Komentář
Stále jsme v úžasu a lehké dezorientaci z absolutní exploze, která se v den voleb odehrála v americké politice. Drtivé vítězství bývalého prezidenta Donalda Trumpa a jeho strany bylo zázrakem k pohledání, zejména proto, že se (stejně jako v roce 2016) očekával opačný výsledek.
Toto vítězství je zároveň výhrou mnoha kauz a občanských hnutí, která systematicky rostla po dobu 30 let. Ta se zázračně spojila pouhé tři měsíce před volbami a vytvořila koalici, která otřásla nejen Spojenými státy, ale i celým světem.
Málokdo mohl předvídat, že se to sejde takovou rychlostí a v takovou dobu. Skutečně, mnohé skupiny, které stály za tímto šokem, ani nevěděly, že mají shodné zájmy. Nyní se jim naskýtají příležitosti, které si pravděpodobně nikdy nedokázaly představit, a potýkají se s problémy, s nimiž se potýká každé hnutí, které rychle přechází z disidentského do vládnoucího postavení.
Podívejme se jen na některé z těchto skupin. Mějte na paměti, že většina těchto skupin dříve obývala oddělené sektory.
Hnutí za domácí vzdělávání začalo v 70. letech jako okrajová radikální skupina, ale v 21. století se rozrostlo a stalo se závažnou silou. Jeho absolventi vyhrávají soutěže v mnoha oblastech a dostávají se na špičkové univerzity. Začali definovat pojem mistrovství v hudbě, čtenářské gramotnosti, matematice a mnoha dalších oborech. A získali také politickou moc jako cílevědomá zájmová skupina prosazující svá práva.
Tohle je obzvlášť podivné, protože domácí výuka se díky zavírání škol od roku 2020 rychle změnila z neoblíbené na povinnou. Tyto uzávěry přilákaly miliony lidí do řad domácího vzdělávání, spolu s tím, jak se rodiče blíže seznámili s tím, co přesně se jejich děti ve škole učí. Následovalo rozhořčení.
Hnutí za lékařskou svobodu sousedí s hnutím za domácí vzdělávání, ale není to totéž. Tato skupina se zabývá otázkami informovaného souhlasu s očkováním, alternativní léčbou, domácími porody a vším, co je spojeno s volbou léků a medicíny. Tato skupina není levicová ani pravicová, ale jednoduše požaduje svobodu. Více stoupenců našla v době pandemie covidu-19, kdy povinné očkování náhle vtrhlo do celých nových odvětví.
Podobně související, ale odlišné hnutí za potravinovou svobodu se zaměřuje na zdravé stravování a potraviny, které nejsou zkažené chemickými přísadami a velkoplošným korporátním zemědělstvím. Oslavuje drobné zemědělce, bioprodukty, syrové mléko, čerstvá vejce a nakonec i regenerativní zemědělství, které není závislé na chemických hnojivech, insekticidech apod.
Toto hnutí bylo dříve považováno za levicové, ale spojovalo se se zájmy drobných zemědělců a chovatelů, kteří se dožadovali práva na přímé spojení se svými zákazníky. Média je označují za pravicové.
Tyto zájmy souvisejí se zájmy malých podniků, ale nemusí s nimi nutně souviset. Malé podniky čelí ohromujícímu náporu nemožných šancí tváří v tvář státem dotovanému online obchodu (který rozvrátil maloobchodní sektor) a dravé zahraniční konkurenci.
Maloobchodníci se snaží přežít, zatímco výrobci jsou zasaženi ze všech stran. Sledují, jak americká výroba všeho druhu proudí pouze jedním směrem: ven. A to výhradně ze dvou důvodů: vysoké regulace doma a mezinárodní síla dolaru, která vzhledem k jeho postavení světové rezervní měny zaručuje navždy prudce rostoucí obchodní nerovnováhu, což domácí výrobu téměř znemožňuje.
Hnutí malých podniků je spojeno s dělnickým hnutím, které nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy Spojené státy vyráběly a vyvážely i něco jiného než ropu a dluhy. A když už mluvíme o ropě, útoky na takzvaná fosilní paliva vybudovaly další hnutí odporu, které má dost vědecky pochybných tvrzení o změně klimatu. Snaha o resetování veškeré výroby energie se setkala s rostoucí nedůvěrou veřejnosti.
V jiné sféře vidíme něco neobvyklého u rodin vojáků, kteří se potýkají s hroznou bolestí, jež jim zůstala po nepovedených dobrodružstvích v Iráku a Afghánistánu. Jsou to vlastenci, kteří vidí potřebu silné armády, jež by sloužila zájmům USA a naší země, a nikoliv dalekosáhlým experimentům v oblasti mezinárodního budování státu.
Sledovali, jak byla armáda zneužívána k nesmyslným válkám, které měly za následek strašlivá zranění a smrt, ale pak také nasazována pro účely sociálního plánování s normami rozmanitosti, rovnosti a inkluze a absurdními teoriemi o změně pohlaví. To všechno je příliš.
Hnutí lidí hluboce znepokojených nekontrolovatelným nelegálním přistěhovalectvím se zdá být od těchto skupin odtržené, ale už 20 let se solidně rozrůstá. Je to díky jednoduchému, ale hlubokému poznání: Snaha manipulovat s politickými výsledky pomocí demografické destabilizace znamená navždy ztratit svou zemi. K něčemu takovému není žádný důvod. Toto hnutí odporu v posledních pěti letech prudce vzrostlo.
Tyto obavy se shodují s obavami rostoucího dělnického hnutí, které je otráveno tím, že zisky na Wall Street jdou zřejmě na úkor pracujících Američanů, a to i přesto, že reálné příjmy se nemění a klesají a konkurence ze strany pracovníků bez dokladů roste. To vše vedlo k postupnému uvědomování si, že dělnické hnutí má třídní vazby na mnoho dalších výše uvedených skupin.
Skupiny zaměřené na zdánlivě tajemná témata týkající se peněz a jejich zdravého fungování se od 70. let 20. století sdružovaly proti inflačním papírovým penězům a v průběhu desetiletí se z nich stalo obrovské hnutí se zaměřením na zlato a stříbro. To zmutovalo směrem k inkluzivnímu bitcoinu, jehož zisky vybudovaly průmyslovou moc a politický vliv. Po nejhorší inflaci za posledních 40 let našly i tyto skupiny v těchto volbách svou příležitost.
A jejich obavy nejsou nepodobné obavám hnutí proti financializaci, které se zvedlo po roce 2008. Přestože hnutí Occupy Wall Street mělo socialistický étos a zastánci zlatého standardu mají kapitalistický, zástupně se sjednotili na ideálu: poctivosti ve financích, pravdě v účetnictví a transparentnosti ve správě věcí veřejných.
Mohli bychom pokračovat a zahrnout do toho všechna vedlejší zájmová a kulturní hnutí týkající se náboženství, rodiny, zákonů na ochranu života, práv na zbraně a obnovy tradičních genderových norem. Skupiny disidentů vůči hegemonovi se počítají na tisíce a jejich členové se počítají na desítky milionů. A za celou tu dobu se stávají stále sofistikovanějšími a radikálnějšími.
Před volbami si nikdo z nich plně neuvědomoval svůj jednotný zájem na svržení moci, a to jednoduše proto, že většinu z nich od sebe oddělovaly kosmetické rozdíly mezi levicí a pravicí.
To, co se stalo v roce 2020, bylo na věky věků. Jejich společný nepřítel se projevil v lockdownech za covidu-19, které posílily vybranou třídu vládnoucích elit ve vládě, korporacích, médiích a na globální scéně, kde se imunizovaly proti jakémukoli vstupu občanů. Rozhořčení proti lockdownům vznikalo pomalu, protože šok byl tak obrovský. Midterm volby v roce 2022 přišly příliš brzy na to, aby se dala dohromady koalice.
Při zpětném pohledu vypadaly tři měsíce před dnem voleb jako ideální okamžik pro sblížení. Nebylo to snadné a zdaleka to nebylo nevyhnutelné, ale příchod bývalé demokratické kongresmanky Tulsi Gabbardové, ekologického právníka Roberta F. Kennedyho mladšího a generálního ředitele společnosti Tesla Elona Muska do Trumpova hnutí přinesl nejen miliony nových hlasů, ale také tisíce skupin a sdružení, které se do tohoto úsilí zapojily.
Hlavně se však spojilo nové vědomí, vědomí, že všichni musí vzájemně spolupracovat, nebo viset odděleně. Lidé, kteří byli po desetiletí rozděleni předsudky, najednou našli společného nepřítele a společnou odpověď, a pak se odehrálo kouzlo.
Nikdy v životě jsem nebyl svědkem takové občanské energie ani součástí tak nesmírně silného sociálního a kulturního hnutí, jehož kořeny tkví v odhodlání a naději. Výsledky mluví samy za sebe.
Aby bylo jasno, problémy teprve začínají, protože není absolutně žádná šance, že by Trumpova administrativa mohla splnit všechny sny a očekávání občanských hnutí. Ve skutečnosti úroveň odbornosti Trumpovy podpory na základně daleko převyšuje informovanost lidí pověřených reformním úsilím.
Ve vzduchu se již ozývají výkřiky o zradě. To se dalo očekávat, ale existují způsoby, jak může Trumpův tým předběhnout revoluci, kterou rozpoutal, odvážnými kroky a rozhodným ignorováním ortodoxií statu quo. Není to snadné a vždy je tu pokušení vymlouvat se ve jménu odpovědného vládnutí.
Nikdy nebude nouze o odpůrce ani pochlebovače. Výzvou pro každého bude najít onen magický mentální prostor, v němž je třeba mít naději, pomáhat, kde je to možné, vyzývat, když je to nutné, držet se realistické trpělivosti a vynaložit veškeré možné úsilí na zlepšení světa, nakolik okolnosti tuto možnost nabízejí.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska The Epoch Times.
–ete–
