Nicméně mnozí afričtí představitelé nechtějí oslabit tyto vazby, protože z vazeb na Západ mají velký prospěch.
JOHANNESBURG – Čínský vůdce Xi Jinping zvýšil své úsilí o zapojení zemí globálního Jihu do svého protizápadního „Nového světového řádu“.
Xi slibuje africkým zemím v příštích třech letech financování ve výši téměř 51 miliard dolarů a zavazuje se, že je postaví do čela globální „revoluce v oblasti obnovitelných zdrojů energie“.
Jeho administrativa využila tento týden Fóra o čínsko-africké spolupráci (FOCAC) v Pekingu, kterého se zúčastnilo 50 afrických představitelů a které čínské ministerstvo zahraničí označilo za „největší diplomatickou akci, kterou Čína v posledních letech hostila“, k posílení obchodních a vojenských vazeb s africkými zeměmi.
Čínský vůdce rovněž slíbil, že pomůže „vytvořit nejméně jeden milion pracovních míst v Africe“ a poskytne granty ve výši 141 milionů dolarů na vojenskou pomoc, a uvedl, že Peking „poskytne výcvik 6 000 vojáků a 1 000 policistů a příslušníků pořádkových sil z Afriky“.
Mezi všemi těmi sliby a přísliby však Xi na soukromých setkáních s několika africkými lídry zdůraznil, že je důležité, aby se Afrika spojila s Čínou proti „západní hegemonii“.
Ve společném prohlášení se Xi a afričtí lídři včetně Cyrila Ramaphosy, prezidenta největší ekonomiky kontinentu, Jihoafrické republiky, dohodli, že budou „společně pracovat na budování rovnoprávného a spořádaného multipolárního světa a všeobecně prospěšné a inkluzivní ekonomické globalizace“.
Michael Schuman, vedoucí pracovník Global China Hub při Atlantic Council, řekl deníku Epoch Times, že jde o „diplomatický kód, který říká, že je svět v důsledku dominance Západu nerovný a neuspořádaný a že je čas na alternativu vedenou Čínou“.
Pomocí svého globálního rozvojového programu, Iniciativy Pás a Stezka (BRI), Čína již více než deset let zasypává Afriku infrastrukturními projekty v hodnotě mnoha miliard dolarů, které také způsobily, že mnohé země jsou vůči Pekingu značně zadlužené.
Podle údajů zveřejněných Bostonskou univerzitou poskytla Čína od roku 2000 půjčky ve výši 182 miliard dolarů 49 africkým vládám.
Čínská ekonomika však v posledních letech zpomalila a Peking omezil financování megaprojektů a zároveň požaduje splácení půjček, což vede k tomu, že africké země často omezují výdaje na životně důležité veřejné služby, jako je například zdravotní péče.
Jen Keňa, největší východoafrická ekonomika, dluží Číně osm miliard dolarů.
Li Hangwei, vedoucí výzkumná pracovnice německého Institutu pro rozvoj a udržitelnost, řekla deníku Epoch Times, že se Čína stala „velmi opatrnou“ vůči kritice svých aktivit v Africe.
„Již mnoho let slýcháme o takzvané dluhové pasti, kterou Čína údajně klade na rozvojové země, a o tom, jak Čína těží africké nerosty a drahé kovy a odváží je zpět domů ve svůj prospěch, přičemž přidaná hodnota v Africe je velmi malá,“ řekla.
„Na FOCAC byly patrné jasné signály, že se Čína chce od tohoto postupu odklonit. Do budoucna je pravděpodobné, že bude financovat mnoho menších projektů, jako je zkrášlování afrických měst, podpora zemědělství a snižování chudoby.“
„I tak to Africe přinese hodně peněz, ale ty peníze se hodně rozptýlí.“
Podle Světového ekonomického fóra se Čína za posledních 20 let stala největším bilaterálním obchodním partnerem subsaharské Afriky.
Mezinárodní měnový fond uvedl, že do Číny nyní směřuje přibližně 20 % vývozu tohoto regionu a z Číny pochází přibližně 16 % afrického dovozu, což v roce 2023 představovalo rekordní celkový objem obchodu ve výši 282 miliard dolarů.
Kovy, nerostné produkty a pohonné hmoty představují asi tři pětiny afrického vývozu do Číny, zatímco se dováží především čínské průmyslové zboží, elektronika a strojní zařízení.
„Xi a před ním Hu Jintao byli prvními světovými lídry, kteří si uvědomili, jak důležité budou v budoucnu africké nerostné suroviny, kovy a pohonné hmoty,“ řekl Cobus van Staden, vedoucí projektu Čína-Afrika na jihoafrické univerzitě Wits.
Nerosty vzácných zemin, jako je kobalt a lithium, jsou klíčové pro výrobu moderních technologií, včetně počítačů, mobilních telefonů a součástí obnovitelných zdrojů energie, jako jsou baterie pro elektromobily a větrné turbíny.
V subsaharské Africe se nachází největší koncentrace těchto minerálů a kovů, přičemž Čína již v regionu dominuje v oblasti zpracování a dodávek.
„Xi také velmi chytře využil geopolitické frustrace afrických zemí, které se cítí vyloučeny z reálného rozhodování na mezinárodních fórech, jako je OSN, a nespravedlivě s nimi ekonomicky zachází MMF a Světová banka,“ řekl Van Staden deníku Epoch Times.
„Xi nabízí zemím globálního Jihu šanci vydat se jinou cestou a odpoutat se od takzvané západní hegemonie tím, že se připojí k jakési protizápadní vzpouře, čímž budou mít větší vliv na světové dění,“ dodal.
„Pokud se tak stane, Čína samozřejmě posílí i ekonomicky a politicky.“
V posledních dvou letech se Xiův přístup k rozvojovým zemím výrazně změnil, řekl Eric Olander, ředitel China-Global South Project, neziskové organizace se sídlem v New Yorku, která se zabývá čínskou angažovaností v Africe.
„Xi a samozřejmě i celá Komunistická strana Číny jsou fixováni na geopolitické soupeření se Spojenými státy a jejich spojenci a partnery,“ uvedl pro Epoch Times.
Tento posun bude mít podle Olandera zásadní důsledky pro vztahy Pekingu s Afrikou a celým globálním Jihem.
Podle Schumana antiamerikanismus, který nyní charakterizuje Xiovu zahraniční politiku, hrozí podkopáním jeho rozvojového úsilí v Africe.
Dodal: „Xi chce podkopat mezinárodní řád založený na pravidlech pod vedením USA tím, že vytvoří alternativní řád pod vedením Číny, který bude založen na neliberálních politických principech a který může omezit vliv USA a formovat globální správu prostřednictvím mezinárodních institucí a fór.“
Rozpory s Pekingem
Van Staden uvedl, že zatímco všichni afričtí představitelé byli na setkání FOCAC tento týden „samý úsměv“, rozpory s Pekingem se objevují napříč kontinentem.
„Velké ekonomické mocnosti jako Jihoafrická republika, Nigérie a Keňa daly jasně najevo, že chtějí navázat vztahy se Západem a s Čínou a že nejsou ochotny mít výhradní vztahy,“ řekl Van Staden.
Angola, jeden z hlavních afrických producentů ropy, před summitem naznačila, že by spíše než Číně dala přednost obchodu s Evropou, tedy s regionem, který jí nedávno poskytl více finančních prostředků na růst a diverzifikaci její ekonomiky.
Podle Schumana je motivací Xiho politiky vůči globálnímu Jihu ochrana čínské bezpečnosti a prosazování čínských globálních zájmů v prostředí zvýšené konkurence se Spojenými státy.
Dodal, že program Pekingu, jehož cílem je získat vedoucí představitele zemí globálního Jihu do „širokého protiamerického hnutí“, je nejvíce patrný v Xiově vlivu na skupinu rozvojových zemí BRICS.
Původními členy tohoto bloku jsou Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika.
V roce 2023 Xi úspěšně prosadil rozšíření členství ve skupině.
Blok schválil začlenění Argentiny, Egypta, Etiopie, Íránu, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.
„Tyto země mají společné to, že na ně má Čína ekonomický nebo diplomatický vliv, nebo je chce zlákat k užšímu partnerství,“ uvedl Schuman.
„Egypt a Etiopie mají s Čínou úzké politické vazby a jsou silně zadluženy u čínských věřitelů. Peking dokonce pomáhá Egyptu vybudovat zcela nové hlavní město.“
Stejně jako Rusko, řekl Schuman, je Írán pod západními sankcemi, a proto je závislý na čínské diplomatické a ekonomické podpoře.
V době rozšíření BRICS se Argentina vyhnula nesplacení půjček od Mezinárodního měnového fondu tím, že využila prostředky od čínské centrální banky.
Podle Schumana chce Peking získat Saúdy a Emiráty jako partnery na Blízkém východě.
„Xi má s největší pravděpodobností v úmyslu, aby podporovali čínské zahraničněpolitické cíle a zájmy, a to nejen v rámci BRICS, ale také na dalších fórech a iniciativách,“ poznamenal.
Rozšíření BRICS a čínské úsilí na summitu FOCAC tento týden mají podle Schumana za cíl vytvořit mnohonárodní hnutí, které „potenciálně podpoří Xiho protiamerickou agendu a pomůže mu z této skupiny a dalších vytvořit alternativu ke skupině G7 a dalším mezinárodním fórům ovlivňovaným Spojenými státy“.
Čínský ministr zahraničí Wang I před FOCAC vyzval rozvojové země, aby se postavily proti „politizaci a sekuritizaci ekonomických otázek a zvyšování unilaterálních sankcí a technologických bariér“.
„Wang zde říká, že rozvojové země se musí postavit proti americké politice, proti níž se staví Peking,“ řekl Van Staden.
Schuman uvedl, že čím více bude Siova „protiamerická politika hnacím motorem, tím více se mohou vztahy Pekingu s rozvojovým světem dostat do napětí“.
„Peking ze své podstaty otevřeně tlačí na vlády zemí globálního Jihu, aby se postavily na jeho stranu proti Spojeným státům.“
Jako příklad uvedl očekávání Pekingu, že afričtí představitelé veřejně schválí Xiho Globální bezpečnostní iniciativu, jejíž principy jsou v rozporu s ideály a praktikami mezinárodních vztahů, které preferují USA a jejich spojenci.
Zpětný ráz
Profesor William Gumede, vedoucí School of Governance na johannesburské Wits University, řekl deníku Epoch Times, že pokusy Číny přimět africké politické elity, aby se postavily na její stranu proti Západu, a zejména Spojeným státům, „by se jí mohly do jisté míry vymstít“.
„Africké země nejsou Západu odcizeny jako Rusko a Írán. Velká část Afriky nesmírně těží z vazeb na Ameriku a Evropu. Nemělo by se od nich očekávat, že budou riskovat oslabení těchto vazeb,“ řekl.
Gumede dodal, že za vším tím „poplácáváním po zádech a bonmoty“ na FOCAC se africkým představitelům „nelíbí, že jsou využíváni jako nástroje v geopolitické válce Číny s Amerikou“.
Pro Washington to podle něj představuje příležitost „přiblížit se Africe právě v době, kdy se Čína snaží vrazit klín“ mezi Afriku a Spojené státy.
„Joe Biden dal jasně najevo, že chce, aby Afrika měla hlasitější slovo ve světových záležitostech, například tím, že africká země získá stálé místo v Radě bezpečnosti (OSN),“ řekl Gumede.
Afrika je jediným regionem bez stálého křesla, přestože představuje 54 ze 193 členů OSN a téměř 20 % světové populace.
Schuman k tomu uvedl: „Poskytnutí větší moci Africe při řízení současného světového řádu by mohlo být velkým přínosem proti Číně, která je stále více hodlá zapojit do kampaně proti tomuto řádu.“
–ete–
