Vědci chtějí vrátit loukám v Česku původní krásu a biologickou rozmanitost. Dosáhnout toho chtějí pomocí regionálně specifických osevních směsí, pro jejichž vytvoření poskytnou podklady. Sestaví pro ČR mapy genetické odlišnosti vybraných druhů lučních bylin, které budou důležitým zdrojem pro složení směsí. Na projektu spolupracují vědci z Botanického ústavu spolu s kolegy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Českého svazu ochránců přírody, informovala dnes ČTK Mirka Dvořáková z Botanického ústavu.
Mapy genetické struktury lučních rostlin
Nejspolehlivějším a také poměrně jednoduchým způsobem, jak zjistit lokální rozdíly mezi populacemi, je analýza jejich DNA. Nový projekt navazuje na práci německých botaniků, kteří zjistili, že populace významných lučních druhů nejsou na území Německa geneticky identické. Čeští botanici budou analyzovat vzorky dvou desítek vybraných druhů, které jsou typické pro tradiční květnaté louky. Vzorky rostlin získají na území celé republiky na místech vzdálených přibližně 20 kilometrů od sebe. Následně vytvoří mapy genetické struktury jednotlivých druhů. Na jejich základě vědci vytvoří doporučení pro osevní směsi, které zohlední původ rostlin. Očekává se, že se tyto směsi budou pro různé oblasti lišit tak, aby co nejvíce zohledňovaly regionální vlastnosti, respektive genetické rozdíly.
Výsledky mají vést k obnově a udržení druhové diverzity českých luk, což je klíčové pro zachování přírodního a kulturního dědictví i podporu biodiverzity. Původní louky se spoustou kopretin, zvonků, pryskyřníků, chrastavců a dalších tradičních druhů jsou dnes raritou. Většina českých luk se v minulosti přeměnila v pole nebo byla vyhnojena do té míry, že tyto druhy vymizely. Část luk je zarostlá náletovými dřevinami.
Zachování tradičních českých luk je klíčové pro biodiverzitu
Kvůli intenzivnímu zemědělství lze většinu tradičních pestrobarevných luk najít jen v přírodních rezervacích, výjimečně u drobných hospodářů nebo nadšenců, kteří jsou o ně ochotni pečovat a spokojit se s nižší produkcí sena. V poslední době se ale čím dál víc objevují snahy tradiční louky obnovit, často za pomoci osevních směsí. Až na výjimky směsi pocházejí z několika málo zdrojů, respektive oblastí, a nezohledňují možné lokální rozdíly populací vysévaných druhů.
„Stejně jako mají jednotlivé kraje svou kulturu projevující se v lidových krojích, písních a zvycích, mají i své specifické odrůdy, které v dané oblasti dobře prosperují. Totéž platí i pro luční byliny, kdy se v rámci zcela běžných druhů vyvinuly populace specifické pro jednotlivé regiony,“ upozornila Hana Skálová z oddělení ekologie invazí Botanického ústavu.
Mnohá území mají populace s vlastnostmi, které pravděpodobně odpovídají místním podmínkám. Zanesení cizího osiva tak snadno může vyústit v zánik těchto populací. Jejich vymizení může vést k ještě většímu úbytku jednotlivých druhů, a tím i k ohrožení dalších organismů. Ve výsledku tak může snaha pomoci loukám spíše uškodit celému lučnímu ekosystému.
