Komentář
Po léta čínské místní vlády podporovaly růst tím, že si půjčovaly a utrácely ve velkém. Nyní hrozí, že nahromaděný dluh postaví před rozvoj Číny další překážku.
S koncem dlouho odkládaného třetího plenárního zasedání není zdaleka jasné, co bude součástí pětiletého plánu čínského režimu. Zdá se, že se Peking domnívá, že jeho dřívější snahy o řešení nemovitostní krize jsou dostatečné. Zasedání nepřineslo v této oblasti mnoho nového. Je to škoda, protože je třeba udělat víc. Bylo užitečné, že se jednání zmínilo o potřebě řešit zadlužení místních samospráv, ale i na tomto poli je navrhovaný program, pokud nějaký existuje, znepokojivě málo podrobný. Bez účinného programu bude tento převis dluhu místních vlád brzdit čínský růst i v případě, že se krize v oblasti nemovitostí podaří odstranit.
Problém zadlužení místních samospráv se odvíjí od takzvaných nástrojů financování místních samospráv (local government financing vehicles – LGFV). Plánovači v Pekingu po léta prosazovali LGFV, aby si místní samosprávy mohly půjčovat obrovské částky potřebné k financování projektů infrastruktury. Vzhledem k tomu, že je dluh držen v LGFV namísto v rozvaze místní samosprávy, umožnil tento proces dlužníkům z řad místních samospráv vyhnout se zákonným a obvyklým dluhovým omezením a v mnoha ohledech i veřejné kontrole. A protože díky vládnímu propojení jsou věřitelé mnohem méně opatrní, než by jinak byli, narostl tento takzvaný „stínový dluh“ v průběhu let do obrovských rozměrů. Podle posledního sčítání se tyto částky pohybují v rozmezí 7 až 11 bilionů dolarů. Což je dvakrát více než dluh čínské centrální vlády v Pekingu.
Tyto fondy LGFV stály za obrovskými čínskými infrastrukturními projekty, které západní pozorovatele v průběhu let ohromovaly – obrovské bytové komplexy, oslnivá centra provinčních měst, rozsáhlé dálnice, mosty, železniční spoje, přístavy, metro, lehké železniční systémy a podobně. Výdaje a zaměstnanost spojené s těmito projekty zvyšovaly čínská růstová čísla a falešně dávaly vedení strany dobrý vzhled. A zejména na počátku byl pokrok skutečný. Postupem času však výnosy z každého nového projektu vykazovaly stále menší schopnost pokrýt dluh, který byl na jeho realizaci vynaložen. Kvůli tomuto neudržitelnému dluhu nyní hrozí, že se tyto dřívější praktiky rozpadnou.
Na nejzákladnější úrovni je na vině centralizované plánování, na němž si zakládá Komunistická strana Číny a které řídí půjčky a výdaje místních vlád. Protože projekty vycházely z vládního rozhodování, odrážely spíše politické než ekonomické priority. Zpočátku na tomto rozdílu příliš nezáleželo. Nedostatečně rozvinutý čínský stát dával najevo své potřeby. Postupem času však měly politické preference Pekingu méně společného s ekonomickými potřebami, a proto se vyplácely méně adekvátní výnosy. Odhady, že dluh LGFV ve výši přibližně 800 miliard dolarů nebude nikdy splacen, jsou z velké části důvodem, proč ratingové agentury Fitch a Moody’s snížily hodnocení finančních vyhlídek Číny. Místní vlády se zmítají pod tíhou těchto nezvládnutelných závazků. Některé místní samosprávy mají dokonce potíže poskytovat svým obyvatelům základní služby. Peking zároveň přišel o významného přispěvatele k růstu.
Pokud by se problém LGFV neřešil, mohl by způsobit ještě větší škody než krize v oblasti nemovitostí, která je na titulních stránkách novin. I kdyby se nějaký plán objevil, je pravděpodobné, že by byl pro tento úkol nedostatečný. Takové je alespoň poselství váhavého a nejistého způsobu, jakým Peking přistoupil k řešení krize v oblasti nemovitostí.
I kdyby plánovači prokázali, že jsou schopni v této oblasti jednat přímo a rázně, potrvá roky, než se tyto záležitosti vyřeší, roky, během nichž Čína nebude mít možnost znovu dosáhnout tempa růstu, kterému se kdysi těšila a které vyžadují ambice Pekingu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
–ete–
