Finské hlubinné úložiště Onkalo, což ve finštině znamená „jeskyně“, má zahájit provoz do konce roku 2026 nebo na začátku roku 2027. Půjde o první takové zařízení svého druhu na světě sloužící pro ukládání vysoce radioaktivního odpadu a stalo se modelem i pro ostatní země včetně České republiky.
Onkalo se nachází na poloostrově Olkiluoto na jihozápadním pobřeží země, kde stojí také jaderné reaktory Olkiluoto 1, 2 a 3. Většina stavby se nachází hluboko pod zemí v hornině staré přibližně 1,8 miliardy let, na povrchu je viditelný pouze vstup do úložiště.
Do podzemí vede spirálovitý přístupový tunel a čtyři svislé šachty. Ty zahrnují šachtu pro zaměstnance, dvě ventilační šachty a šachtu určenou pro přepravu kontejnerů s jaderným palivem. Celý tunelový systém měří přibližně 50 kilometrů. Samotné úložiště se nachází v hloubce 400 až 430 metrů. Finská společnost Posiva Oy, která zařízení provozuje a zajišťuje nakládání s jaderným odpadem, zde plánuje uložit až 6 500 tun použitého jaderného paliva ve speciálních kontejnerech.
Největší výzvou je mimořádně dlouhá životnost celého systému. Radioaktivní záření se nesmí dostat na povrch a ohrozit člověka či přírodu minimálně 100 tisíc let. Poté už vyhořelé palivové články nebudou představovat hrozbu pro člověka ani přírodu.
Čtyři ochranné vrstvy
Pro konečné uložení palivových článků zvolila společnost Posiva takzvanou metodu KBS-3V. Tento koncept, vyvinutý ve Švédsku, je založen na tom, že jaderné palivo obklopuje několik ochranných vrstev. Zkratka KBS pochází ze švédského výrazu Kärnbränslesäkerhet, tedy „bezpečnost jaderného paliva“. Číslo 3 označuje verzi systému a písmeno V znamená, že kontejnery jsou ukládány svisle.
Nejprve jsou radioaktivní palivové články vloženy do litinového kontejneru. Ten je mimořádně odolný a navržený tak, aby dlouhodobě odolával možným vnějším vlivům. Každý litinový kontejner je následně uzavřen do měděného obalu o hmotnosti 12 tun se stěnou silnou pět centimetrů. Měď je považována za materiál s mimořádně vysokou odolností proti korozi.
Kontejnery budou pod zemí spuštěny do svislých vrtů hlubokých asi osm metrů a o průměru 1,75 metru. Prostor kolem kontejnerů bude následně vyplněn bentonitem, který tvoří třetí ochrannou vrstvu. Čtvrtou a poslední vrstvou je okolní hornina – krystalinická rula, která patří ke geologicky nejstabilnějším částem evropské kůry. Ta má zajistit účinnou izolaci radioaktivního materiálu po dobu delší než 100 000 let.
Jak to bude fungovat
V současnosti jsou vyhořelé palivové články z jaderných reaktorů uchovávány v bazénech pro dochlazování a v meziskladech, kde se jejich radioaktivita již výrazně snížila. V zařízení Onkalo budou použité palivové články nejprve zapouzdřeny do litinových a měděných kontejnerů v nadzemním zapouzdřovacím závodě.
Poté budou měděné kontejnery spuštěny výtahem svislou šachtou do podzemí. Tam je převezme dálkově řízené transportní vozidlo, které kapsli dopraví do podzemního prostoru určeného pro ukládání kontejnerů.
Vrty určené pro konečné uložení kontejnerů v podzemních tunelech připravují speciálně navržené vrtací stroje. Do vrtů se následně vloží bloky bentonitového jílu. Bentonit zabraňuje pronikání vody ke kontejnerům a zároveň je chrání před pohyby okolní horniny.
Dálkově řízené transportní vozidlo přepraví kontejner ze skladovacího prostoru do úložného tunelu a umístí jej do úložného vrtu s přesností na několik milimetrů. Jakmile je kontejner na svém místě, vyplní se bentonitovými bloky i horní část vrtu, aby byl kontejner zcela obklopen ochrannou vrstvou. Po zaplnění všech vrtů bude bentonitovým granulátem vyplněna také celá tunelová chodba a následně utěsněna.
Úspěšná zkouška
V první polovině června 2026 provedla společnost Posiva první zkoušku uložení kontejneru do vrtu vyplněného bentonitovou výplní za pomocí speciálního na dálku ovládaného vozidla. Kontejner zatím neobsahoval žádné palivové články.
Technický ředitel společnosti Posiva Juha Riihimäki oznámil, že instalace proběhla zcela úspěšně. Zkoušku označil za významný krok směrem ke spuštění procesu konečného ukládání jaderného odpadu. Samotný proces ukládání je podle něj klíčovým prvkem dlouhodobé bezpečnosti úložiště.
Aby společnost Posiva získala licenci k provozu, musí podle Riihimäkiho prokázat, „že instalaci kontejnerů pro konečné uložení lze provádět bezpečně a v souladu s plánem“. Úspěšná interní zkouška tento požadavek podle něj splnila.
Podle společnosti jsou v příštích týdnech naplánovány ještě závěrečné zkoušky transportního vozidla na povrchu a ve druhé polovině roku by pak měly následovat ostré zkoušky pro získání povolení od regulačního orgánu. Otevření úložiště se předpokládá na konec letošního nebo začátek příštího roku.
Vybudování finského hlubinného úložiště jaderného odpadu trvalo 22 let a dosud stálo přibližně jednu miliardu eur. Pokud se započítají také desetiletí plánovaného provozu, celkové náklady se vyšplhají zhruba na pět miliard eur.
Jaderné úložiště v ČR
Evropská komise požaduje po všech zemích, které mají či plánují jaderné elektrárny, aby vyřešily otázku dlouhodobého skladování vysoce radioaktivního odpadu. Česko není výjimkou a na tento velký projekt se již připravuje pod taktovkou Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO).
Vláda v roce 2020 schválila výběr 4 potenciálních lokalit: Březový potok (Plzeňsko), Hrádek (Vysočina), Horka (Vysočina) a Janoch (u Temelína). U všech probíhají nebo budou probíhat geologické vrty, které mají určit, zda je objem horniny dostatečně velký na pojmutí veškerého vyhořelého paliva.
Výběr konečné lokality bude záviset na výsledku geologických průzkumů a má být hotov do roku 2030. Výstavba má začít v roce 2040 a zahájení provozu se očekává podle Správy úložišť radioaktivních odpadů do roku 2050. Výstavba má stát 130 miliard korun a financována bude částečně z tzv. jaderného účtu, na který přispívá provozovatel jaderných zdrojů, společnost ČEZ.
Pokud se Česku podaří realizovat veškeré jaderné záměry, tedy výstavbu dvou nových bloků v Dukovanech, prodloužení životnosti Temelína i Dukovan plus malé modulární reaktory, půjde celkem až o 14,5 tisíce tun odpadu.
