Česká republika by se mohla stát jaderným středem Evropy a uspokojit nejenom vlastní jaderné potřeby, ale i svých sousedů, zaznělo na nedávno konaném odborném semináři o jaderné energetice v Poslanecké sněmovně.
S plánovanou výstavbou nových bloků v Dukovanech a potenciálně dalších dvou v Temelíně, plus šesti malých jaderných reaktorů (SMR), má Česko nakročeno k vybudování silné jaderné flotily. Tím by však její zapojení nemělo končit, shodli se někteří odborníci i politici na semináři zvaném Efektivní energetika – jaderná budoucnost, který proběhla 10. dubna 2025 na půdě dolní komory Parlamentu ČR.
Energetika, včetně té jaderné, má silnou podporu koalice i opozice a oba tábory spolupracují při schvalování důležitých energetických zákonů, uvedl předseda Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ivan Adamec (ODS).
S tím souhlasil i další z řečníků, bývalý ministr průmyslu a současný místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček. Zdůraznil, že vláda, bez ohledu na to, kdo v ní v budoucnu bude, by měla učinit z jaderného programu provázaný systém, kde nebudeme mít jen své vlastní jaderné elektrárny, ale také další návazné služby, jako je jaderné úložiště.
Hlavní výkonný konzultant společnosti MMEC a poradce prezidenta republiky Michal Mareš k tomu dodal ještě potřebu vybudovat závod na kompletaci jaderného paliva a zařízení na obohacování uranu.
Obohacený ruský uran
Současná kapacita obohacování uranu ve světě je podle Mareše velmi napjatá, přičemž téměř 50 % tohoto odvětví ovládá Rusko.
Uran se obohacuje proto, aby se udržela jaderná reakce. Dělá se to tím, že se zvyšuje přirozená koncentrace štěpného izotopu uranu-235, která před procesem činí pouhých 0,7 %. Existuje několik druhů obohaceného uranu. Mírně obohacený uran (LEU) s koncentrací 3–5 % se používá u většiny komerčních jaderných reaktorů pro výrobu elektřiny, zatímco vysoce obohacený uran (HEU) s koncentrací 20 % se používá k výzkumným účelům. Pro vojenské využití se uran obohacuje na 60 a víc procent.
Nyní však přichází na scénu nový typ paliva – HALEU, jakýsi hybrid mezi LEU a HEU. Jde o palivo obohacené o uran-235 v koncentraci 5–20 %. Tento obohacený uran má sloužit pro reaktory nové generace a většinu vyvíjených malých jaderných reaktorů (SMR). Zároveň se však využívá v medicíně jako zdroj radioaktivních izotopů, které slouží pro diagnostiku i léčbu, např. u rakovinových nádorů.
Jediným komerčním dodavatelem radioizotopů je podle Světové jaderné asociace Rusko. Jak poznamenal Mareš, Evropská unie je při dovozu HALEU naprosto závislá na Ruské federaci. Evropská komise si tuto nebezpečnou závislost uvědomuje, proto Brusel vypsal grant na studii na podporu výroby vysoce obohaceného jaderného paliva, poznamenal.
Vysoce strategická záležitost
V Evropě se obohacováním uranu zabývají pouze dvě firmy, francouzská Orano a britská Urenco. Soustřeďují se však na výrobu LEU a pracují na vývoji HALEU. Mareš vysvětlil, že obě společnosti soutěží o evropské peníze na vybudování kapacit v Evropě.
Česká vláda by se podle něj měla o tento projekt zajímat a snažit se dostat závod na obohacené uranové palivo k nám. „Je to vysoce strategická záležitost partnerství dvou zemí,“ uvedl s tím, že britská společnost je nakloněna jednání o lokalitě mimo britské ostrovy. Šance firmy na získání evropských grantů by se umístěním výroby do členské země EU zvýšila, myslí si energetický konzultant.
Roli ve vyjednávání však musí převzít stát. „Tohle nemůžou vyjednat firmy, ani ČEZ, ani žádná jiná firma,“ podotkl a dodal, že jde o historickou příležitost rokovat s Británií o spolupráci vzhledem k faktu, že polostátní ČEZ vloni koupil podíl v britské společnosti Rolls-Royce SMR, která hodlá vyrábět malé jaderné reaktory z části i u nás. Podepisování smluv tehdy probíhalo za účasti významných českých i britských představitelů.
„Jde o jedinou příležitost, kterou kdy Česká republika historicky měla, abychom se začali s Velkou Británií na politické a strategické úrovni bavit o možnosti, že by takovýto závod na obohacování uranu mohl být v České republice,“ prohlásil na konferenci Mareš.
Podle něj jde o reálnou možnost, neboť Urenco má závody i v jiných státech EU – v Nizozemí a Německu. Jde jen o to si o takovou možnost říct a „být tvrdý ve vyjednávání“, domnívá se. „Ta správná chvíle je teď. Za tři, čtyři roky už bude po všem, protože o umístění továrny už bude rozhodnuto,“ pronesl Mareš.
Pokud by se podařilo postavit takový závod u nás, „Česká republika by se stala výlučným dodavatelem HALEU pro všechny evropské země,“ doplnil, čímž by se Evropa mohla zbavit závislosti na Rusku.
Tomáš Ehler, vrchní ředitel Sekce jaderné energetiky a nových technologií Ministerstva průmyslu a obchodu, který vystoupil po Marešovi, uvedl, že je třeba zvážit realizovatelnost každého z navrhovaných nápadů. Strategických záměrů je podle něj víc, včetně nového výzkumného reaktoru, který by byl provázaný s výrobou radioizotopů. Tento projekt by měl podle Ehlera smysl, zatímco závod na kompletaci paliva „není příliš hi-tech, to je závod na smontování dílů“.
Závod na obohacování uranu je „poměrně velký zásah, je to velká chemička“, prohlásil a dodal, že pro takovou stavbu by bylo těžké získat veřejné mínění.
