Čtvrtina lidí ve věku 18 až 34 let nikdy nezvedá telefon. Zvonění telefonu ignorují, odpovídají prostřednictvím textových zpráv, nebo si vyhledávají neznámá telefonní čísla na internetu, ukázal nedávný průzkum společnosti Upswitch, kterého se účastnilo 2000 lidí. Informoval o něm web stanice BBC. Podle průzkumu 70 procent lidí ve věku 18 až 34 let dává přednost textovým zprávám před telefonáty, zatímco pro starší generace je telefonování běžná věc. Mladí lidé si nikdy nenavykli mluvit po telefonu a přijde jim to divné, protože volání pro ně není normou, řekla psycholožka Elena Touroniová.
Proto v mladých lidech zazvonění telefonu, nebo tiché rozsvícení jeho obrazovky, jelikož nikdo mladší 35 let snad nemá zapnuté vyzvánění, může vyvolávat obavy z nejhoršího. Více než polovina respondentů v průzkumu Upswitch přiznala, že nečekaný telefonát v jejich očích značí špatné zprávy.
Psychoterapeutka Eloise Skinnerová tvrdí, že úzkost z telefonátů pramení z asociace s něčím negativním, z pocitu zlé předtuchy nebo strachu. „S tím, jak jsou naše životy čím dál více vytížené a pracovní povinnosti nepředvídatelné, máme méně času zavolat svým kamarádům, abychom si popovídali. Telefonní hovory jsou tak stále více vyhrazené pro důležité životní zprávy, které mohou být často komplikované a náročné,“ dodala.
„To je přesně ono,“ řekl 26letý Jack Longley a dodal, že neznámá čísla nikdy nezvedá, protože na druhé straně jsou buď podvodníci nebo prodejci přes telefon. „Je jednodušší hovory ignorovat, než se pídit po tom, které z nich jsou legitimní,“ řekl Longley.
To, že mladí lidé netelefonují, však neznamená, že nejsou v kontaktu se svými přáteli. „Naše skupinové chaty jsou po celý den plné banálních zpráv, memů, drbů a v poslední době i hlasových zpráv,“ napsala Yasmin Rufoová BBC. Mnoho konverzací se odehrává na sociálních sítích, obzvláště na Instagramu a Snapchatu, kde lze spolu s textem lehce posílat obrázky nebo memy.
Zatímco na odmítání telefonátů se mladé generace shodnou, hlasové zprávy je rozdělují. V průzkumu 37 procent osob ve věku 18 až 34 let uvedlo, že hlasové zprávy jsou jejich oblíbeným způsobem komunikace. Přitom ve věkové skupině 35 až 54 let dává hlasovým vzkazům přednost před voláním pouhé jedno procent osob.
Do jaké míry však fobie z telefonování v osobním životě může začít ovlivňovat pracovní život? Henry Nelson-Case je 31letý právník a tvůrce série videí „přetížených mileniálů“, se kterou se lze až bolestivě ztotožnit. Scénky ztvárňují úzkost z poslání celofiremního e-mailu, zdvořilé odmítnutí práce přesčas a samozřejmě jedna je o zaměstnanci, který udělá cokoli, aby se vyhnul telefonátu. Nelson-Case se nechal slyšet, že telefonování nesnáší kvůli úzkosti spojené s hovory v reálném čase, možným trapasům, nenalezení odpovědi a tlaku na okamžitou reakci.
„Telefonování je více odhalující a vyžaduje vyšší míru intimity, zatímco zasílání zpráv umožňuje odstup a navázání kontaktu bez pocitu zranitelnosti,“ řekla psycholožka Touroniová.
Dunja Relicová, 27letá právnička, prohlásila, že se v práci vyhýbá telefonátům, protože „mohou být časově náročné a zdržovat od plnění úkolů“. Skinnerová to popisuje jako pocit, že „tohle mohl být e-mail“.
„Čím dál více si chráníme svůj čas a volání vyžaduje, aby příjemce přerušil svůj den a věnoval se konverzaci, což je obtížné pro lidi, kteří pracují na více úkolech najednou,“ řekla.
Vytrácí se však s upřednostňováním neverbální komunikace a tendencí pracovat z domova schopnost spontánně a neformálně hovořit s ostatními? Pokud bude současný trend pokračovat, je možné, že ztratíme pocit blízkosti a kontaktu. „Když verbálně komunikujeme, cítíme větší soulad, ať už pocitový, profesní nebo osobní. Takový kontakt může vést k většímu pocitu naplnění, zejména na pracovišti,“ dodala Skinnerová.
Před 25 lety se lidé bezpochyby bránili přechodu z faxu na e-mail, ale díky této změně se komunikace stala mnohem efektivnější. Možná nastal čas uvědomit si sílu textu a stejně jako se lidé zbavili faxu v 90. letech, můžou opustit obávané telefonáty v roce 2024.
