Zdokonalováním řemesel se zdokonalujeme my
Sokrates prohlásil, že základem lidského bytí je schopnost a poslání starat se o věci. Jedním ze způsobů, jak toto poslání vyjadřujeme, je provozování tradičních řemesel: práce se dřevem, chov zvířat, tkalcovství, pečení chleba, hrnčířství, knihařství, knihvazačství, vázání mušek. Všechna tato řemesla od nás vyžadují blízkou práci s hmotnými předměty, abychom je přivedli do stavu větší dokonalosti, užitečnosti a krásy. Pečujeme o materiály ve snaze vytáhnout z nich to nejlepší, co v nich dřímá, a to zase vytáhne to nejlepší z nás.
Pracovník zdokonaluje řemeslo
Nejsnáze je to vidět na chovu zvířat, kdy se staráme o jiný život a udržujeme ho zdravý. Ale platí to i pro kus dřeva, který má potenciál pro větší krásu a význam. Mistr tesař může svým dobře vycvičeným okem, intuicí umělce a pevnou rukou tento potenciál uvést v život.
Profesor filozofie a chalupář John Cuddeback to vyjadřuje takto: „Být řemeslníkem … vystihuje velkou otázku života. Jsme lidé, kteří používají svůj rozum k tomu, aby se starali o věci na základě určité objektivní reality? Objevujeme určité krásné věci a uvědomujeme si, jak je třeba pracovat s pravdou o tom, jaké věci jsou, abychom je vyzdvihli, a při tom se ukazuje, kdo jsme. A je to také způsob, jak nakonec můžeme sloužit i jiným lidem.“
Jak Cuddeback zdůrazňuje, služba potřebám druhých je nejdůležitějším způsobem, jak se starat o druhé. To je další účel tradičních řemesel. Truhlář vyrobí židli, která uspokojí něčí fyzickou potřebu (místo k sezení) a estetickou potřebu (její design a krása). Pekař naplní žaludky hladových a vyrobí umělecké dílo. Farmář krmí a obléká lidi. Tradiční řemesla zdokonalují materiály, které se používají k jejich výrobě, řemeslníka i příjemce.
Není těžké pochopit, jak nám tradiční řemeslo umožňuje sloužit druhým. Určení, jak práce na řemesle zdokonaluje samotného řemeslníka, však vyžaduje další zamyšlení.
Řemeslo zdokonaluje pracovníka
Zapojení do tradičních řemesel nás v první řadě spojuje s naším dědictvím a obnovuje naše kořeny. Uvědomte si, že lidé vyráběli keramiku již předtím, než byla postavena Velká pyramida v Gíze. Základní povaha mnoha tradičních řemesel se v průběhu staletí – dokonce tisíciletí – příliš nezměnila, protože se nezměnila základní povaha materiálu.
Vyřezávání dřeva nebo pletení košíků v podstatě stejnými nástroji, jaké používali naši předkové, nás spojuje s jejich zkušenostmi a neměnnou stránkou lidského života. Tradiční řemesla odhalují pravdu o nás samých: lidé jsou ve své podstatě výrobci, řemeslníci, vynálezci a umělci. Tvoříme svět kolem nás. Navíc řemesla, která dnes provozujeme jako koníček, byla kdysi pro naše předky nezbytná k přežití. Při jejich provádění si připomínáme, jak tvrdě pracovali a jak nejistá byla jejich existence – a tím i ta naše, ačkoli dobře zásobené obchody s potravinami a elektrické osvětlení mohou tuto skutečnost odsunout z našich myšlenek do příjemné vzdálenosti.
Práce rukama zdokonaluje tělo i mysl. Řemeslná práce nás pevně usazuje v realitě, připomíná nám naše limity a učí nás poznávat podstatu světa kolem nás.
Francouzský sochař a spisovatel Henri Charlier poznamenal: „S každým úderem … se kladivo setkává s povahou věcí, která obdivuhodně formuje inteligenci nejen po praktické stránce, ale také formuje úvahy o přírodě a duchu věcí.“
Díky své práci má mistr řemeslník jistou moudrost, určité hluboké intuitivní poznání fungování světa, které přesahuje jeho individuální manuální odbornost. Může dokonce zdravým způsobem formovat způsob, jakým uvažuje o abstraktních nebo filozofických pravdách.
Dobré řemeslo zlepšuje zručnost, koordinaci ruky a oka apod. Přítel mě poučil, že historické pojetí nástroje spočívalo v tom, že se stal prodloužením vašeho těla, nikoli jeho náhradou.
Možná právě díky tomu můžeme při ruční výrobě čehokoli nasát tak silný závan uspokojení. Je to prodloužení mého já. Vzrušení z ulovení pstruha na mušku, kterou jsem si sám vyrobil, předčí zážitek z ulovení pstruha na nástrahu koupenou v obchodě.
Nevýhody efektivity
Součástí uspokojení, které provází řemeslnou práci, je čas a vytrvalost. Řemeslo nás učí trpělivosti a pokoře. Materiály vzdorují našemu úsilí. Věci se rozbíjejí. Děláme chyby. Začínáme znovu. Po pravdě řečeno, náš svět můžeme utvářet jen postupně, soustavným a vytrvalým úsilím.
Řemeslná zručnost jde ruku v ruce s uměním pomalého života. Neexistují žádné zkratky. Tempo této práce nám připomíná, abychom zpomalili, soustředili se, vážili si okamžiku a uvědomili si, že většina hodnotných věcí vyžaduje čas a neděje se hned.
Cuddeback se nad touto pravdou zamýšlí ve vztahu k zahradničení a inspiruje se přitom antickým filozofem Xenofónem. „Xenofón naznačuje, že půda prokazuje lidem laskavost úměrně tomu, jak dobře jí slouží. Je to, jako by půda byla stvořena k tomu, aby z nás vytáhla dobré naladění, které se stane naším vlastním naplněním. Půda vyžaduje vytrvalé úsilí a ochotu hledat a učit se, znovu se přizpůsobovat a začínat znovu. Vyzývá nás k pečlivému postoji… Takový postoj vždy odmění, a to vše v pravý čas.“
A konečně, práce na řemesle může být uměleckým vyjádřením, protože dáváte formu myšlence a vytváříte něco s osobním významem a krásou. Není to jen užitečné. Je to výrazně lidský a humanizující čin. Prase si vystačí s jakýmkoli přístřeškem. Člověk vyžaduje něco odpovídajícího jeho povaze. Protože dokáže rozpoznat pravdu, krásu a dobro, potřebuje estetický domov.
Sériově vyráběné předměty postrádají osobní přístup, nádech významu a individuality, který má ručně vyrobený předmět. Někdy právě nedokonalosti ručně vyrobeného předmětu mu dodávají charakter, který továrně vyrobený výrobek nikdy mít nemůže. Sériově vyráběná kánoe je všude stejná, bez ohledu na dobu a místo, zatímco ručně tesanou nelze napodobit, což lépe odráží osobitou povahu každého člověka a každé kultury na celém světě, z nichž žádná není replikovatelná.
Podpora tradičních koníčků samozřejmě neznamená vracet čas nebo předstírat, že žijeme v jiné době. Existují rychlejší způsoby, jak dosáhnout věcí, na které se zaměřují tradiční řemesla, a my tyto rychlejší metody často potřebujeme. Přesto nám tradiční řemesla mají co nabídnout a nebyly zcela vytlačeny efektivnějšími metodami. Jedním z důvodů je, že řemeslná výroba není o efektivitě. Nespočet generací dalo svůj lidský rozum a fyzické síly do služeb výroby krásných a trvanlivých výrobků a pochopilo, že výhody řemesla nejsou pouze utilitární.
Je vzrušující pozorovat, jak budou vypadat tradiční řemesla a památkářské dovednosti v dnešním světě a jakou roli budou hrát. Jak je lze přizpůsobit pro zlepšení života v 21. století? Řemesla se mohou a musí v průběhu času vyvíjet, i když předpokládám, že ta nejlepší zůstanou vždy věrná svým kořenům. Poznání jejich podstaty nám pomůže udělat totéž.
–ete–
