile si všimnete, že maloobchodní ceny jsou v závislosti na místě konání všelijaké, a co přesně je špatného na tom, když si vyberete kvalitní oblečení v second handech?
Mnoho lidí se také blíže zaměřuje na zřejmé místo, kde lze ušetřit: online předplatné. Opravdu potřebujete pět různých streamovacích služeb? Ani ne. Když jsem se prohrabával tím svým, našel jsem poměrně drahé předplatné jedné evropské finanční publikace, kterou jsem nečetl už čtyři roky, a přesto jsem ji celou dobu platil. To je prostě nezodpovědnost, ale dobrá doba svádí k tomu, že na tom nezáleží.
Přes všechnu hrůznost ekonomického úpadku to přece jen zaměřuje mysl na základy, jako je účetnictví, spoření, šetrnost a uvědomění si nákladů. Ta generace, která vyrostla během Velké hospodářské krize, se naučila dělat sport z toho, že si vystačí sama a vyrovnává účty, aby přežila. To jí vlastně vštípilo velké hodnoty. To by mohla být záchrana v těžkých časech.
Možná se to stane i této generaci. Ještě tam nejsme, ale určitě jsme se stali uvědomělejšími než dřív. Klíčem k úspěchu je nyní najít radost z výhodného nakupování.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
–ete–
