Podobně jako v pohádce o Krásce a Zvířeti musel ke konci svého života ukrývat svou tvář pod maskou. Hudební skladatel Josef Mysliveček, původem z Prahy, za svůj krátký život dokázal složit více než 26 oper. Jeho hudba byla úchvatná. V Itálii byly jeho koncerty vyprodávané od Neapole po Řím.
Narodil se 9. března 1737 v Sovových mlýnech na pražské Kampě. Jeho bratr, dvojče, se chopil rodinného mlynářského řemesla. Josef ale směřoval k umění – kdykoliv měl možnost, chodil do divadla na opery. Rozhodl se brát hudební hodiny u Františka Habermanna, který sám studoval hudbu v cizině. Dále přešel do učení k varhaníkovi Týnského chrámu. Jeho učitelé začali rozpoznávat jeho talent.
V Praze Josef začal komponovat své první symfonie. Přitom dostal inspiraci přesunout se do Itálie, centra kulturního dění a zejména opery. Roku 1763, po pouhých třech letech hudební průpravy, se vydal do Benátek zkoušet svoje štěstí.
A skutečně, ujal se jej sám skladatel Giovanni Battista Pescetti. Shodou okolností zažil Pescetti v Praze představení Myslivečkovy opery, jež ho tehdy uchvátila.
„Jeho tvorbu obdivoval i Wolfgang Amadeus Mozart. Těžištěm jeho rozsáhlého skladatelského díla je téměř třicet oper, ke kterým se stále častěji vracejí operní scény a nahrávací společnosti, a oratoria, i když je rovněž autorem mnoha instrumentálních a koncertantních děl,“ uvádí o Myslivečkovi prof. Jiří Štilec a dodává: „V poslední době vzbudila tato osobnost pozornost i díky filmu Il Boemo z roku 2022, v němž se ukazuje především jeho působení v Itálii a samozřejmě zde zaznívají i úryvky z jeho tvorby.“
Jeho komorní díla v sonátové formě s lidově znějící melodikou inspirovaly samotného Mozarta, který je velmi obdivoval.
„Začátek opery musí být vždy jednoduchý a oslnivý. Dávám triádu D-dur.“ Takto radil skladatel Mysliveček malému Amadeovi Mozartovi (ve filmu Il Boemo). S Mozartovými se v čase svého života dobře znali – s otcem Mozartem a jeho malým synem.
V roce 1765 uvedl v Parmě svou první operu, kantátu s názvem Zmatek na Parnasu. Libreta básníka Metastazia si v italském prostředí Josef vybral pro řadu svých oper. Po uvedení další opery v Bergamo oslnil Mysliveček obecenstvo – včetně samotného krále Ferdinanda I. – operou Bellerofontés.
Velký úspěch napomohl skladateli pokračovat a obsadit do svých děl špičkové pěvce.
Se zpěvačkou Catherinou Gabrieli mohl mít vztah, jak se proslýchalo.
„Uspět v zemi, kde se opera zrodila a dosáhnout tam výrazných úspěchů – to mohl dokázat jen nesmírně talentovaný tvůrce, kterým Josef Mysliveček skutečně byl,“ zamýšlí se prof. Štilec.
Myslivečkova hudba zněla v Římě, Neapoli, Miláně, Benátkách, Florencii, Parmě, Boloni či Turíně. Všude sklidila ovace posluchačů. Kromě oper složil deset oratorií, symfonie, koncerty, ouvertury a řadu komorních a chrámových skladeb.
Sláva ovšem skladatele také zaslepila. Pohyboval se z místa na místo, měnil pracoviště a v osobním životě navazoval nestálé vztahy. Jeho charakteristikou byla vysoká emotivnost, kterou promítl do své hudby.
V pozdějších letech mu nemoc znetvořila obličej. Zatímco v ústraní se z jeho pera řinuly noty na papír, ve společnosti se mohl objevit pouze v masce zakrývající celý obličej.
Josef Mysliveček, jeden z nejlepších hudebních skladatelů, zemřel v Římě 4. února 1781. Bylo mu teprve 43 let.
„Jakoby velká éra naší hudby začala až v druhé polovině devatenáctého století. Ale už v osmnáctém století měla česká hudba vynikající tvůrce evropského významu. Patří k nim i Josef Mysliveček – Il divino Boemo, jak mu v Itálii a v Evropě říkali… Česká republika a česká hudba má velké štěstí na velké zjevy v oblasti skladatelského i interpretačního umění,“ uzavírá profesor Štilec.
