V úterý proběhlo v Nostickém paláci slavnostní předání certifikátů o zápisech nominací na národní seznam tradiční lidové kultury, které schválil ministr kultury Martin Baxa (ODS). Na seznamu je nyní celkem 36 zapsaných statků, uvedlo Ministerstvo kultury ve svých novinkách.
Certifikát o zápisu nominace Výroby modrotiskových forem převzali Martina Vlčková z Muzea východních Čech v Hradci Králové, která byla garantem nominace a ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové Petr Grulich.
Modrotisk je tradiční technikou potisku textilií. Bílé vzory na modrém podkladě jsou u nás široce známé a oblíbené již od 18. století.
Od konce 18. století pronikal modrotisk do lidových krojů. Jeho obliba vzrostla hlavně v 19. století. Stal se typickým materiálem pro Horácko nebo Valašsko. Během 19. století fungovala modrotiskařská dílna skoro v každém malém městečku. Později ustoupily textilním továrnám. Dodnes jsou v provozu už jen dvě dílny: v Olešnici na Moravě a ve Strážnici.
Jde o tzv. negativní tisk, kde se textilní látka obarví indigem a na podkladě zůstávají bílé vzory. Potisk se provádí rezervou – vykrývací směsí v místech, která mají zůstat bílá. Současně je modrotisk názvem pro tmavě modrou látku, jež se takovouto technikou vyrábí.
Techniku modrotisku zařadilo Ministerstvo kultury již v roce 2014 na národní seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Roku 2018 byl modrotisk přidán do seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO.
„Výroba modrotiskových forem patří mezi rukodělné řemeslné techniky. Samotné formy představují základní pomůcku pro tiskaře a slouží k negativnímu potiskování při výrobě modrotisku,“ představilo ministerstvo.
Další certifikát – o zápisu nominace Hořických pašijových her na národní seznam – převzal od ministra kultury předseda a garant nominace Miroslav Kutlák spolu s místopředsedkyní spolku Vladislavou Dvořákovou.
Hořické pašijové hry
Podle ministerstva „nominaci zpracovala a předložila Společnost pro zachování Hořických pašijových her, z. s. Nositeli jsou autoři, realizátoři představení, herci a diváci. Vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista se nazývají pašije. V Hořicích na Šumavě byly od roku 1816 nepravidelně hrány původním německým obyvatelstvem, údajně po hospodách“.
Později bylo pro pašije postaveno i divadlo. Minulý režim však nábožným obřadům nepřál.
Kutlák upřesňuje: „Krátce po revoluci byly pašijové hry v Hořicích obnoveny. Po politickém uvolnění se od roku 1993 hry konají každoročně, v posledních letech v první polovině června. K jejich provádění byl vybudován přírodní amfiteátr. Novodobý text sepsaný Jindřichem Peckou a režírovaný Antonínem Baštou doznal jen drobných režijních úprav. Doprovodnou hudbu napsal Jaroslav Krček. Po celé představení je na jevišti přítomen živý chór.“
„Blahopřeji všem, kteří stojí za novými zápisy do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury a děkuji za jejich dlouhodobou práci a úsilí, které k tomuto výsledku vedly. Tímto způsobem zůstává pro další generace zachováno dědictví našich předků; jejich um, dovednosti i schopnost poradit si s těžkostmi života a vidět a užít si jeho krásy v daných podmínkách. Český seznam je bohatý a mám radost, že se i nadále rozrůstá,“ řekl ministr kultury Martin Baxa.
Původní budova hořického divadla, kterou komunisté nechali strhnout r. 1966 i s blízkou poutní kaplí sv. Anny. (SchiDD – Vlastní dílo)
