Komentář
V období po 11. září 2001 dostala kanadská vláda k dispozici nový nástroj v nešťastně nazvané „válce proti terorismu“. Ne že bychom se s terorismem před tímto osudným dnem nesetkali (krize FLQ v roce 1970 a bombový útok na Air India v roce 1985 jsou dva varovné příklady). Ani naše bezpečnostní služby nebyly zdrženlivé při vyšetřování teroristických hrozeb před náletem osobních letadel do budov v New Yorku a Washingtonu.
Jaký byl tedy tento nový nástroj a k čemu sloužil? Jmenoval se „Teroristické subjekty na seznamu“ a byl údajně zaveden jako „veřejný prostředek identifikace skupiny nebo jednotlivce jakožto subjektů spojených s terorismem“. I když zařazení na seznam nebylo samo o sobě trestným činem, ti, kdo se vědomě přímo či nepřímo podíleli na jakékoli činnosti teroristické skupiny, se dopouštěli trestného činu.
Původní seznam nebyl žádná věda. Skupiny jako Al-Káida (první seznam Al-Káidy jsem napsal počátkem roku 2002, když jsem pracoval v Centru pro strategická a mezinárodní studia, CSIS), japonské Óm Šinrikjó a Hizballáh byly zařazeny na seznam hned na začátku, ačkoli v některých případech byly skupiny zařazeny až o více než deset let později (Taliban byl zařazen na seznam až v roce 2013, přestože protiteroristické jednotky kanadských ozbrojených sil působily v Afghánistánu od roku 2002).
Je také pozoruhodné, že proces zařazování na seznam měl někdy velmi politický charakter. Ačkoli seznam „vlastnila“ kanadská Veřejná bezpečnost, je důležité zdůraznit, že důvod pro zařazení skupin měl vycházet výhradně z podkladů bezpečnostního zpravodajského aparátu země. A přesto byla jedna skupina ze seznamu nevysvětlitelně vyřazena (protiíránská skupina Lidoví mudžahedíni byla vyřazena v posledních letech Harperovy vlády) a jiná zařazena z očividně na koleně sepsaných důvodů (skupina Proud Boys byla rychle zařazena za Trudeauovy vlády po útoku na americký Kapitol v lednu 2021, přestože v Kanadě nepůsobila a nepředstavovala vážnou hrozbu).
Vždycky jsem se k tomuto seznamu stavěl odmítavě, protože nemá příliš velký smysl. Ano, pomáhá v případech financování terorismu (pokud jste dost hloupí na to, abyste posílali peníze ISIS, může vaše jednání usnadnit právní stíhání), ale nepověřuje CSIS ani kanadskou jízdní policii, aby tyto subjekty vyšetřovaly, ani jim nepomáhá stanovit priority jejich práce.
Kanada také se zařazením některých organizací na seznam otálela (propalestinská skupina Samidoun byla zařazena na seznam až 15. října ve zjevné reakci na demonstrace s pálením vlajek, přestože jsou dobře známy její vazby na jinou skupinu, Lidovou frontu pro osvobození Palestiny) nebo se zdálo, že pouze následuje rozhodnutí svých spojenců (zařazení jemenských Hútíů na seznam před několika dny v návaznosti na rozhodnutí USA a Spojeného království, přestože jsme o nich hodně věděli, vzbuzuje nedůvěru). Pokud jde o to, proč federální vládě trvalo čtvrt století, než zařadila íránské Islámské revoluční gardy na seznam (červen letošního roku), můžete hádat stejně dobře jako já.
Obávám se, že tato veřejná prohlášení jsou jen o málo víc než divadlo. Tím, že Kanada vytrubuje do celého světa, že učinila odvážný krok a zařadila danou skupinu na seznam, si Kanaďané mohou být jisti, že jejich vůdci berou hrozbu terorismu velmi (velmi, velmi, velmi, velmi…) vážně. A to od vlády, která nebere vážně ani hrozbu Číny, jak jsme mohli ad nauseam vidět v různých zprávách a vyšetřováních čínského vměšování do voleb a nadnárodních represí proti různým diasporám v naší zemi. Říci, že jste v otázce národní bezpečnosti zajedno, vyžaduje víc než jen prohlášení ministra.
Je tedy zcela zřejmé, že celý proces zařazování na seznam se stal dalším vládním programem, kterému málokdo rozumí a věnuje mu pozornost. Hútíové se Kanady přímo nedotýkají, ačkoli tito šíitští teroristé způsobili značné škody na mezinárodní lodní dopravě v Adenském zálivu a Rudém moři. Je těžké si představit, co Kanada udělá proti akcím Hútíů v kritické ekonomické zóně – není to tak, že bychom měli náhradní válečné lodě, které bychom mohli do regionu poslat. Ještě méně jasné je, zda jsou v Kanadě přítomni Hútiové nebo jednotlivci, kteří tyto násilné extremisty podporují.
Po dvou a půl desetiletích, kdy jsem sledoval vývoj tohoto procesu, už neskáču a neoslavuji, když se na seznam připojí další subjekt. Možná jsem jen unavený, nebo je to celé jen výkladní skříň a docela dobře ztráta času a zdrojů.
Phil Gurski pracoval 32 let v kanadských zpravodajských službách a je specialistou na terorismus. Je autorem šesti knih o terorismu.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
