Raymond Beegle

19. 4. 2025

Skromný, rozmarný a hluboce duchovní skladatel Anton Bruckner se naplno projevil až později, ale jeho éterická díla proměnila svět duchovní hudby.

Je zvláštní, že krásná umělecká díla často vznikají z rukou lidí, kteří sami o sobě nejsou příliš krásní. Rázovitost a nemotornost rakouského skladatele Antona Brucknera připadaly i jeho nejvěrnějším přátelům spíš úsměvná.

Začátky

Až do svých 46 let žil Bruckner (1824–1896) v podhůří Alp v Horním Rakousku, kde země působila rozlehle a obloha nekonečně. Byl vychován v církvi, ve víře svých předků – víře neotřesitelné, nezměněné od středověku. Velkolepá příroda a církev tvořily základ jeho osobnosti až do posledního dechu.

Chudobu a ponížení zakusil ve dvanácti letech po smrti otce, kdy matka zůstala bez příjmů a musela se živit jako nádenice, aby uživila rodinu. O čtyři roky později se mladý Bruckner stal pomocným učitelem v malé vesnici Windhaag. Jeho povinnosti kromě výuky zahrnovaly hraní na varhany při bohoslužbách, každodenní zvonění kostelních zvonů ve 4:00 ráno a vyvážení hnoje na pole. Jeho plat byl tak nízký, že musel po nocích hrát na housle při vesnických zábavách a oslavách. Každodenním chlebem byly nadávky a urážky od hrubého nadřízeného. Tento krutý materiální život ostře kontrastoval s jeho vnitřním duchovním světem, světem plným úžasu, krásy a laskavosti.

Rodný dům Antona Brucknera dodnes stojí v rakouském Ansfeldenu. (Dergreg / CC BY-SA 3.0)

Po několika drobných církevních a školních postech byl jmenován varhaníkem v monumentálním dómu v Linci; později vyučoval skladbu na Vídeňské konzervatoři. Opravdové pocty a slávu však sklidil až na sklonku života.

Brucknerova povaha

Jednoduchý, pokorný a zbožný Bruckner nikdy neopustil své venkovské způsoby mluvy a oblékání. V mnohém zůstal jako dítě – naplněný nezkrotným, někdy až nekontrolovaným nadšením. Rád tančil, jedl a smál se s přáteli, ale Bruckner byl génius – a genialita ho pomalu vedla k netušeným cílům.

Génius drží své nositele v zajetí – ve vězení myšlenek, které přesahují chápání běžných lidí. Nevyhnutelně s sebou nese i výstřednost. Společnost pozorovala, jak se Bruckner neustále zamilovává a žádá o ruku dívky příliš mladé a příliš naivní; byl netečný ke světovým událostem; posedle počítal listy na stromě nebo sochy v parku; uprostřed ulice nebo učebny se náhle zastavil a začal se modlit, jakmile zaslechl zvon. Richard Wagner mu vyčítal, že na koncertech tleská příliš hlasitě. 

Bruckner pobýval v klášteře sv. Floriána jako zpěváček a později i jako dospělý. (C. Stadler / CC BY-SA 4.0)

Brucknerův vnitřní svět – ten, který zůstal lidským očím skryt – byl zcela jiný. Velkolepý, rozlehlý a proměnlivý, s dramatickou krajinou emocí. Poznal nejzazší hranice vytržení i zoufalství. Možná chápal cenu, kterou velcí tvůrci platí za své dary a vize.

Pokud někdo skutečně naplňoval slova blahoslavenství, byl to Anton Bruckner. Byl chudý duchem, tichý a čistého srdce – vlastnosti, které mu otevřely cestu do biblického „království nebeského“. Byl jeho občanem a do „království tohoto světa“ zavítal jen výjimečně.

Rusové mají pro takového člověka výraz „jurodivý“, volně přeloženo jako „svatý blázen“. Je to otrhaný prosťáček a vizionář z Puškinova Borise Godunova a krásný, nadpozemský kníže Myškin z Dostojevského Idiota. Na několika dochovaných fotografiích Bruckner působí zamyšleně – jakoby hleděl kamsi do dálky, kam my nedohlédneme – k vyšší realitě, kterou známe jen skrze jeho hudbu. Psal z hluboké vnitřní potřeby zrodit své myšlenky. Bylo to poslání od Boha; nikdy nepsal pro peníze. 

Brucknerovy symfonie

Mozart složil svou první symfonii v osmi letech. Bruckner svou první až ve 42 letech. Zpočátku byla jeho hudba pro veřejnost nesrozumitelná – a prostě příliš dlouhá. Nejdelší symfonie jeho současníka Johannesa Brahmse trvala asi 50 minut, zatímco Brucknerovy dosahovaly 80. Dobromyslní přátelé ho někdy přemlouvali, aby partitury upravil podle vkusu různých dirigentů – a on jim někdy vyhověl, ale s nelibostí. Původní verze si však vždy ponechával ve svém archivu. Napsal:

„Chtějí, abych psal jinak. Jistě, mohl bych – ale nesmím. Bůh si mě vybral z tisíců a právě mně dal tento dar. Jemu se budu muset zodpovídat. Jak bych pak mohl předstoupit před Všemohoucího, kdybych poslouchal lidi a ne Jeho?“

V jeho devíti symfoniích je jen málo znatelný vývoj či změna stylu. Forma, dlouho se rodící, byla v jeho mysli již pevně daná. Tyto skladby jsou monumentální rozsahem, ale zároveň pružné strukturou. Připomínají spíše mohutné lesní stromy než kamenné sloupy gotické katedrály, které mají ty stromy znázorňovat. Odráží velkolepé alpské scenérie, do nichž se narodil, bouřlivou hru emocí, jež mu procházely myslí jako oblaka, a samozřejmě jeho neustále přítomného Boha, který všemu předsedal.

Bruckner na fotografii kolem roku 1892. Jeho neochvějná víra se odrážela v harmonii i disonancích jeho hudby. (Public Domain)

Široké melodické linie se zdají neúprosně směřovat k neznámému, nepoznatelnému cíli – slibují cosi nadosah, co se však nikdy plně nenaplní. Harmonické postupy unášejí posluchače do závratných výšin; fanfáry trumpet ohlašují krále, který se často vůbec neobjeví. „Cesta je důležitější než cíl,“ říká Montaigne – a tato cesta je skutečně úžasná.

Nesrovnatelná duchovní hudba

Své sliby však Bruckner naplňuje ve třech velkých mších. Tyto skladby odhalují zcela nový vztah mezi člověkem a jeho Stvořitelem – jemný a důvěrný. Prosby o odpuštění nevycházejí ze strachu a třesu, ale z lítosti a důvěry, že odpuštění přijde.

Creda („Věřím“) mají pružnost a jednotu, jaké u jiných skladatelů nenajdeme. Články víry tu nejsou teologickými tvrzeními, ale vyvěrají hluboko ze srdce. Každý má svou vlastní působivou realitu a přirozeně přechází v další. Gloria („Sláva Bohu“) jsou možná nejúchvatnějším zjevením Brucknerovy vize – chvíle divoké radosti a bezdechého vytržení, které se dají srovnat snad jen s Glorií Beethovenovy Missa solemnis v D dur.

Varhany v klášteře sv. Floriána nesou dodnes jméno Brucknerových varhan – na památku skladatele Antona Brucknera. (C. Stadler / CC BY-SA 4.0)

„Boží nepochopitelná velebnost“ – slova z Te Deum, která prostupují každý tón, jejž Bruckner zapsal. Te Deum bylo jeho nejoblíbenějším dílem. Síla jeho víry a její ohromující hudební ztvárnění tvoří pevnou skálu, na níž lze stát. „Podívejte se!“ říká posluchačům. A ptá se: „Jak můžete nevěřit?“ Posluchači mohou mít pocit, že svět kolem nich není tak skutečný jako to, co slyší.

Písmo říká, že andělé – duchovní bytosti a poslové Boží – zpívali „Sláva Bohu“. Bruckner, smrtelník a přesto posel Boží, zpíval totéž.

ete

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Europoslanci schválili postoj parlamentu k úpravě emisních povolenek ETS 2

Evropský parlament dnes ve Štrasburku schválil své stanovisko k návrhu Evropské komise na změnu systému obchodování s emisemi v dopravě a vytápění budov ETS2.

Vývoj v případu Vachatové: Kolik žalob a trestních oznámení už padlo?

Premiérova poradkyně Vachatová se v březnu začala právně bránit útokům a výhrůžkám. Její právní zástupce přiblížil, kolik žalob již podal.

Česká republika má zájem o surovou ropu z Kazachstánu, řekl Babiš

Česká republika má zájem o dlouhodobé dodávky surové ropy, řekl dnes v Astaně premiér Andrej Babiš po jednání s kazachstánským prezidentem Kasymem-Žomartem Tokajevem.

Íránský uran se nejspíš nachází v Isfahánu, ukazují satelitní snímky Mezinárodní agentury pro atomovou energii

Většina íránského vysoce obohaceného uranu se pravděpodobně stále nachází v jaderném komplexu v Isfahánu. Upozornil na to šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Grossi.

„Bezpečnost vakcín byla předstíraná,“ řekl exředitel výzkumných center Pfizeru na covidovém slyšení Bundestagu

V Německém spolkovém sněmu proběhlo slyšení parlamentní vyšetřovací komise k pandemii covidu-19. Zkoumali se zejména rizika a bezpečnost mRNA vakcín.

Střelec, který zranil Fica, si odsedí 21 let vězení, potvrdil Nejvyšší slovenský soud

Slovenský nejvyšší soud dnes potvrdil trest 21 let vězení pro útočníka, který předloni střelbou z pistole vážně zranil premiéra Roberta Fica.

Po útoku na praktikující Falun Gongu slíbil britský ministr nulovou toleranci vůči represím podporovaným ze zahraničí

Skupina poslanců vyjádřila obavy z útoku na praktikující Falun Gongu v Londýně. Ministr Jarvis reagoval, že nadnárodní represe nebudou ve Spojeném království tolerovány.

Země Evangeline: tajuplná krása bažin

Obraz „Země Evangeline“ propojuje poezii, historii a krajinu Louisiany v silné vizuální výpovědi o ztrátě, lásce a paměti.

V květnu nastanou dva úplňky včetně vzácného „modrého“ mikroúplňku

Květen nabídne neobvyklou podívanou: dva úplňky během jediného měsíce. Jeden z nich bude navíc vzácný modrý mikroúplněk – menší, méně jasný, ale o to zajímavější. Kdy se na něj podívat?