Komentář
V listopadu 2023 přišlo varování, jasné jako věštba.
O úřad se ucházel politický nováček, jehož politika by v případě zvolení pravděpodobně způsobila „devastaci“ v jeho zemi a „v dlouhodobém horizontu výrazně omezila prostor pro politická opatření“.
Hrozbou byl žák rakouské ekonomické školy z Argentiny, ozbrojený motorovou pilou, který se hlásil k ekonomice laissez-faire. Předpovědi zkázy nepřišly od starozákonních proroků, ale od 108 ekonomů, kteří podepsali veřejný dopis s tím, že jeho anachronické myšlenky byly již dávno zdiskreditovány.
„Jako ekonomové z celého světa, kteří podporují široce založený hospodářský rozvoj v Argentině, jsme obzvláště znepokojeni ekonomickým programem jednoho z kandidátů, který se stal hlavním tématem diskuse v národních volbách,“ uvádí se v dopise.
Ekonomové (mezi nimiž byl i Thomas Piketty, přední světový odborník na nerovnost bohatství a příjmů) připustili, že touha po změně v Argentině je pochopitelná vzhledem k dramatické inflaci a ekonomické krizi, kterou země zažívá.
Přesto bylo varování jasné.
„Ekonomické návrhy Javiera Mileie jsou prezentovány jako radikální odklon od tradičního ekonomického myšlení,“ napsali ekonomové.
„Domníváme se, že tyto návrhy, které mají kořeny v ekonomice laissez-faire a zahrnují sporné myšlenky, jako je dolarizace a výrazné snížení vládních výdajů, obsahují mnoho rizik.“
Mileiova „šoková“ terapie
Lidé v Argentině však buď toto varování neslyšeli, nebo jej zcela ignorovali.
19. listopadu si zvolili za svého příštího prezidenta divoce vyhlížejícího Mileie, který porazil svého peronistického protikandidáta s náskokem 10 bodů. Milei byl inaugurován 10. prosince a příliš neotálel s realizací svého laissez-faire programu, který zahrnoval okamžité „řezání motorovou pilou“ – tedy pětiprocentní škrty ve vládních výdajích.
Následovaly další reformy.
Byly pozastaveny programy veřejných prací, omezeny sociální programy a zrušeny dotace. Státní podniky byly privatizovány a stovky regulací odstraněny. Byly zjednodušeny daňové předpisy a zrušeny nebo sníženy daně na vývoz. Pracovní právo bylo uvolněno. Počet ministerstev byl snížen z 18 na 9 (¡afuera!) a došlo ke zmrazení pracovních míst na federálních úřadech. Desítky tisíc státních zaměstnanců dostaly výpověď.
V monetární oblasti byla prudce devalvována měna a centrální bance bylo nařízeno, aby zastavila tisk peněz.
Tato opatření nebyla bezbolestná. Sám Milei je totiž popsal jako určitý druh „šokové“ terapie, která byla nezbytná pro ekonomické uzdravení. Argentina bojovala s trojcifernou inflací, ekonomickou sklerózou a masovou chudobou.
„Provedu šokovou úpravu a uvedu ekonomiku do fiskální rovnováhy,“ řekl Milei po svém vítězství. „Jelikož jsem se zavázal, že nebudu zvyšovat daně, znamená to, že toho dosáhnu snížením výdajů.“
Výsledky po roce
Milei nedávno ukončil první rok ve funkci prezidenta a výsledky nejsou takové, jaké Piketty a spol. předpovídali. Ekonom z Dukeovy univerzity Michael Munger, přispěvatel těchto stránek, nedávno upozornil, že argentinská ekonomika za Mileie překonala veškerá realistická očekávání. Má pravdu.
Inflace, která v dubnu 2024 dosáhla ročního tempa 300 % ročně, prudce poklesla a v listopadu 2024 dosáhla čtyřletého minima. Během prvního měsíce Mileiovy vlády činila inflace podle zprávy AFP rekordních 25,5 procenta. Do listopadu 2024 však poklesla na 2,4 procenta.
„Za pouhých 12 měsíců jsme snížili inflaci na minimum,“ napsalo ministerstvo hospodářství na účtu X.
Mezitím argentinská ekonomika oficiálně vystoupila z recese.
HDP po slabší první polovině roku vzrostl téměř o 4 procenta ve třetím čtvrtletí roku 2024. Mezinárodní měnový fond předpovídá růst o 5 procent v letech 2025 a 2026. Munger navíc poznamenal, že existuje silná pravděpodobnost přílivu zahraničních investic, což naznačuje index „country risk“ JP Morgan.
V Argentině je stále mnoho práce, protože země se po desetiletích ekonomických problémů pod peronismem teprve vzpamatovává. Výsledky však nelze nazvat jinak než zázračnými – a jsou přesně opačné, než předpovídalo 108 ekonomů (nemluvě o prestižních médiích, jako je deník The New York Times, který informoval o „obavách v Argentině i mimo ni z poškození třetí největší ekonomiky Latinské Ameriky, které by Mileiova vláda mohla způsobit“).
„Povrchní“ chápání
Je třeba se ptát, jak to, že se Piketty a spol. tak spletli?
Ekonomie je koneckonců věda – možná pochmurná, ale přesto věda. A přestože mezi profesionálními ekonomy nikdy nepanovala ohledně Mileie jednoznačná shoda, mnozí z těch nejhlasitějších a nejvýznamnějších předpovídali, že Milei a jeho laissez-faire politika budou mít katastrofální následky.
Oslovil jsem několik ekonomů s žádostí o jejich hypotézy, proč se jejich kolegové v předpovědích Mileiovy politiky tak zásadně zmýlili. Necítil jsem však přílišnou ochotu se k tématu vyjadřovat – možná proto, že tito ekonomové jsou pokornější než 108 signatářů dopisu z roku 2023 a dobře si uvědomují, jak obtížné je předvídat ekonomické výsledky.
Jedním z ekonomů, kteří o neúspěšné předpovědi psali, je David Henderson, výzkumný pracovník Hooverova institutu. Ve svém příspěvku Henderson připisuje neúspěch Pikettyho a spol. nepochopení volného trhu a vládních zásahů.
Henderson poukázal na několik chybných tvrzení, která autoři uvádějí, a zbořil přinejmenším jednoho „slaměného panáka“ – „model laissez-faire předpokládá, že trhy fungují dokonale“ – a poté nabídl nekompromisní hodnocení těchto ekonomů.
„Jejich chápání fungování trhů a vlád je povrchní,“ napsal Henderson. „Zajímalo by mě, zda se někdo z nich, když vidí zjevný úspěch Mileiovy politiky, zamyslel nad svými dřívějšími názory. Naděje umírá poslední.“
To vskutku ano. Prozatím však není nespravedlivé z jejich mlčení usuzovat, že se z hospodářského pokroku Argentiny příliš nepoučili.
V době, kdy americký prezident Donald Trump začíná své druhé prezidentské období, se může z Mileiova prvního roku v úřadu mnoho věcí naučit.
Patří k nim ignorování ekonomů, kteří tvrdí, že snižování vládních výdajů, regulací a byrokracie povede k ekonomické devastaci. A možná nejdůležitější poučení se týká toho, jak nebezpečné je používání vládních tiskařských strojů k vyhýbání se obtížným rozpočtovým rozhodnutím.
Převzato z Amerického institutu pro ekonomický výzkum (AIER).
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
