Od hojení ran po zmírnění bolesti srdce – vědecký výzkum odhaluje mimořádný léčebný potenciál lásky.
Toto je devátá část série „Medicína ctnosti“.
Jaký lék je bezpečný, účinný, zdarma a vyžaduje pouze nepatrnou změnu vnímání? Zveme vás k prozkoumání opomíjeného spojení mezi ctností a zdravím.
Doktor Eben Alexander ležel na nemocničním lůžku, jeho mysl upadala do hlubokého kómatu, zatímco jeho mozek napadal bakteriální zánět mozkových blan. Jeho šance na přežití byla pouhá dvě procenta.
Po následujících sedm dní jeho mozek nevykazoval žádnou aktivitu. Podle všech lékařských měřítek se Alexander – uznávaný absolvent lékařské fakulty Dukeovy univerzity a neurochirurg vyškolený na Harvardu – neměl vrátit zpět. A přesto nejenže přežil, ale probudil se z kómatu s příběhem, který mu změnil život a rozšířil hranice vědeckého chápání.
Během kómatu opustil své tělo a viděl se, jak se vznáší nad krajinou plnou zářivého světla a barev – jev označovaný v lékařské literatuře jako zážitek blízké smrti (NDE), o kterém se psalo v předchozím článku.
Během tohoto zážitku potkal zářící ženu, která mu předala poselství, na něž nikdy nezapomene: „Jsi hluboce milován a navždy hýčkán. Nemáš se čeho bát. Je o tebe bohatě postaráno.“
Alexander věří, že jeho přežití nebylo jen dílem náhody. Láska, jak říká, byla silou, která ho přivedla zpět od prahu smrti.
Ale může láska – emoce, kterou mnozí považují za poetickou nebo sentimentální – mít skutečně moc nad životem, zdravím a smrtí?
Lék z jiného světa
Alexander měl podle většiny měřítek velmi úspěšný život. Byl renomovaným neurochirurgem, patnáct let působil na lékařské fakultě Harvardu, publikoval více než 150 vědeckých studií a působil na prestižních institucích.
Pod povrchem však probíhal tichý vnitřní příběh. Byl adoptován hned po narození. Přestože vyrůstal u milujících rodičů, uvnitř ho hlodal pocit opuštění.
„Měl jsem v sobě podvědomé přesvědčení, že si možná ani nezasloužím existovat – že si možná nezasloužím lásku, když se mě vlastní matka vzdala,“ sdílí pro deník Epoch Times.
Vzpomíná, že během svého zážitku blízké smrti cítil ohromující emoci „nesmírné lásky“ – čisté, bezpodmínečné a absolutní. Tato láska zahojila nejhlubší jizvy z minulosti a zanechala mu poselství, že „láska je nejvyšší tvořivou silou ve vesmíru“.
Podle něj může spojení s touto silou vést k „celistvosti a uzdravení“.
Láska je nejvyšší tvořivou silou ve vesmíru
– Eben Alexander, neurochirurg
„Láska je nejvyšší tvořivou silou ve vesmíru“.
Láska pod mikroskopem
Přestože Alexanderův zážitek je mimořádný, není ojedinělý. Věda postupně odhaluje stále propracovanější a komplexnější pochopení lásky a jejího vlivu na tělo.
V průlomovém experimentu publikovaném v časopise JAMA Psychiatry vědci zjistili, že páry, které mezi sebou udržovaly vřelou a láskyplnou interakci, se hojily z drobných puchýřů o 40 procent rychleji než ty, které se hádaly nebo projevovaly nepřátelství.
Studie naznačuje, že pozitivní emoční stavy vyvolané milujícími vztahy aktivují parasympatický nervový systém, známý také jako „odpočinkový a trávicí“ systém, který snižuje záněty a urychluje opravu buněk. Naopak nepřátelské vztahy hojení brzdily až o 60 procent, pravděpodobně kvůli zvýšené hladině stresových hormonů, jako je kortizol.
Cynthia Thaiková, kardioložka s harvardským vzděláním a ředitelka Centra celostního léčení srdce (Holistic Healing Heart Center), uvedla pro Epoch Times, že láska léčí i na biochemické úrovni – uvolňuje oxytocin, neuropeptid často označovaný jako hormon lásky nebo hormon dobré nálady. Podle ní tento hormon snižuje stres a zlepšuje imunitní funkce.
Láska přirozeně zmírňuje pocity bolesti. Studie Stanfordovy univerzity vystavila skupinu účastníků mírnému tepelnému podnětu způsobujícímu bolest a zároveň jim ukazovala fotografie jejich romantických partnerů. Tito účastníci hlásili výrazně nižší bolest než ti, kterým byly ukazovány fotografie známých osob nebo kteří měli plnit rozptylující úkol – například vymyslet co nejvíce sportů, které nepoužívají míč.
Volání srdce
Srdce je univerzálním symbolem lásky – a zcela oprávněně, protože láska má na samotné srdce významný vliv.
Studie, která položila 10 000 mužům otázku „Projevuje vám vaše manželka svou lásku?“, zjistila, že ti, kteří odpověděli ano, měli o 50 procent nižší výskyt anginy pectoris, tedy bolestí na hrudi. Tento pozitivní efekt se projevil i u mužů s rizikovými faktory, jako je vysoký cholesterol nebo cukrovka.
„Láska léčí srdce a přináší mír, harmonii a klid,“ říká Thaiková, která ke zdraví srdce přistupuje celostně. „Abychom udrželi fyzické srdce zdravé a v rovnováze, musíme pečovat i o srdce emocionální.“
Láska skutečně ovlivňuje i samotné fungování srdce. Studie Brooka Gumpa, profesora veřejného zdraví na Falk College při Syrakuské univerzitě, ukázala, že když lidé trávili čas se svým partnerem nebo partnerkou, jejich krevní tlak klesal. Zajímavé je, že pokles byl zaznamenán i v případě, že vztah nebyl příliš šťastný.
„Jednou z nejdůležitějších složek lásky je důvěra a pocit bezpečí,“ zmiňuje Gump pro Epoch Times. Jeho výzkum – stejně jako výzkumy dalších – naznačuje, že lidé si mohou vedle blízké osoby, která v nich vzbuzuje klid a jistotu, dovolit snížit svou ostražitost. Tento snížený stav bdělosti pak znamená, že lidé nereagují tak silně na stresové podněty – například když prásknou dveře, dozvědí se špatnou zprávu nebo se stane něco nepříjemného. Tento ochranný efekt vede podle Gumpa k lepší imunitě a nižšímu riziku srdečních onemocnění.
Abychom udrželi fyzické srdce zdravé a v rovnováze, musíme pečovat i o srdce emocionální.
– Cynthia Thaiková, kardioložka
V nepřítomnosti lásky
Láska může léčit, ale její absence může být emocionálně bolestivá – a dokonce fyzicky zničující.
V roce 2005 vypracovala skupina lékařských výzkumníků z Univerzity Johnse Hopkinse studii o srdečním onemocnění známém jako stresová kardiomyopatie – odborně, ale také familiárně nazývaná syndrom zlomeného srdce. Tento přezdívaný název lékaři nijak neodmítají.
Stresová kardiomyopatie se objevuje u lidí – především u žen starších 65 let – po náhlém a intenzivním emočním otřesu. Může jít například o úmrtí milovaného člověka, rozpad vztahu nebo jinou traumatickou událost.
Výzkum ukazuje, že tato „zlomená srdce“ často vykazují zvětšenou a vystouplou levou srdeční komoru. Ačkoliv tento stav může vést k negativním následkům, včetně zvýšeného rizika úmrtí, obvykle je při správné péči vratný – postižený srdeční sval totiž zůstává životaschopný a schopný zotavení.
Truong Nguyen, porodník a gynekolog, říká, že věří, že láska by měla být jádrem lékařské praxe. Pouhé „neškodit“ podle něj nestačí – navrhuje, aby zdravotnický personál pečoval o pacienty s takovou láskou a pozorností, jakou by věnoval přátelům nebo rodině. V rozhovoru pro Epoch Times uvedl, že není těžké vidět, kde péče v medicíně chybí – lékařské chyby jsou totiž třetí nejčastější příčinou úmrtí v USA.
Projevování lásky pacientům podporuje jejich bezpečí a vytváří pozitivní myšlení, které může pomoci při uzdravování.
Moderní léčba má navíc podle něj svá omezení – a právě tam může pomoci spiritualita nebo víra. Jak zdůrazňuje, tento typ „zásahu“ nemá žádné negativní vedlejší účinky.
Láska jako emoce i jako „zásah“ nemusí přicházet pouze od jediné osoby. Mnoho lidí cítí vyšší nebo transcendentní lásku, která bývá spojována s náboženskými zážitky. Studie Jeffa Levina z Baylorovy univerzity zkoumala koncept náboženské lásky. Výsledky ukázaly významnou souvislost mezi vnímanou božskou láskou a subjektivním hodnocením vlastního zdraví.
Tajemná stránka lásky
Zatímco fyziologické účinky lásky – jako je uvolňování oxytocinu a zmírnění bolesti – jsou vědecky uznávané, láska si stále uchovává svou tajemnou stránku.
Lidé často zažívají tzv. telesomatické jevy – tedy fyzické pocity nebo emoce, které se zdánlivě sdílejí na dálku mezi těmi, kteří jsou si citově velmi blízcí nebo se navzájem milují.
Kniha The Rough Guide to Unexplained Phenomena (Průvodce neobjasněnými jevy) od Boba Rickarda a Johna Michella popisuje příběh Hugha Perkinse, chlapce, který choval holuby jako domácí mazlíčky. Po vážném onemocnění byl Perkins převezen do nemocnice vzdálené 170 kilometrů, kde musel podstoupit urgentní operaci.
Když se zotavoval, uslyšel během sněhové bouře ťukání na okno. Když ho sestra otevřela, vletěl dovnitř holub a přistál mu na hrudi. Byl to jeden z jeho ptáků, poznaný podle pásky na noze s číslem 167. Holub nikdy předtím v nemocnici nebyl – a nemohl vědět, kde Perkins je.
Podobně pozoruhodný je případ zaznamenaný ve sborníku New Directions in Parapsychological Research, Parapsychological Monographs No. 4 (Nové směry ve výzkumu parapsychologie, Parapsychologické monografie č. 4) od Josepha H. Rushe. Popisuje matku, která během psaní dopisu své dceři na vysoké škole náhle pocítila silný pálivý pocit v pravé ruce – tak silný, že musela přestat psát.
O necelou hodinu později jí zavolali, že její dcera utrpěla chemické popálení při laboratorní nehodě – právě na pravé ruce. Konkrétnost a načasování zranění zpochybňují možnost náhody.
Tyto zážitky vykazují určitý vzorec: nejčastěji se vyskytují mezi lidmi s hlubokým citovým poutem – rodiči a dětmi, sourozenci, partnery, celoživotními přáteli, a dokonce i mezi lidmi a jejich zvířaty. Dále nejsou omezeny fyzickým prostorem.
Larry Dossey, lékař a autor, který propojuje medicínu a spiritualitu, uvedl v článku z roku 2019 v časopise Explore, že tento jev odráží to, co fyzici pozorují při kvantovém provázání: částice zůstávají propojené napříč obrovskými vzdálenostmi. Když se jedna částice změní, druhá reaguje okamžitě – jako by byly součástí jednoho systému.
Dalším možným vysvětlením je rezonance. Ve fyzice nastává rezonance, když dva systémy vibrující na stejné frekvenci zesilují navzájem své účinky – například když zpěvák rozbije sklenici hlasem, který přesně ladí s její vibrační frekvencí.
Tento princip přesahuje neživé objekty. Když jsou dva lidé hluboce propojeni, mohou jejich emoce a myšlenky vibrovat v podobné rezonanci, což vede k zesílení a sdílení prožitků.
Experimenty s přístroji generujícími náhodné události – například s opakovaným házením mincí – naznačují, že citová pouta mohou ovlivnit i výsledky těchto zařízení. Když se na ně soustředí emocionálně propojené páry, výsledky se stávají o něco méně náhodnými.
Tyto myšlenky nejsou nové. Napříč kulturami, náboženstvími a tradicemi je láska chápána jako sjednocující energie, která přesahuje jednotlivce a spojuje je navzájem.
Alexander zažil sílu lásky během zážitku blízké smrti. Popisoval, že cítil obrovskou propojenost – základní realitu, v níž je oddělenost pouhou iluzí.
„V přítomnosti lásky jsem pochopil, že jsme všichni jedno,“ sdělil. „Rozdělení, která v životě vnímáme – mezi sebou a druhými, mezi myslí a tělem – mizí.“
Láska v praxi
„Láska je skutečně ten nejlepší lék,“ podotýká Thaiková. Jak ji tedy můžeme využít?
„Musíme začít u zdroje – u sebe.“ Prvním krokem je podle ní sebeláska a péče o sebe.
Navrhuje, abychom se k sobě chovali tak, jako bychom se starali o drahého přítele – dovolili si dělat chyby, cvičili se v odpuštění a projevovali si laskavost, kterou běžně věnujeme druhým. Při překážkách bychom se měli vyhnout sebepotrestání – protože to bývá spojeno s úzkostí, depresí a studem. Místo otázky „Co je se mnou špatně?“ bychom měli změnit pohled: „Toto je příležitost k učení,“ nebo „Rostu díky této výzvě.“
Používejte afirmace jako „Za něco stojím“ nebo „Mám v tomto světě své jedinečné místo“. Doplňte to deníkem vděčnosti – každý den si zapište jednu věc, které si na sobě vážíte. Tyto malé kroky časem vytvářejí odolný a pozitivní obraz o sobě samém.
Lásku k druhým lze podle výzkumů vědomě rozvíjet. Studie zveřejněná v časopise Mental Health, Religion & Culture zjistila, že pokud lidé v tichosti opakují věty vyjadřující lásku a trpělivost – například „miluj bližního svého jako sebe sama“ – podporuje to soucitnou lásku. Praktikování nezištnosti a projevování laskavosti zase podle studie posiluje schopnost jednat z lásky namísto z ega.
Alexander se domnívá, že vesmír je vystavěn na lásce a že se s ní můžeme sladit. Doporučuje jednoduché činnosti, jako je procházka přírodou nebo obyčejné podání pomocné ruky druhým, které mohou napomoci prožitku lásky. Zvláštní význam přikládá lásce mezi rodiči a dětmi, protože tento vztah podle něj odráží a posiluje bezpodmínečnou povahu lásky.
Jako lékař, který lásku prosazuje, Dossey upozorňuje, že láska není jen emoce, kterou by bylo možné vědecky definovat.
Cituje slavného psychiatra Carla Gustava Junga, který o povaze lásky prohlásil: „Veškerá má lékařská zkušenost i můj vlastní život mě znovu a znovu postavily před tajemství lásky – a nikdy jsem nedokázal vysvětlit, co vlastně je.“
„Stejně jako prst ukazující na Měsíc není Měsícem samotným, žádné vědecké články ani úvahy nikdy skutečně nepostihnou podstatu lásky,“ uzavírá Dossey. „Čím víc ji zkoumáme, tím více se její tajemství prohlubuje.“
Příště: Část 10 – Naděje: lék na depresi, když nic jiného nezabírá
–ete–
