Vychází poslední kniha Tomáše Šebka, chirurga a autora reportážních knih z humanitárních misí, s názvem Objektivní nález. Sepsáním knihy se podle svých slov vydává na zatím nejnáročnější misi, a to do nitra sebe samého, do dětství v nefunkční rodině, ale i k odhalení osobních i profesních selhání.
„Rvačky v ulicích starého pražského Karlína se tu střídají s epizodami z operačních sálů, napínavé výpravy lemují ještě napínavější okolnosti při budování vlastní firmy. Jenže všechna ta dobrodružství za kniplem letadla, v zatopených štolách nebo ve válečných zónách blednou ve srovnání s misí nejtěžší – být dobrým otcem čtyřem dětem a neopakovat chyby rodičů,“ uvádí se v anotaci knihy.
Jeden z důvodů, proč knihu Šebek sepsal, bylo podle jeho slov sejmout masku a ukázat i své stinné stránky a primárně říci svým dětem věci, které jim nebyl schopen říci.
„Chtěl jsem svým dětem vysvětlit věci, které jsem prostě buď neměl čas vysvětlovat, ale myslím, že spíš primárně to bylo prostě neschopnost, neochota, a potom najednou jsou dospělí,“ řekl v rozhovoru na DVTV.
Šebek spolu s bratrem vyrostli v nefungující rodině, která se, jak říká, do jisté míry na něm podepsala.
„Když se narodíte do rodiny násilníka a alkoholičky, máte dvě možnosti, jak naložit se svým životem. Za prvé si ho můžete podělat. Anebo si ho poděláte míň, když se budete víc snažit. Je čas na pravdu o tom, jaký ve skutečnosti jsem. A věřím, že nepíšu jen vlastní příběh,“ uvádí Šebek v knize.
Své dětství popisuje jako ustavičnou nejistotu.
„Vrátí se máma z práce střízlivá, bude táta dneska v dobrý náladě? Stačím si dneska napsat úkoly, nebo budou lítat facky? Každý jeden moment máš nejistotu, v podstatě ve dne v noci,“ podělil se o své pocity z dětství v rozhovoru Šebek.
Podle něj toto násilné prostředí v něm vytvořil program, který se spouští při určitých situacích.
„Přicházím do našeho domu po náročném dni, kde jsou moje děti a moje žena. Měl bych se někde v hlavě přepnout. Tam ale na mě skočí program, který tam nechci, který ve mně vyvolá nějakou vlnu nevole, zlosti, a já vlastně pořádně nevím proč. A když tomu dám ten průchod, tak to přenesu domů,“ říká.
Toto nastavení se teď snaží změnit. Pomáhá mu v tom i určité cvičení, kdy se před prahem zastaví, poděkuje za vše skvělé, co v životě má, a pak teprve zmáčkne kliku a vejde do domu.
„Možná se ten program znovu zpustí, ale já s ním budu bojovat tak dlouho, dokud si ho prostě nepřemažu.“
Tomáš Šebek, lékař bez hranic
Tomáš Šebek se zúčastnil první mise s Lékaři bez hranic v roce 2010 na Haiti v zemi zdevastované zemětřesením. Do země se pak vrátil ještě v roce 2012.
V letech 2013 a 2015 pracoval v traumacentru Lékařů bez hranic v afghánském Kundúzu.
V roce 2017 odjel s organizací do Agoku na pomezí Súdánu a Jižního Súdánu.
Roku 2019 pomáhal lidem v Jemenu.
„Celkem s Lékaři bez hranic absolvoval šest misí, naposledy působil ve válkou zmítaném Jemenu. Své zkušenosti z misí popsal v blozích, které vyšly i knižně,“ uvadějí Lékaři bez hranic.
