Etruskové milovali hudbu a hostiny a jejich pohřební umění odráželo blahobyt, v němž žili.
Na území dnešního Toskánska vzkvétala mezi 9. a 2. stoletím př. n. l. významná starověká civilizace. Její vyspělá kultura vynikala v umění, vodohospodářském stavitelství, městském plánování i vinařství. Gladiátorské hry se vyvinuly z rituálních zápasů pořádaných při pohřebních obřadech a dokonce i takzvané římské číslice vycházejí z její číselné soustavy. Touto významnou středomořskou mocností byli Etruskové.
Žili ve starověké Etrurii, oblasti rozkládající se mezi řekami Arno a Tibera. Římané je nakonec porazili a začlenili do své říše; roku 89 př. n. l. získali Etruskové římské občanství. Přestože je v historickém povědomí zastínili staří Řekové a Římané, etruská společnost výrazně ovlivnila vývoj západní civilizace.
Nejhmatatelnějšími pozůstatky etruské kultury jsou její nádherně zpracovaná umělecká díla. Etrurie oplývala ložisky kovů a Etruskové se stali mistry v odlévání bronzu. Dodnes jsou proslulí také honosnými zlatými šperky vytvořenými složitými technikami, mezi něž patřily filigrán a granulace.
Etruskové vyváželi i dováželi zboží a obchodovali například s Egyptem, Předním východem a pevninským Řeckem. Zahraniční umělecké prvky zároveň přetvářeli do vlastního, jedinečného výtvarného stylu.
Etruskové byli hluboce nábožensky založení a pevně věřili v posmrtný život. Pro příslušníky vyšších vrstev budovali bohatě členěné hrobky, jejichž stěny zdobili nádhernými malbami. Mrtvé pohřbívali s přepychovými předměty ze zlata a dalších kovů. Za života milovali hudbu a hostiny a jejich pohřební umění odráželo blahobyt, v němž žili.
Postavení žen v etruské společnosti bylo ve starověkém západním světě výjimečné. Etruské ženy patřily k nejsamostatnějším a nejvzdělanějším ženám své doby. Těšily se úctě, mohly dědit rodinný majetek a účastnit se veřejného života, například hostin a náboženských obřadů. Také po smrti jim byly pořádány okázalé pohřby.
Sarkofág manželů
Etruskové si cenili náklonnosti mezi manželi. Něžná vyobrazení objímajících se mužů a žen se objevují v různých podobách etruského umění, včetně pohřebních soch.
Nejslavnějším příkladem a zároveň jedním z největších mistrovských děl etruského umění je „Sarkofág manželů“, který se nachází v Museo Nazionale Etrusco di Villa Giulia v Římě.
Tato polychromovaná terakotová plastika z let 530 až 520 př. n. l. byla objevena roku 1881. Nalezena byla rozpadlá přibližně na 400 částí v nekropoli u italského města Cerveteri. Pohřebiště známé jako Banditaccia obsahuje tisíce etruských hrobek rozmístěných podle půdorysu připomínajícího město.
Ačkoli se dílo tradičně označuje jako sarkofág, ve skutečnosti jde o urnu určenou k uložení popela zemřelých po kremaci. Původně byla pomalována jasnými barvami.
Volně stojící trojrozměrná plastika zobrazuje manželský pár, který zpola spočívá na kliné, hodovní pohovce. Manželé se opírají o pokrčené paže a jejich horní poloviny těl jsou zdviženy do polohy obvyklé při hostině.
Přestože už v rukou nedrží žádné předměty, historikové umění se domnívají, že žena mohla být zachycena při nanášení vonné masti z malé nádobky. Tento rituál měl pohřební význam. Muž mohl v ruce držet pohár s vínem.
Žena je oblečena podle tehdejší módy. Na hlavě má vysokou pokrývku zvanou tutulus a na nohou obuv ovlivněnou východní módou, známou jako calcei repandi, jejíž špičky jsou zahnuté směrem vzhůru.
Zvyk pořádat hostiny převzali Etruskové od Řeků. Umístění ženy vedle muže v rovnocenném postavení by však v řeckém umění ani společnosti nebylo obvyklé.
V „Sarkofágu manželů“ je navíc žena, jejíž postavu rámují mužovy paže a trup, dominantní postavou celé scény.
Nejpoutavějším detailem jsou úsměvy obou postav. Tento mělký a tajemný tvar úst, známý jako „archaický úsměv“, vychází ze starořeckého umění. Nejde o realistické napodobení lidského úsměvu, ale o výtvarný prostředek, který zvýrazňuje výraz obličeje.
V květnu 2025 zahájilo muzeum ETRU dlouho potřebné restaurování „Sarkofágu manželů“, které mohou návštěvníci sledovat přímo v muzeu. Půjde o zdlouhavý proces; jeho první část se soustředí na nohy obou postav.
Významné dějiny Etrusků se v současnosti dostávají do širšího povědomí. Velká výstava „Etruskové: Ze srdce starověké Itálie“ je k vidění v sanfranciském muzeu Legion of Honor do 20. září 2026.
Výstava představuje nejnovější výsledky bádání o Etruscích a následně se přesune do San Antonio Museum of Art, kde bude otevřena od 31. října 2026 do 14. března 2027.
Přestože se nedochovala jejich historická ani literární díla, o Etruscích se postupně dozvídáme stále více. Velká část jejich světa však zůstává podmanivě tajemná.
Všeobecně srozumitelné téma lásky snad nemůže být vyjádřeno působivěji než emocionálně silným „Sarkofágem manželů“. Jeho obraz objetí, které pokračuje i v posmrtném životě, obstál ve zkoušce času.
Která kulturní témata byste rádi objevili příště? Napište nám na namety@epochtimes.cz a další inspiraci najdete v našem newsletteru na www.epochtimes.cz/newsletter.
–ete–
