Komentář
Na pražské burze představila výsledky energetická skupina ČEZ. Její čísla by měla zajímat nejen držitele akcií této společnosti, protože v ČEZ drží 70% podíl český stát. Díky tomu státní kasa pravidelně inkasuje miliardové dividendy, a tím jednotlivé vlády lepí díry v rozpočtu. ČEZ by nás měl zajímat i proto, že z pohledu elektřiny distribuční území společnosti ČEZ Distribuce pokrývá zhruba dvě třetiny území České republiky. V případě zemního plynu distribuční území společnosti GasNet, jehož je ČEZ majoritním vlastníkem, pokrývá dokonce čtyři pětiny území ČR. Z toho všeho vyplývá, že čísla ČEZ jsou dobrým indikátorem vývoje celkové spotřeby energií v České republice. A vývoj spotřeby energií zase pravidelně vysílá signál o tom, jak moc české domácnosti omezují svou spotřebu a jak moc firmy brzdí výrobu.
Ze začátku letošního roku přišla povzbudivá zpráva. Celková dodávka elektřiny a zemního plynu od ČEZ Prodej totiž v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně vzrostla o 9 % na 4,8 TWh. Rostla spotřeba nejen elektřiny, ale také zemního plynu. Nicméně za vyšší spotřebou energií stálo z větší části to, že poslední zima byla chladnější než předchozí.
V posledních měsících jsme viděli dočasné snížení realizačních cen vyrobené elektřiny. Neradujme se ale předčasně. Cena elektřiny pro domácnosti v Česku byla v loňském druhém pololetí opět mezi nejvyššími v Evropské unii. Čeští zákazníci podle Eurostatu platili páté nejvyšší ceny po Německu, Dánsku, Irsku a Belgii. Při srovnání podle kupní síly byly dokonce úplně nejvyšší.
Skupina ČEZ dosáhla v prvním letošním čtvrtletí očištěného zisku 12,7 miliardy korun, což znamenalo pokles o 6 %. Trh ale čekal mnohem výraznější propad zisku – až pod 10 mld. korun. ČEZ nebude lakomý a s akcionáři se podělí o 80 % zisku loňského roku. Konkrétně ČEZ navrhuje dividendu ve výši 47 korun na akcii. To představuje 3,9% dividendový výnos. Horší je, že výhled očištěného čistého zisku ponechal v rozmezí 25–29 mld. Kč.
Nás ale mnohem víc zajímá budoucí osud vlastnické struktury ČEZ. Snahy o plné ovládnutí ČEZ ze strany českého státy byly a budou. Musíme si uvědomit, že i kdyby burzovní ceny energií nezažily podobné skoky jako v posledních letech, tak se stát hodně zapotí při dostavbě jaderných bloků. Mezitím ČEZ bude víc a víc odcházet od výroby elektřiny z uhlí. To vše by se ČEZ dělalo mnohem snadněji, pokud by mu trh tolik nekoukal do karet a vedení společnosti by nemuselo brát ohledy na minoritní akcionáře. Pokud je totiž společnost burzovně obchodovaná, má mnohem větší informační povinnost.
Co to znamená pro ty, kteří drží akcie ČEZ napřímo nebo prostřednictvím fondů? Že mohou dříve nebo později obdržet od českého státu nejprve dobrovolnou nabídku odkupu. Při dostatečném navýšení státního podílu v ČEZ se nakonec mohou dočkat vytěsnění. Smutnou tečkou by bylo to, že pražská burza by přišla o svou vlajkovou loď a její význam by se zase o něco snížil. Asi není nutné dodávat, že jakýkoliv pokus o vyvlastnění nad rámec spontánní ochoty malých akcionářů prodat své akcie by byl otevření Pandořiny skříňky a začátkem konce právního státu.
Ale co by plně státní ČEZ znamenal pro všechny ty, kteří nedrží akcie ČEZ, ale pouze odebírají od ČEZ energie? Cena elektřiny na evropských trzích je a bude i nadále ovlivněna především burzou, pro Evropu především tou v Lipsku. I kdyby ČEZ zcela patřil státu, stále by musel obchodovat v rámci (pseudo)tržních pravidel EU – a nemohl by například jen tak „přestat prodávat na burze a zlevnit doma“. Plně státní ČEZ by ale mohl částečně změnit cenovou strategii pro určité zákazníky, například pro domácnosti nebo veřejný sektor. To by šlo například formou smluv na přímé dodávky za výhodnější ceny než tržní. Jenže pak by ČEZ (potažmo stát) zase okrádal sám sebe, což by se mu také nechtělo.
Efektivní řešení levnějších energií je totiž docela jiné – jmenuje se méně zelené politiky, méně Green Dealu a žádné emisní povolenky. Nerozhodne to, zda bude česká vláda držet v ruce 70%, nebo 100% balík akcií ČEZ. Z tohoto pohledu je pokus o zestátnění ČEZ jen kouřovou clonou.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
