Narození dítěte a dětství se považuje za jedno z nejkrásnějších období lidského života. Je to období, kdy je dítě naprosto závislé na svých rodičích, na jejich lásce a rodinném bezpečí. Bohužel, některé děti se péče ani lásky od svých biologický rodičů z různých důvodů nedočkají a musejí být buď státem odebrány, nebo se jich sami rodiče vzdají. Dříve tyto děti končily v kojeneckých ústavech, od roku 2006 se však v naší legislativě objevil pojem přechodná pěstounská péče neboli profesionální pěstounství. Co pěstounství obnáší, jsme se dotázali dlouholeté pěstounky Jany Bjalkové, která o pěstounství říká: „Pěstounská péče je nádherná, ale náročná profese.“
Co to znamená být profesionálním pěstounem?
Profesionální pěstounská péče nebo také pěstounská péče na přechodnou dobu je specifickou formou náhradní rodinné péče, která dočasně řeší situaci dítěte, pokud se ocitlo v krizi. Tato forma péče je využívána pro děti, které musí dočasně žít mimo vlastní rodinu.
Být profesionálním pěstounem znamená poskytovat těmto dětem dočasně domov, pomoc a péči.
Děti, které přicházejí do přechodné pěstounské péče, zažily často v životě už mnoho bolesti, traumat a ztrát. Jsou to mnohdy děti, které jsou odebírány z vlastní rodiny nebo se narodí matkám, které se o ně nechtějí nebo nemohou starat.
Být s dítětem v tomto raném věku a vnímat jeho potřeby je velmi důležité. Přechodná pěstounská péče, která umožní dítěti zůstat v rodinném prostředí namísto ústavní péče nám dává velký smysl. Snažíme se s manželem a rodinou zajistit těmto dětem nejen trpělivou péči, ale také stabilní a klidné prostředí, kde mohou zažít lásku a pocit bezpečí. Máme za to, že taková péče pěstounů pomáhá dětem získat klid, důvěru k lidem a mnohdy zásadně ovlivní jejich další život.
Pěstounská péče je nádherná, ale náročná profese.
K titulu profesionální pěstoun předchází odborná příprava v podobě pohovorů, psychologických posouzení a vzdělávání. Po úspěšném absolvování příprav jsou žadatelé zařazeni do evidence přechodných pěstounů a čekají na převzetí dítěte. Pěstoun musí být také ochoten spolupracovat s biologickými rodiči, s vybranou náhradní rodinou, ale i s dalšími odborníky, kterým záleží na dobru dítěte. Součástí práce pěstouna je podle paní Jany i zaznamenávat pokroky ve vývoji dítěte formou fotografií a psaní deníku.
Kde se u vás zrodila myšlenka, že se chcete stát pěstounkou?
Výchova a péče o naše biologické děti byla pro mne i manžela velikým darem. Období jejich dětství jsme si dostatečně užívali i přes různé dočasné těžkosti. Když děti trochu povyrostly, přišla chvíle, kdy jsem bilancovala nad původní prací a řešila otázku jiného pracovního uplatnění, které mi dá pocit seberealizace i smysluplného povolání. Zároveň jsem v té době zažila příběh adopce v blízké rodině. Ze svých rodičovských zkušeností jsem také pochopila, jak je důležitá individuální péče. Když jsem se v té době dozvěděla o pěstounství, uvědomila jsem si, že máme s manželem pro tuto činnost podmínky i předpoklady a můžeme nabídnout láskyplný domov. Děti potřebují ve svém životě někoho blízkého, do ústavu rozhodně nepatří a pěstouni jsou pro ně nadějí. Rozhodnout se být pěstounem vyžadovalo odhodlání a odvahu, ale dnes vidím, že jsme náš život obohatili o velmi krásnou, zajímavou práci a poslání.
Co je podle Vás na této práci nejtěžší?
Pro mne je to celodenní zaneprázdněnost. Nejtěžší je pro nás správně hospodařit s časem, tak abychom zajistili mimo samozřejmou péči o dítě plynulý běh celé domácnosti, v našem případě potřeby našich dětí, blízké rodiny, domu, zahrady atd. Nutno podotknout, že manžel chodí normálně do zaměstnání. Lidé se nás často ptají, jak zvládáme předávání a loučení se s dítětem. S každým dítětem si vytvoříme vztah a loučení je vždy těžké. Když ale víme, že dítě předáváme do dobrých rukou a fungující rodiny, tak je to pro nás snadnější a pomáhá nám to překonat odloučení. Děláme vše pro to, aby dítě plynule přešlo do své nové rodiny a pak cítíme naplnění smyslu pěstounské péče a naše mise tímto končí.
Profesionální pěstounkou jste byla devět let. Kolik dětí ve vaší rodině žilo?
Pěstouny jsme se stali na jaře roku 2014. Od té doby jsme se starali celkem o 10 dětí. Na začátku naší pěstounské činnosti jsme měli převážně miminka z porodnice. Později jsme už pečovali i o starší děti zhruba do věku čtyř let a v jednom případě jsme pečovali o dvojčata. Téměř všechny děti, které byly u nás, měly problémy v různé míře. Většinou se jednalo o neklid z užívání drog jejich matek při těhotenství, zdravotní problémy, problémy ze zanedbání péče či traumata různého druhu, u větších dětí se jednalo zejména o psychické problémy atd. Děti od nás odcházely do adopce, příbuzenské pěstounské péče, také do zprostředkované pěstounské péče a v jednom případě se podařilo vrácení dítěte biologické matce.
Po devátém dítěti jsme s manželem krátkodobou pěstounskou péči na rok přerušili a po vrácení se k této činnosti jsme se už rozhodli pokračovat v pěstounské péči trvalé. Nyní máme dvouletého chlapečka, o kterého pečujeme dlouhodobě.
Jak dlouho u vás většinou děti zůstávaly?
Profesionální pěstounská péče je postavená tak, že děti u nás mohou zůstat maximálně jeden rok. Z naší zkušenosti se většinou jednalo o půl roku až rok. Někdo může namítat, je to málo, někdo zase moc. Po tuto dobu se hledá pro dítě intenzivně dlouhodobé řešení. Dítěti čas utíká mnohem rychleji, a proto je potřeba najít řešení co nejdříve. Procesu zprostředkování se účastní více odborníků a organizací a o svěření dítěte nakonec vždy rozhoduje soud. Rozhodnutí o další životní cestě dítě bývá složité.
Po celou dobu je dán prostor biologickým rodičům upravit si v rámci svých možností poměry tak, aby mohli převzít zpět dítě do své péče. Pokud to není možné, hledá se jiné řešení. Často jsme se v praxi s biologickou rodinou setkávali, aby dítě s rodičem nepřerušilo kontakt. Schůzky probíhají pokaždé i mezi dítětem a osvojiteli. Vše ale vyžaduje čas a je dobře, že je dítě po tuto dobu ve stálé péči u přechodných pěstounů, kde je mu zajištěno klidné a láskyplné zázemí.
Jak přijala vaše rodina, že jste pěstounka?
Zásadní bylo rozhodnutí manžela. Bez jeho pochopení pro tuto činnost bych pěstounství vykonávat nemohla. Naše biologické děti se pokaždé z příchodu dítěte těšily, ale zároveň si později užily i naše volno po předání, kdy mohly mít naši pozornost jenom pro sebe. Širší rodina a přátelé reagovali vesměs pozitivně.
Můžete nám stručně popsat, jak vypadá váš den?
Můj den se podřizuje potřebám dítěte. Jiná péče je o novorozence a jiná je o předškoláka. Dále je rozdíl v péči o zdravé dítě nebo dítě s traumaty. A jelikož se často jedná o narozená miminka, dá se říct, že péče nekončí dnem, ale mnohdy pokračuje i v noci. Přechodný pěstoun by měl být připraven přijmout jakékoli dítě, někdy dokonce i více dětí. Jinak je velmi potřebné a vhodné dodržovat pravidelný režim. To dodává dítěti stabilitu a klid. Je to opravu náročné zaměstnání. Mnohdy si uvědomuji, že je těžké vyšetřit si čas pro své aktivity. Proto považuji toto zaměstnání za poslání, kde je zapotřebí láska a ochota, bez kterých se to neobejde.
23. července podepsal prezident Petr Pavel novelu, která by měla zjednodušit proces posuzování zájemců o pěstounství. Takzvané doprovázející organizace budou dostávat od ledna vyšší státní příspěvky. V případě podpory dlouhodobých pěstounů vzrostou podle novely z nynějších 59 400 korun na rok na 66 000 korun, v případě přechodných pěstounů na 72 000 korun. O 18 000 Kč navíc bude činit příspěvek v případě, že dlouhodobý nebo přechodný pěstoun pečuje o tři a více dětí nebo alespoň o jedno dítě s těžším zdravotním postižením. Vláda tak chce motivovat zájem o tuto důležitou profesi.
