V Ženevě proběhne 4. – 15. listopadu 12. schůze Mezivládního vyjednávacího orgánu WHO (INB) k tzv. Pandemické úmluvě (dále jen úmluva). Podle tiskové zprávy WHO z 20. září došlo ve vyjednávání o návrhu k zásadnímu pokroku. Očekává se tedy, že listopadová schůze INB udělá poslední kroky k tomu, aby mohla být úmluva co nejdříve členskými zeměmi WHO schválená.
„Nicméně všechny ingredience jsou uspořádány tak, abychom dosáhli záměru zemí projednat Pandemickou úmluvu pro několik generací. Svět potřebuje naději, že je stále možné, aby země našly společná řešení ke společným problémům. Vy tuto naději můžete dát,“ uvedl v tiskové zprávě generální tajemník WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus.
Dříve jsme informovali, že úmluva nebyla na květnovém zasedání 77. Světového zdravotnického shromáždění členských zemí WHO schválena především kvůli neshodě mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi nad rozdělením přínosů a nákladů při vývoji léčiv a vakcín.
Byly to především africké země, které v květnové rezoluci požádaly o prodloužení schvalovacího procesu k návrhu úmluvy. V rámci dalšího vyjednávání INB chtěly africké země dosáhnout toho, aby jim farmaceutické společnosti při vývoji nových vakcín platily za výzkum lokálních patogenů a sdílely s nimi technologie a následné duševní vlastnictví. Farmaceutické firmy a západní vlády tyto požadavky doposud odmítaly.
Sdílení patogenů jen za peníze a v rámci vytváření kapacit
„Rozvojové země se velmi silně snaží prosadit opatření, které jim pomohou realizovat více výzkumu a vývoje vakcín. Aby se mohly podílet na inovaci a vytváření léků, vakcín a diagnostik. Aby je mohly vyrábět snad i za nižší cenu,“ prozradila v nedávné reportáži Al Jazeery profesorka Suerie Moonová z Global Health Centre, která je angažovaná ve vyjednávání ohledně úmluvy.
„Některé průmyslové země a farmaceutický průmysl se obávají toho, že když to dovolí a poskytnou kapacity v jiných částech světa, že tyto společnosti se stanou pro ně konkurencí. A samozřejmě průmysl je velmi spokojený, když vlády chrání jejich zájmy.“
„A farmaceutické společnosti v Evropě, například ve Spojených státech, Velké Británie, v Japonsku, které se v minulosti těšily z velmi silného postavení, se nyní zdráhají přijmout pravidla, která by ohrozila jejich ekonomické výhody,“ vysvětluje Moonová.
Neshody v oblasti přínosů a nákladů při vývoji léčiv a vakcín mezi rozvojovými zeměmi a farmaceutickými společnostmi potvrdila také Precious Matsosová, jedna z prezidentek INB.
„[Rozvojové země] řekly, že ‚pokud nebude existovat financování a nebudeme mít z toho přínosy, tak nemůžeme mít úmluvu‘. Zdůraznily, že přenos technologií a ochrana domácího trhu jsou pro ně klíčové,“ sdělila v reportáži Al Jazeery Matsosová.
Nejnovější (květnový) návrh úmluvy je ke stažení zde.
V Africe se začíná s výstavbou továren na výzkum a výrobu vakcín
Příkladem těchto snah afrických zemí o vytvoření kapacit pro vývoj vakcín může být Senegal. Ten v současnosti pod záštitou soukromé dakarské nadace Institutu Pasteur buduje v hodnotě 250 milionu dolarů továrnu na výrobu vakcín s názvem Madiba.
„Vytváříme rozsáhlou výrobní kapacitu, která by nám umožnila v případě epidemie vyrobit až miliardu vakcinačních dávek,“ řekl pro Al Jazeeru Lamine Sene, vedoucí této nadace.
Podle reportáže by továrna měla být dokončena v roce 2025 a cílem má být pokrýt potřeby celé západní Afriky.
Podobná centra staví další čtyři africké země. Dohromady má být těchto pět center schopno do roku 2040 uspokojit spotřebu vakcín asi u 60 % obyvatelstva afrického kontinentu.
„V současné době se do Afriky dováží z jiných zemí 99 % spotřebovaných vakcín. Což je velmi zranitelná pozice. A je také velmi obtížně kontrolovat cenu vakcín, pokud vakcíny nevyrábíte. Hovoří se často o potravinové bezpečnosti, ale my musíme mít také autonomii v oblasti zdraví,“ sdělil dále Sene.
Afrika dle WHO spotřebovávala před covidem pětinu světových zásob vakcín. V roce 2022 se podíl snížil na 12 %.
„Nejde jen o to, produkovat rutinní vakcíny, ale také rozvíjet výzkum a vývojové kapacity, které nám umožní pracovat na vakcínách, které nejsou dnes ziskové. Ale takové nemoci zůstávají pro naše obyvatelstvo hrozbou,“ uzavřel Sene.
Bez vakcín v Senegale umřelo na covid-19 mnohem méně lidí než na Západě
Podle statistického internetového serveru OurWorldInData během prvních dvou let covidové pandemie (k 31. 12. 2022) umřelo v Senegalu na covidové onemocnění kolem 125 osob na 100 tisíc obyvatel. Což bylo dva- až čtyřikrát méně než v mnoha západních zemích. Česko zaznamenalo v tomto období asi 487 úmrtí na 100 tisíc obyvatel.
Přitom ve stejném období bylo v Senegalu spotřebováno proti covidu-19 kolem 16 vakcinačních dávek na 100 obyvatel. Což bylo až 15krát méně než na Západě. V Česku bylo ke stejnému datu podáno na 100 obyvatel kolem 174 dávek.
