Když se v babyboxu se nachází dítě, nebo je nalezeno jinde a není známa jeho identita, ze situace vyplývá, že vlastní rodiče, respektive jeho biologická matka, o ně nemají zájem. Jak pokračuje život takového děťátka?
Tyto děti nejprve prohlédne lékař, je jim zajištěna lékařská péče. Nález dítěte je oznámen na Orgán sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD), a ve spolupráci s příslušným krajským úřadem je vytipován pěstoun/ka na přechodnou dobu, který/a může dítě ihned přijmout do své péče, uvedl pro ET sociální pracovník, zasvěcený v této oblasti. Vztah přechodného pěstouna začíná třeba tím, že tento navštěvuje to dítě ve zdravotnickém zařízení …a třeba mu vymění plenku apod.
Dále OSPOD podává k okresnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření na svěření dítěte do péče pěstouna/nky na přechodnou dobu. Současně také probíhají nutná soudní řízení pro určení jména, data narození atd. Takto je opuštěné novorozeně vítáno do života.
Tyto malé děti zpravidla bývají u pěstounů na přechodnou dobu anebo v dětském centru – tam, kde se dítě nachází, se začne uvažovat o setkání momentálních pečovatelů se žadateli o jeho osvojení. V ideálním případě – pěstoun má svého sociálního pracovníka, který ho provází pěstounskou péčí na přechodnou dobu, a ten potom může zajistit to setkání.
Stěží lze získat do stálé péče miminko mladší jednoho roku
Než se však děti dostanou do stabilního rodinného prostředí, zpravidla uběhne až jeden rok. V ČR to poslední právní úprava takto prodloužila, takže sotva lze do stálé péče získat miminko do jednoho roku. Podle sociálního pracovníka by pro dítě bylo nejlepší, když se dostane do rodinného prostředí v tom nejútlejším věku. U nás se to však podaří většinou až kolem věku jednoho roku.
Získat třeba již půlroční dítě se podaří málokdy.Tam by ta situace musela být naprosto jasná, tj. že byl hned dán souhlas s osvojením nebo děti byly nalezeny třeba v tom baby boxu nebo někde odloženy. Ale i tam to trvá, než soud vyhlásí, že není třeba souhlasu rodiče. Takže i tam ty měsíce naskakují. Do té doby jsou děti zabezpečeny pěstouny na přechodnou dobu.
Dítě od 12 let už musí samo dát souhlas k adopci. Pokud celou dobu žilo v dětském domově (DD) nebo v náhradní péči, musí dát samo souhlas – zjišťuje se názor dítěte. Věk 12 let je orientační, někde uvedený je, ale spíš se hledí na to, zda to dítě je natolik vyspělé, aby vědělo, k čemu se vyjadřuje. Zpravidla 12-leté dítě už to chápe. Mohou být výjimky, to je třeba pohlídat – musí být individuální přístup.
Pokud byly děti adoptovány v nízkém věku, je tam nějaké pravidlo, že jim rodiče mají říct, že jsou jejich nevlastní?
Současný platný občanský zákoník od r. 2014 dává povinnost osvojitelům sdělit dítěti, že je osvojené. Není systém kontroly, jakým způsobem to provedou, ale z hlediska dítěte je opravdu dobré, aby to dítě vědělo, že se nenarodilo v rodině, ale že bylo adoptováno.
Záleží na jejich rozhodnutí, nebo aby jim to okolí nesdělilo dříve, než ti náhradní rodiče?
Během vyrůstání se pracuje i s identitou dítěte, aby důvěra nebyla narušená právě tím, že by se to dovědělo v pozdějším věku a způsobem, který by to dítě mohl zranit. A tak se doporučuje žadatelům o osvojení a v procesu osvojení se dbá, jakou formou přijatelnou pro dítě sdělit, že se do rodiny nenarodilo. Ale že tam prostě přišlo nějakým jiným způsobem. Jeden ze způsobů, jak mu to sdělit, je hned potom, co přijde do rodiny, slavit nejen narozeniny, ale i „přivezeniny“. Říci to dítěti formou příběhu pohádky, kde se narodilo, třeba jiné mamince – a pak bylo u pěstounky na přechodnou dobu – prostě povyprávět mu ten jeho příběh.
Když už proběhne osvojení a dítě je přijato do rodiny, osvojení je nyní dvojstupňové. Dítě se rodině svěří do péče před osvojením, po půl roce požádají soud o osvojení a potom tedy už dochází i ke změně příjmení děcka. A po třech letech od pravomocného rozsudku o osvojení se automaticky mění na nezrušitelné osvojení. Pokud by chtěli nezrušitelného osvojení dosáhnout dříve než po třech letech, mohou podat návrh k soudu a soud o tom rozhodne.
Do rodiny, která si dítě osvojila, ještě docházejí sociální pracovníci? Občas nebo pravidelně se podívají, jak dítě prospívá v té rodině?
Už během příprav se v současné době nabízí možnost sledovat nebo navštěvovat tu rodinu, jestliže mají o to zájem, a to ve formě dobrovolnictví. A zákon to nesleduje, není tam povinnost. Většina osvojitelů má motivaci pomoct dítěti, tak využijí té nabídky a rádi potom chodí buď do svépomocných skupin, kde si předávají zkušenosti, co zrovna řeší v těch rodinách, pod vedením některého odborníka, anebo na individuální schůzky se sociálním pracovníkem, kdy vlastně s ním konzultují výchovu a vývoj toho dítěte u nich doma, protože to dítě přišlo do jejich rodiny – opět záleží na věku dítěte – už buď s nějakými návyky nebo specifiky, které jejich původní rodina zná. A proto to mohou konzultovat.
Sociální pracovníci z OSPOD toto nabízeli osvojitelům a někdo to využil, někdo ne.
Dříve se osvojitelé mohli obrátit na sociální pracovnici, která tam byla stále a měla vícero zkušeností a u které právě kdysi dávno podstoupili proces žádosti o adopci.
Zkušenost, která pomáhá
Tak například v praxi byli osvojitelé v takové situaci, kdy se u adoptovaného chlapce ve 13 letech, v době puberty – projevily velké zdravotní potíže psychiatrického rázu. Z radostného dítěte se začal stávat chlapec uzavřený, nekomunikoval, zavíral se do pokoje.
Oni pak právě vyhledali tu sociální pracovnici, která ho znala, a doptávali se, zda by si nevzpomněla na nějaké situace z té původní chlapcovy rodiny. Jestli by tam nemohla něco najít, nebo čeho by se mohli chytit, jak tomu chlapci pomoci. Byla ochotná i zajít několikrát k nim domů a vidět, jak se chlapec chová, jak se projevuje, a zda by nějakým způsobem ve spolupráci s lékaři šla ta situace napravit.
Malý příběh adoptovaného dítěte, které vyrostlo v adoptivní rodině
Rodina přijala do péče holčičku. V době, kdy v podstatě proces osvojení byl už soudně ukončen, se tam objevila (pravá) babička té dívky, která do toho nějakým způsobem vstupovala. Proces byl ukončen, holčička zůstala v péči osvojitelské rodiny a po asi 10 letech tam přijali další holčičku do pěstounské péče. Holčina potom vystudovala vysokou školu, je spokojená, už má svoje děti.
Biologičtí rodiče mohou situaci zkomplikovat jen v době procesu směřujícího k osvojení dítěte. Biologičtí rodiče dávají souhlas s osvojením do protokolu soudu, a tento mohou odvolat jen v zákonné lhůtě.
Ozývají se zájemci o adopci z řad LGBT – komu bude dána přednost, zda klasické rodině, jaký pořadník se vytvoří, to ještě nevíme… Dnešní praxe je už taková, že může jít o manželský pár nebo to může být i jednotlivec. Z pohledu dítěte odborníci vybírají raději úplnou rodinu nežli jednotlivce. Jaký model to bude, záleží asi na vývoji společenských změn. Zda i nadále bude preferovaná rodina, manželský pár, jednotlivci nebo jiné skupiny, těžko říci, míní sociální pracovník.
Vedoucí odboru sociálních věcí, ing. Jozef Labuda, pro Epoch Times uvádí, jak je u nás adopce nezletilých dětí podepřena zákonem:
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí upravuje postup fyzických osob, které se chtějí stát osvojiteli. Osvojení se zprostředkovává pouze na žádost fyzické osoby, která má zájem si osvojit dítě. Osvojení zajišťují krajské úřady, osvojení dětí do ciziny nebo dětí z ciziny zajišťuje Úřad pro mezinárodně – právní ochranu dětí. V žádosti o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení podané obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žadatel uvede údaje a připojí doklady uvedené § 21 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Kopii spisové dokumentace žadatele postoupí obecní úřad obce s rozšířenou působností neprodleně krajskému úřadu, kdy krajský úřad vede řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení – § 22 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní – ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
Osvojit dítě může jak jednotlivec, tak manželský pár, s tím, že se může jednat i o příbuznou osobu, nikoliv však v přímé příbuzenské linii. V okamžiku, kdy dojde k osvojení dítěte, jsou veškeré vazby mezi ním a biologickými rodiče zpřetrhány. Dítě má nový rodný list a nové rodiče.
V České republice je adopce dětí neboli osvojení upraveno právními normami, a to:
– zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů,
– zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů,
– zákonem č. 292/2013, Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů + metodické doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí k situaci při osvojování dítěte.
Na článku se podílel zdroj znalý problematiky, jehož totožnost redakce zná.
Přečtete si také 1.díl článku zde.
