Situace: v babyboxu se nachází dítě. Z nálezu vyplývá, že vlastní rodiče, respektive jeho biologická matka, o ně nemají zájem. Co se dále s dítětem stane?

Pokud se narozené dítě ocitne v babyboxu nebo je někde nalezené (není známa jeho identita) – tyto děti nejprve prohlédne lékař, je jim zajištěna lékařská péče. Nález dítěte je oznámen na Orgán sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD), ve spolupráci s příslušným krajským úřadem je vytipován pěstoun/ka na přechodnou dobu, který/a může dítě ihned přijmout do své péče. Vztah začíná třeba tím, že tento nastupující (přechodný)pěstoun navštěvuje to dítě ve zdravotnickém zařízení …a třeba mu vymění plenku apod.

Dále OSPOD podává k okresnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření na svěření dítěte do péče pěstouna/nky na přechodnou dobu. Současně také probíhají nutná soudní řízení pro určení jména, data narození atd.

Takto je opuštěné dítě vítáno do života.

Jací adoptivní rodiče přicházejí v úvahu

Na svět přicházejí nechtěné děti, které jsou pro svoje rodiče nežádoucí. Na druhé straně tu žijí manželské páry, které touží mít děti, ale nedaří se jim je přivést na svět, z různých důvodů. Jak čas běží, začnou uvažovat o adopci, tedy osvojení nezletilých dětí, které byly svými vlastními rodiči opuštěny, tudíž jsou takzvaně „právně volné“.

Ne každé nechtěné dítě je právně volné: situace je složitější v tom, jak biologický rodič projevuje o svoje dítě zájem. Musí se hodně pracovat s jeho biologickou rodinou. Podle odhadu sociálních pracovníků je více rodičů čekajících na možnost osvojení dítěte. Dětí tzv. „právně volných“ je méně, a více je těch, která nejsou právně volná. Takže je tu převis rodičů, kteří chtějí adoptovat, pokud svoje vlastní děti nemají anebo i mají a chtějí ke svým dětem ještě přibrat další.

K nalezenému dítěti krajský úřad vytipuje vhodné zájemce z evidence žadatelů o osvojení, kteří se postupně seznamují s dítětem za výrazné podpory pěstouna/nky na přechodnou dobu. Po navázání vztahu si žadatelé o osvojení podávají návrh k okresnímu soudu na svěření dítěte do péče před osvojením a dále po uplynutí dalších šesti měsíců návrh na osvojení dítěte.

Jací adoptivní rodiče přicházejí v úvahu a kolik úkonů musí projít, aby získali nárok na právně volné dítě, které jsou ochotni vychovávat?

Žadatelé o náhradní rodinou péči formou osvojení podávají svou žádost na speciálním dokumentu, který je dostupný na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Svoji žádost podávají na orgán sociálně právní ochrany dětí. V obcích s rozšířenou působností to bývá sociální obor a zdravotnictví, kde s nimi hovoří sociální pracovník a řekne, co všechno obnáší to pěstounství, respektive osvojení, jakým procesem musí projít, aby byli schváleni jako žadatelé o osvojení.

Jsou nastávající rodiče, kteří mají zájem o adopci, nějak sociálně prověřováni? 

Sociální pracovník s nimi v podstatě pracuje, navštíví je i v jejich domácnosti, kde se podívá, zda i ta domácnost je nebo bude přizpůsobená k tomu, aby tam mohlo vyrůstat další dítě. Zjistí ještě i názory dalších členů domácnosti a v podstatě veškerou spisovou dokumentaci, včetně záznamu z návštěvy domácnosti a doložení – např. příjmů, rodných listů, fotografií. Potom kopii přenese na městský úřad a poté se těm žadatelům o osvojení ozývá krajský úřad, kde s nimi jeho pracovník hovoří, dále i psycholog. Dále podstupují psychologické vyšetření.

Zpravidla jde o manželský pár, ale třeba i děti, které již v rodině žijí.

Dále nastoupí na přípravu žadatelů, která v současnosti trvá 48 hodin. Zde k nim hovoří odborníci z řad právníků, pediatrů, sociálních pracovníků – a také na ty přípravy chodí už stávající pěstouni, osvojitelé anebo přechodní pěstouni – pěstouni na přechodnou dobu. Říkají už svoje zkušenosti z praxe, informace o tom, co vše je případně čeká, aby si ještě mohli upravit svá kritéria pro dítě.

Protože žadatelé o náhradní rodinnou péči (NRP) – když mluvíme o osvojení – mohou mít představu o dítěti. A je dobré tu představu dát do žádosti, v procesu příprav ji třeba ještě pozměnit, aby věděli, že jsou schopni nebo ochotni takové dítě přijmout. Mohou slevit, nebo naopak zpřísnit svá kritéria. Aby to opravdu bylo tak, aby se na děti naladili. V konečné fázi opravdu dostanou takové dítě, na které si troufnou a přejí si vychovávat. Aby tam nebyla ani vnitřní překážka, která by bránila dítě přijmout.

V současné době je ten systém příprav jiný podle kraje, který to pořádá. Každý krajský úřad dělá výběrové řízení žadatele služeb na přípravu těch budoucích náhradních rodičů. Někdy je to formou přednášek, jinde se schází skupina, ale zároveň odborníci chodí i do domácností a část příprav probíhá i v domácnosti žadatelů.

První setkání osvojitelů s dítětem

Kdy dojde k prvnímu osobnímu setkání osvojitelů s dítětem, které chtějí osvojit? Kdy se poznají?

Z příprav se dělá záznam nebo dokument, pro jaké dítě jsou osvojitelé vhodní, a to se zakládá do dokumentace krajského úřadu. A potom se objeví dítě, které potřebuje mít svoji rodinu. Z nějakého důvodu nemá svou vlastní rodinu a jedná se o dítě právně volné, to znamená, že buď jeho rodiče dali souhlas s osvojením, nebo soud vyslovil rozsudkem, že není třeba souhlasu rodiče. Tudíž je dítě právně volné. Pro takovéto dítě krajský úřad vyhledává náhradní rodinu osvojitele, a právě sáhne do zásoby těch spisových dokumentací a pro tohle dítě vybere rodinu, která má kritéria, že právě takové dítě může přijmout do své péče.

Při sezení odborníků – někdy se tomu říká panel, někdy poradní sbor – se vybere rodina. Většinou se vyberou dvě až tři rodiny pro toto dítě. Pak se odstupňuje – první, druhá, třetí – a pak se posoudí. Protože od podání žádosti může uplynout rok nebo dva, nějaká doba po absolvování přípravy. Potom je znovu osloví, že je možnost přijmout dítě podobných kritérií.

Podle kritérií se bere věk, zdravotní stav – někteří adepti nechtějí dítě, které se ocitlo v baby boxu, anebo naopak jsou ochotni přijmout dítě, které je z baby boxu. Záleží na benevolenci, jaká tam je. Jsou osloveni, a když řeknou – ano, chceme přijmout dítě – potom se uskuteční setkání. Většinou se uskuteční na krajském úřadu spolu se sociálním pracovníkem, který pracuje s tím dítětem, a i s původní rodinou toho dítěte, která měla dítě na starosti. Bývá tam pracovník sociálně právní ochrany dětí s rozšířenou působností.

Pracovník ještě dále ve spisové dokumentaci, která obsahuje údaje o dítěti, doplní aktuální údaje – těch údajů mělo být co nejvíce. Aby opravdu řekli: Ano, my jsme ochotni a věříme, že zvládneme toto dítě.

Pokud jsou srozuměni s těmi informacemi ze systému dokumentace o dítěti, i s tím, co řeknou sociální pracovníci, tak potom dochází ke schůzce.

Vedoucí odboru sociálních věcí, ing. Jozef Labuda, pro Epoch Times uvádí, jak je u nás adopce nezletilých dětí podepřena zákonem:

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí upravuje postup fyzických osob, které se chtějí stát osvojiteli.  Osvojení se zprostředkovává pouze na žádost fyzické osoby, která má zájem si osvojit dítě. Osvojení zajišťují krajské úřady, osvojení dětí do ciziny nebo dětí z ciziny zajišťuje Úřad pro mezinárodně – právní ochranu dětí. V žádosti o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení podané obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žadatel uvede údaje a připojí doklady uvedené § 21 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Kopii spisové dokumentace žadatele postoupí obecní úřad obce s rozšířenou působností neprodleně krajskému úřadu, kdy krajský úřad vede řízení o zařazení žadatele do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení – § 22 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní – ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

Osvojit dítě může jak jednotlivec, tak manželský pár, s tím, že se může jednat i o příbuznou osobu, nikoliv však v přímé příbuzenské linii. V okamžiku, kdy dojde k osvojení dítěte, jsou veškeré vazby mezi ním a biologickými rodiče zpřetrhány. Dítě má nový rodný list a nové rodiče.

V České republice je adopce dětí neboli osvojení upraveno právními normami, a to:

– zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů,

– zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů,

– zákonem č. 292/2013, Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů + metodické doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí k situaci při osvojování dítěte.

Na článku se podílel zdroj znalý problematiky, jehož totožnost redakce zná.