Komentář
Kolem psů a kostí máme nejrůznější výroky.
„Je jako pes s kostí.“
„Mám pro tebe kost“ odkazuje na psí vášeň.
Dokonce i slovní spojení „kost sváru“ (anglická obdoba českého úsloví „jablko sváru“, pozn. red.) odkazuje na to, jak se psi budou o kost prát a rvát.
Kupodivu mám však podezření, že většina majitelů psů nemá příliš zkušeností s tím, proč jsou psi a kosti – skutečné kosti – tak legendární. Je to proto, že většina obchodů skutečné kosti nemá. Mají plastové a gumové hračky ve tvaru kostí. Mají žvýkačky ze surové kůže. Mají provazy uvázané jako kosti. Mají absurdní tvary kostí, které pískají, jako by psi měli nějakou vrozenou touhu slyšet pískání.
Ale skutečné kosti nemají. Výsledkem je, že většina majitelů psů o tomto tématu ani nepřemýšlí jinak než abstraktně.
To mě zaujalo. Jako by se lidé ke svým mazlíčkům chovali stejně jako k sobě. Stejně tak dnes lidé jedí obrovské množství zpracovaných potravin, věcí podobných potravinám, chemikálií ve tvaru potravin, předstíraných potravin a vylepšených potravin. Ale jen výjimečně by dnes člověk tušil, co si počít s celou rybou, bedýnkou sezónní zeleniny ze země nebo nastojato pečenými žebry.
Je smutné, ale pravdivé, že strava většiny lidí je na hony vzdálená stavu přírody. Platí to i v případě mléka. Pokud ho chcete surové, musíte si ho vyhledat. Pokud chcete chléb bez konzervantů, musíte být velmi vybíravý zákazník.
Zdá se, že jsme domácím zvířatům udělali to, co jsme udělali sami sobě. Životní zkušenosti, které jim lidé dávají, jsou filtrovány průmyslovými stroji, zpracovávány do sušených granulí, obalovány syntetickými výrobky, uměle tlumeny a neustále jim jsou podávány různé lektvary, které mají vygumovat jejich přirozený imunitní systém.
To vše je docela pozoruhodné a snadno napravitelné. Pokud si odskočíte do místní bourárny masa nebo najdete malou prodejnu potravin, která prodává maso, možná se vám podaří najít pytel toho, co psi skutečně potřebují, a to je tepelně neupravená kost z krávy. Může to být většinou jakákoli část krávy a měla by být plná dřeně a zbytků masa. Mražené plné pytle seženete za 30 až 100 korun za půl kila.
Opět platí, že kost musí být nevařená. Vařené kosti změknou a pes se jimi snadno prokouše. Ale nevařená kost může psa zaměstnat na hodiny, dny, dokonce i týdny. To, co budete pozorovat, vás ohromí. Výsledek se podobá vyčištěné mramorové soše, jako mistrovské dílo. Je to výsledek překvapivé a obdivuhodné zručnosti.
Prvním poznatkem je, že pes se skutečnou kostí se proměňuje v osobnost a sahá hluboko do instinktivní studnice po svých vlčích předcích. Začíná se soustředit. Přichází uvědomění: tohle je skutečná věc. Pak zbytek světa zmizí. Nemusíte dělat nic: žádné žvatlání, žádné házení, žádná hra. Jen se dívejte.
Pes najednou najde využití svých tlapek a nasadí je na maximum, aby kost správně umístil. Každý zub se zapojí velmi přesným způsobem, aby mohl kost trhat, škrábat, ohlodávat a žvýkat. Zadní zuby plní skutečnou funkci a zuby v přední řadě seškrabávají dřeň. A špičáky si také najdou svůj pravý účel: prorážet a lámat.
Soustředěnost a disciplína, kterou pozorujete, je obdivuhodná. Kdyby lidé dokázali přistupovat k jakémukoli úkolu s takovou vytrvalostí, disciplínou, zručností, svědomitostí, soustředěností a hrubým odhodláním, s jakým se pes vypořádává s kostí, už bychom měli města na Marsu.
Zde nacházíme základ výrazu „pes s kostí“. Znamená někoho, kdo je tak neuvěřitelně oddaný nějakému úkolu nebo tématu, že ho nic nerozptýlí ani neodradí. A to je dokonalé přirovnání. Vždy se však jedná o nadsázku.
Neumíme a nemůžeme to napodobit, alespoň ne bez pomoci psychiatrických léků. Ale pro psy je to všechno přirozené. Nepotřebují to trénovat. Všechny dovednosti jsou zakotveny v jejich DNA a připraveny k okamžitému nasazení ve správném prostředí. Psi a skutečné kosti jsou si navzájem souzeni.
Věděli jste, že čištění zubů psů se stalo něčím, co lidé často dělají, a dokonce si na tuto práci najímají profesionály? Je to pravda. Je to velký byznys. Je to také naprosto absurdní. Pes, který pravidelně žvýká kosti, skončí se zářivými perleťovými zuby, jaké jste ještě nikdy neviděli. Jsou oslnivě krásné, přesně takové, jaké by měly být, a to ne díky idiotským psím zubním kartáčkům a pastě, ale díky samotné kosti.
Pokud dáte psovi kost, nejenže se mu vyčistí zuby, ale také se mu zlepší dech. To by mohla být ta nejvítanější změna. Moderní krmivo je hlavní příčinou zápachu z úst domácích mazlíčků, který s dobrou kostí rychle zmizí.
Nejlepší kosti se také stávají zdrojem potravy, včetně dřeně, která poskytuje vápník a bůhvíco ještě. Poskytuje také obrovské štěstí, a to je nesnesitelně zřejmé. Povaha psa se změní z nespokojeného na šťastného.
Jaká je nevýhoda? Lidé se samozřejmě ptají a hledají všechny možné výmluvy, proč psovi neposkytnout to nejžádanější. Řeknou vám, že kost psa nakazí salmonelou a bakterií E. coli. Vyvinou se u nich zažívací potíže. Poškodí se jim zuby a budou se lámat (paradoxně je to možné právě proto, že zuby jsou oslabené nedostatkem vápníku). Kosti způsobí dušení a poškození střev. Uslyšíte, že mají příliš vysoký obsah tuku.
Není to tak, že by tyto výtky a nebezpečí byly zcela mýtické. Ale jako u všech věcí, i zde je třeba si položit otázku: jak velké je riziko a v porovnání s čím? Lidé se s těmito údajnými nebezpečími vypořádávají tak, že kosti nahrazují zpracovanými, dezinfikovanými, průmyslově vyráběnými syntetickými karbo kašemi a křupkami, které nakonec vyčerpají ze psího života každý kousek síly, moci, přirozeného instinktu a radosti. Jsou tak nezdraví, že jim lékaři musí pravidelně vymačkávat anální žlázy.
Pak se na tyto ubohé náhražky nástupce vlka podíváme a prohlásíme je za zdravé. A do deseti let jsou mrtví.
Jinými slovy, lidé udělali svým domácím mazlíčkům to, co dělají sami sobě. Ve jménu zdraví do nich cpeme nespočet lektvarů, krmíme je hnusem a odčerpáváme z nich veškerou přirozenou energii. Ve jménu bezpečnosti jim bereme veškerou odolnost. Ve jménu vyhýbání se rizikům vyčerpáváme schopnost zvládat skutečný život. Je dost špatné vidět, že se to děje lidem, ale je skutečně zneužitelné a hrozné vidět, co lidé dělají svým domácím mazlíčkům.
Je smutné, že navzdory všem říkankám, písničkám a pořekadlům lidé téměř všeobecně upírají svým psům právě to, po čem nejvíce touží a co nejvíce rozněcuje jejich základní talenty a energii. Problém je přitom snadno zvratitelný. Proboha, dejte tomu psovi kost!
A pak se dívejte, učte se a napodobujte. Z toho, jak se pes chová ke kosti, se lidé mohou naučit mnoho věcí. Představte si, že by se lidé stejným způsobem chopili věci svobody.
Jděte tedy a udělejte totéž.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
–ete–
