Komentář
U nás i v zahraničí vypukla hysterie kvůli hrozbám prezidenta Donalda Trumpa, že zavede obchodní cla proti konkrétním zemím.
Američtí i zahraniční kritici je různě ostřelovali buď jako kontraproduktivní a sebevražedná, nebo jako nespravedlivá, imperialistická a xenofobní.
Doktrinářští ekonomové jistě cla nenávidí. Stěžují si, že cla zatěžují spotřebitele vyššími cenami, aby ochránila slabá domácí průmyslová odvětví, která, chráněna před konkurencí, nebudou mít motivaci zvyšovat efektivitu.
Jejich ideálem je „volný“ obchod. Údajně by měl volný globální trh sám rozhodnout, které konkrétní odvětví v kterékoli zemi může produkovat největší dobro pro světové spotřebitele, ať už je definováno nižšími cenami nebo lepší kvalitou, případně obojím.
I když se „volný obchod“ změní v „nekalý obchod“ – jako například obrovské obchodní přebytky Číny –, mnozí neoliberální ekonomové stále trvají na tom, že i dotovaný zahraniční dovoz je prospěšný.
Levný dovoz, říkalo se Američanům, údajně stále snižuje ceny pro spotřebitele, stále nutí domácí výrobce šetřit, aby zůstali konkurenceschopní, a stále přináší „kreativní destrukci“, protože neefektivní domácí odvětví řádně ustupují efektivnějším, tržně orientovaným odvětvím.
Mnoho importérů do Spojených států však podporují jejich vlastní vlády.
Mohou se zdát konkurenceschopnější jen proto, že jejich vlády chtějí prodávat výrobky se ztrátou, aby získaly podíl na trhu, dotují režijní náklady svých podniků, aby ochránily domácí zaměstnanost, nebo se snaží vytvořit monopol nad strategickým odvětvím.
Když však Trump hrozil zavedením cel proti Mexiku, Kanadě, Kolumbii, Venezuele, Číně nebo Evropské unii, vůbec nešlo primárně o podporu konkrétních neefektivních amerických průmyslových odvětví.
Místo toho rozčilený Trump hrozil Mexiku cly ze tří důvodů.
Odmítl se zabývat nelegálním mnohamiliardovým vývozem smrtícího fentanylu do Spojených států ze strany jeho kartelů.
Kartely beztrestně nakupují surový fentanyl dodávaný z Číny, maskují ho tak, aby připomínal toxické drogy, a pašují ho přes propustnou hranici.
Výsledkem je za posledních deset let více Američanů zemřelých v důsledku užívání fentanylu, než kolik jich padlo ve všech válkách 20. století.
Za druhé, Mexiko zablokovalo veškeré americké snahy o zastavení jejich vývozu milionů nelegálních přistěhovalců do Spojených států – jen za poslední čtyři roky jich bylo 10 až 12 milionů.
Mexiko k tomu přidává ještě další urážku, protože shrabuje zisky z převodů peněz ve výši přibližně 63 miliard dolarů, které posílají jeho bývalí občané, kteří nyní pobývají ve Spojených státech a často jsou dotováni americkými daňovými poplatníky.
Zatřetí, Mexiko každoročně zvyšuje své přebytky amerického obchodu. Nerovnováha nyní dosahuje závratné výše téměř 170 miliard dolarů.
Trump vyhrožoval Kanadě, protože dosud odmítala hlídat svou stranu otevřené a stále nebezpečnější hranice. A přebytek ve výši 50 miliard dolarů navýšila tím, že na spoustu amerických výrobků uvalila asymetrická cla.
Kanada také odmítla dodržet slib NATO, že bude vydávat dvě procenta svého HDP na obranu.
Ubohých 1,37 procenta kanadských výdajů je založeno na americké velkorysosti. Spojené státy samy chrání Kanadu pod americkým jaderným štítem a dotují flákače v rámci NATO, jako je Kanada, tím, že financují přibližně 16 procent rozpočtu aliance čítající 32 zemí, a také střeží mezinárodní moře.
Pokud jde o Venezuelu a Kolumbii, obě komunistické země záměrně vyprázdnily své věznice, aby do Spojených států poslaly statisíce nelegálních přistěhovalců, z nichž mnozí jsou násilníci. Dělají to buď z bezohledného prosazování vlastních zájmů, nenávisti, nebo ze strategické touhy oslabit Ameriku.
Zvláštním případem je Čína.
Celý její vzestup ve 20. století byl založen na krádežích amerických technologií, dodávání jejích výrobků na americký trh za ceny pod výrobními náklady, aby získala podíl na trhu, a nucení amerických společností k přemístění, offshoringu a outsourcingu – a z našeho průmyslového zázemí se stal „rezavý pás“.
Evropská unie má se Spojenými státy obrovský přebytek ve výši půl bilionu dolarů.
Jakto?
Protože Spojené státy téměř 80 let dotovaly svou obranu během studené války i po ní.
Evropa se chová, jako by se vzpamatovávala z druhé světové války, aby mohla asymetrickými cly zasáhnout údajně neomezeně bohatého amerického mecenáše.
Vezměme si různá Trumpova „cla“, na která se rozčilená a nyní 36 biliony dolarů zadlužená Amerika vrhla. Téměř žádné z nich nesplňuje tradiční definice cel chránících průmysl.
Místo toho jsou posledním nástrojem amerického vlivu, který se používá až tehdy, když selžou desetiletí trvající oboustranné diplomacie, summitů, proseb a planých hrozeb.
Trump tedy není merkantilista.
Místo toho se snaží zastavit mnohamilionový příliv zahraničních zločinců, rozbíjení hranic miliony nelegálních přistěhovalců, vývoz drog zabíjejících Američany ze strany kartelů, porušování dřívějších obchodních dohod a využívání Spojených států spojenci k dotování vlastní obrany.
Trumpova cla jsou poslední zoufalou snahou o obnovení globální reciprocity a zachování bezpečnosti Ameriky.
A naši „šokovaní“ přátelé, spojenci i nepřátelé to v soukromí až příliš dobře vědí.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
