Porucha autistického spektra: Příznaky, příčiny, léčba a přírodní přístupy

ZÁKLADNÍ PRŮVODCE

Lékařská recenze: Jimmy Almond, M.D.

Porucha autistického spektra (PAS), běžně označovaná jako autismus, je neurologické a vývojové onemocnění, které ovlivňuje sociální interakce, komunikaci, učení a chování. Zahrnuje různé stavy související s vývojem mozku.

Celosvětově se autismus vyskytuje přibližně u 1 % dětí. Ve Spojených státech je však diagnostikován u jednoho z 36 dětí a jednoho ze 45 dospělých, přičemž postihuje zhruba 4 % chlapců a 1 % dívek. Výskyt autismu tak stoupá – v roce 2020 to bylo jedno z 44 dětí, zatímco v roce 2000 jedno ze 150, což představuje téměř trojnásobný nárůst.

Jaké jsou příznaky a rané projevy autismu?

Výraz „na spektru“ označuje osoby, které sdílejí základní rysy autismu, přičemž zdůrazňuje, že zkušenost každého jednotlivce s autismem je jedinečná, komplexní a v čase se může měnit.

Představovat si autismus jako lineární škálu může být zavádějící, protože to vytváří dojem, že někdo má „více“ či „méně“ autismu. To často vede k zjednodušujícím nálepkám jako „vysoce“ či „nízce fungující“. Autismus je však lépe chápat jako spektrum různorodých rysů, silných stránek a obtíží, které se u každého člověka projevují jinak.

Rané projevy

První známky autismu se obvykle objevují v raném dětství a lze je zachytit při screeningu u dětí již ve 12 měsících věku, případně později – mezi 18. a 24. měsícem. Přesto však může zůstat porucha nerozpoznána až do pozdějšího věku.

Rané projevy PAS podle věku zahrnují:

• 6–12 měsíců: omezený úsměv, oční kontakt nebo obousměrné sociální interakce; méně žvatlání či gest; slabší reakce na jméno
• 9–12 měsíců: opakující se chování (např. otáčení předmětů, řazení věcí do řady); neobvyklé hraní si s hračkami (intenzivní zaměření na vizuální či hmatové vlastnosti)
• 12–18 měsíců: chybění jednotlivých slov, náhradních gest (např. ukazování), hry „na jako“, nebo společného sdílení pozornosti
• 15–24 měsíců: žádné či velmi málo spontánních dvouslovných frází

Příznaky a symptomy

Níže jsou uvedeny běžné projevy u osob s PAS. Ne každý jedinec s autismem vykazuje všechny tyto znaky, většina však alespoň některé. Některé projevy se mohou vyskytovat i u lidí bez PAS.

Sociální interakce:

• Minimální nebo nekonzistentní oční kontakt s ostatními
• Vypadá, že nemá zájem nebo neposlouchá, když s ním někdo mluví
• Zřídka sdílí nadšení nebo pocity ohledně předmětů či aktivit
• Vyhýbá se fyzickému kontaktu, preferuje samostatnou hru, často se uzavírá do vlastního světa
• Nereaguje nebo reaguje opožděně, když je osloven jménem
• Omezená či opožděná řeč, případně ztráta dříve osvojených slov
• Obtíže v plynulé výměně ve vedení rozhovorů
• Papouškování slov či frází bez porozumění významu
• Nerozumí jednoduchým otázkám nebo pokynům
• Místo spontánní řeči používá naučené fráze
• Nesprávně používá zájmena (např. říká „ty“ místo „já“)
• Dlouhé monology o specifických tématech bez ohledu na zájem druhých či bez umožnění druhým zapojit se
• Mimika a gesta neodpovídají obsahu řeči
• Neobvyklé zabarvení hlasu (např. monotónní nebo „zpěvavý“ tón)
• Obtíže s pochopením perspektivy druhých nebo předvídáním jejich chování
• Nízká emocionální výbava, neschopnost rozpoznat emoce ostatních nebo netypický projev empatie
• Špatné porozumění neverbálním signálům, jako je řeč těla nebo tón hlasu
• Obtíže s navazováním blízkých vztahů, zejména mimo rodinu
• V těžších případech úplná absence řeči
• Doslovné chápání výrazů, neporozumění nadsázce či idiomům (např. „prší jako z konve“)

Omezující nebo opakující se chování

• Stimulování  (sebestimulační chování) – opakující se pohyby těla nebo manipulace s předměty. Tento jev je běžný u osob s autismem, ale v určité podobě se vyskytuje téměř u každého (např. okusování nehtů). U lidí s PAS však může stimming někdy narušovat běžný život nebo být i sebepoškozující, zároveň ale často slouží jako způsob, jak zvládat smyslové přetížení nebo stresové situace.
• Upínání se na pevné rutiny nebo rituály a výrazná frustrace i při drobných změnách.
• Problémy s koordinací pohybů nebo neobvyklé pohybové vzorce, například nešikovnost, chůze po špičkách nebo přehnaná gestikulace.
• Silné záchvaty vzteku nebo emocionální výbuchy.
• Fixace na jedno téma nebo činnost a hluboký, dlouhodobý zájem o určité oblasti, např. čísla nebo fakta.
• Krátká schopnost udržet pozornost.
• Selektivní stravování, např. preference jen několika jídel nebo vyhýbání se určitým texturám.
• Zvýšená či snížená citlivost na smyslové podněty, jako je světlo, hluk, oblečení nebo teplota.
• Silné citové pouto k neživým předmětům.
• Velmi specifické a někdy neobvyklé zájmy, např. intenzivní fascinace vysavači.

Lidé na autistickém spektru přitom často vykazují výrazné silné stránky – například schopnost učit se a uchovávat si detailní informace, vynikající vizuální nebo sluchové vnímání, excelenci v paměti, matematice, vědě, hudbě nebo umění. Mohou si také všímat jemných detailů, vzorců, pachů či zvuků, které ostatním unikají.

Projevy autismu u dívek a žen

Příznaky autismu u žen a dívek se mohou odlišovat od typických projevů u chlapců. Podle diagnostického manuálu DSM-5-TR mohou autistické dívky vykazovat:

• Lepší schopnosti vést obousměrný rozhovor
• Vyšší porozumění verbální i neverbální komunikaci
• Větší schopnost přizpůsobit své chování různým sociálním situacím
• Méně nápadné opakující se chování
• Společensky přijatelnější speciální zájmy (např. celebrity)

Výzkumy ukazují, že dívky častěji než chlapci maskují příznaky autismu, aby lépe zapadly mezi vrstevníky. Mohou například zůstávat v blízkosti ostatních dětí a zapojovat se do činností, aniž by se do nich skutečně vnitřně zapojily.

---

Prémium výběr:

---

Co způsobuje autismus?

Výzkumy ukazují, že autismus vzniká v důsledku kombinace genetických faktorů, vlivů životního prostředí a abnormálního vývoje mozku.

Genetika

Předpokládá se, že genetické faktory přispívají ke vzniku autismu ze 40 až 80 %. K poruše autistického spektra bylo dosud přiřazeno více než 1 000 genů, ačkoliv mnohé z těchto souvislostí dosud nebyly jednoznačně potvrzeny. Běžné genetické variace mohou riziko autismu zvýšit, avšak většina z nich má jen malý individuální vliv a ne každý, kdo tyto varianty nese, PAS rozvine.

Přibližně ve 2–4 % případů jsou přímou příčinou vzácné genové mutace nebo chromozomální abnormality. Typickým příkladem je ADNP syndrom, známý také jako Helsmoortel-Van der Aa syndrom (HVDAS). Mezi další geny, jejichž vzácné mutace byly spojeny s autismem, patří například ARID1B, ASH1L, CHD2, CHD8, DYRK1A, POGZ, SHANK3 a SYNGAP1. Mnohé z těchto genů se podílejí na vývoji mozku nebo regulují činnost jiných genů či proteinů.

U některých dětí může být autismus spojen s genetickými syndromy, jako je syndrom fragilního X nebo Downův syndrom.

Vývoj mozku

Studie naznačují, že během vývoje mozku může mít dítě s PAS nadbytek neuronů a nadměrný růst některých částí mozkové kůry (kortexu). Rovněž se objevují nesrovnalosti ve struktuře kůry, která má běžně šest vrstev tvořených specializovanými neurony a propojeními – tyto vrstvy vznikají ještě před narozením. Tyto abnormality byly zaznamenány především ve frontálním a temporálním laloku, tedy oblastech spojených s emocemi, sociálním chováním a jazykem. Právě tyto strukturální odchylky pravděpodobně přispívají k potížím v sociální interakci, komunikaci a kognitivních schopnostech typickým pro autismus.

Další části mozku, kde byly zjištěny abnormality, zahrnují mozeček (cerebellum) a amygdalu. Není však jasné, zda jsou tyto změny příčinou autismu, nebo zda jsou jeho důsledkem.

Faktory životního prostředí

Faktory životního prostředí, které mohou ovlivnit vznik poruchy autistického spektra, zahrnují infekce, nemoci, toxiny či zdravotní stav matky během těhotenství. Patří mezi ně například:

• Některá onemocnění: Podtyp PAS označovaný jako dětská dezintegrační porucha může souviset s některými chorobami, zejména pokud se projeví později. Patří sem například: Subakutní sklerotizující panencefalitida (chronická infekce mozku způsobená zmutovaným virem spalniček), tuberózní skleróza (genetické onemocnění spojené s tvorbou nezhoubných nádorů v mozku a dalších orgánech), leukodystrofie (porucha vývoje myelinové pochvy vedoucí k rozpadu bílé hmoty mozku),
• nemoci spojené s ukládáním tuků (při nichž se v mozku a nervové soustavě hromadí tukové látky, které mohou být toxické).
• Prenatální infekce: Např. infekce zarděnkami nebo cytomegalovirem.
• Autoimunitní onemocnění matky: Imunitní stav matky může zvyšovat riziko autismu u dítěte. Studie z roku 2020 zjistila, že nejčastějším onemocněním u matek dětí s PAS bylo astma. Chlapci s PAS častěji než dívky měli matky s anamnézou imunitních poruch.
• Prenatální expozice znečištění ovzduší: Vystavení jemným prachovým částicím (PM2.5) během prvních dvou trimestrů těhotenství je spojováno s vyšším rizikem autismu u dětí, zejména chlapců.
• Expozice toxinům během těhotenství: Vystavení těžkým kovům nebo některým lékům (např. antidepresiva, kyselina valproová, thalidomid) během nitroděložního vývoje nebo v raném dětství může zvýšit riziko autismu.
• Nízké hladiny manganu a zinku.
• Cukrovka a obezita matky: Předchozí výskyt diabetu 2. typu, diabetu 1. typu nebo gestačního diabetu diagnostikovaného do 26. týdne těhotenství je spojen s vyšším rizikem PAS. Studie z roku 2016 zjistila, že děti žen s diabetem a obezitou mají více než třikrát vyšší pravděpodobnost výskytu autismu než děti žen s normální váhou a bez diabetu.
• Komplikace při porodu: Riziko PAS může zvyšovat předčasný porod, přičemž platí, že čím větší předčasnost, tím vyšší riziko. K dalším rizikovým faktorům patří komplikace spojené s nedostatkem kyslíku při porodu.
• Asistovaná reprodukce: Studie z roku 2017 naznačila, že použití metod asistované reprodukce (např. in vitro fertilizace) může být spojeno se zvýšeným rizikem autismu.
• Užívání konopí otcem: Studie z roku 2019 zjistila, že gen DLGAP2, spojený s autismem, může u mužů užívajících konopí podléhat změnám v DNA spermií. Tyto změny mohou být předány potomkům a potenciálně ovlivnit jejich riziko vzniku PAS.

Dětské očkování

Ačkoli autoritativní organizace jako Světová zdravotnická organizace (WHO), Americká pediatrická akademie (AAP) a Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ujišťují veřejnost, že neexistuje důkaz o souvislosti mezi očkováním a autismem, někteří vědci vyzývají k dalšímu výzkumu.

Studie z roku 2011 analyzovala údaje ze všech amerických států za roky 2001 a 2007 a zjistila, že s rostoucím počtem dětí, které podstoupily doporučené očkování, narůstala i prevalence autismu a poruch řeči. Autorka studie uvedla: „Přestože jsou jednotlivé vakcíny testovány na bezpečnost a účinnost, dosud nebyla provedena žádná studie, která by zhodnotila bezpečnost celého očkovacího kalendáře doporučovaného CDC pro americké děti.“ Nezaznělo přímé označení očkování jako rizikového faktoru autismu, ale bylo navrženo další zkoumání tohoto možného propojení.

Jaké existují typy autismu?

Autismus se označuje jako porucha spektra, protože u různých lidí se projevuje v širokém rozsahu příznaků a různé míře závažnosti.

Podle čtvrtého vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-IV) Americké psychiatrické asociace (APA) se dříve diagnostikovalo pět samostatných podtypů autismu – například Aspergerův syndrom nebo Rettův syndrom.

V roce 2013 byly všechny tyto diagnózy sloučeny do širšího označení porucha autistického spektra (PAS) v rámci nového vydání manuálu DSM-5, které bylo později aktualizováno jako DSM-5-TR. V současnosti se příznaky a projevy autismu hodnotí jako souvislé spektrum autistických rysů.

DSM-5 rozlišuje tři stupně závažnosti PAS na základě míry podpory, kterou jedinec potřebuje:

• Úroveň 1 (vyžaduje podporu):
  Osoba potřebuje určitou míru podpory k zapojení do sociálního života. Mívá opakující se chování, které může narušovat každodenní činnosti, a potíže s přechodem od svých úzce vymezených zájmů.
• Úroveň 2 (vyžaduje značnou podporu):
  Výrazné potíže v komunikaci a omezená schopnost sociální interakce. Nápadné omezující zájmy a opakující se chování často způsobují stres a výrazně zasahují do běžného fungování.
• Úroveň 3 (vyžaduje velmi značnou podporu):
  Osoba má závažné poruchy – téměř žádná sociální interakce, velmi omezená slovní komunikace, silné ztížení adaptace na změny a každodenní fungování kvůli intenzivním zájmům a opakujícím se projevům.

Osoba může obdržet diagnózu PAS spolu s dalšími poruchami, pokud splňuje kritéria pro více diagnóz – např. PAS a poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). V takových případech se přidává specifikátor, který diagnózu upřesňuje.

DSM-5 v současnosti uvádí pět specifikátorů PAS:

• S intelektovým postižením nebo bez něj
• S poruchou řeči nebo bez ní
• Ve spojení se známým lékařským, genetickým nebo environmentálním faktorem
• Ve spojení s jinou neurovývojovou, psychickou nebo behaviorální poruchou
• S katatonií (neuropsychiatrický syndrom charakterizovaný neobvyklými pohyby, chováním a výrazným stažením se)

Kdo je ohrožen vznikem autismu?

Porucha autistického spektra může postihnout děti všech rasových a etnických skupin, ale u některých se vyskytuje častěji než u jiných. Mezi rizikové faktory autismu patří:

• Pohlaví: Autismus je diagnostikován přibližně čtyřikrát častěji u chlapců než u dívek.
• Rasa: U dětí asijského a pacifického původu ve Spojených státech činí výskyt autismu 3,3 procenta. U bílých dětí je prevalence 2,4 procenta, u černošských 2,9 procenta a u hispánských 3,2 procenta.
• Rodinná anamnéza: Riziko výskytu PAS u druhého dítěte u páru, který má jedno dítě s PAS neznámé příčiny, je odhadováno na přibližně desetinásobek běžného rizika. PAS se často vyskytuje v rodinách, ale přesný vzorec dědičnosti není znám. Lidé, kteří zdědí genetické změny spojené s autismem, obvykle dědí zvýšenou pravděpodobnost vzniku poruchy, nikoliv samotný autismus jako takový.
• Věk otce: Ačkoli se obecně předpokládá, že vyšší věk rodičů (tedy 30 let a více) zvyšuje riziko autismu, studie z roku 2020, která sledovala téměř 400 mladších sourozenců autistických dětí, neprokázala silnou souvislost mezi vyšším věkem rodičů a vyšším rizikem autismu u dětí. Ukázalo se však, že otcové mladší 30 let mají 2,83krát vyšší pravděpodobnost, že budou mít dítě s PAS, než ostatní otcové. Pokud byli oba rodiče mladší 30 let, jejich děti měly nižší skóre v raných vývojových testech.
• Extrémně předčasně narozené děti: Prevalence PAS u extrémně předčasně narozených dětí (ve 22. až 27. týdnu těhotenství) činí 6,1 procenta. Rizikovým faktorem je také velmi nízká porodní hmotnost.

Jak se diagnostikuje autismus?

Výskyt autismu v posledních desetiletích výrazně vzrostl. V 80. letech byla míra výskytu autismu ve Spojených státech přibližně 1 případ na 2 000 obyvatel. Není jasné, zda tento nárůst odráží lepší metody záchytu a diagnostiky, skutečný růst počtu případů, nebo jejich kombinaci. K vyšší míře výskytu může přispívat i změna v tom, jak je PAS definována a diagnostikována.

Screening

Přestože neexistuje žádný lékařský test na autismus, screeningové nástroje mohou pomoci odhalit možné příznaky autismu u dětí i dospělých. Včasný screening může zlepšit přístup ke službám a podpoře. Pozitivní výsledek screeningu však není diagnózou – měl by být následován komplexním vyšetřením kvalifikovaným odborníkem. Mezi nástroje pro screening autismu patří:

Modifikovaný kontrolní seznam pro autismus u batolat – revidovaný (M-CHAT-R) (pro děti ve věku 16 až 30 měsíců)

Revidovaný nástroj pro sledování sociální pozornosti a komunikace (SACS-R) a SACS pro předškolní děti (SACS-PR) (pro děti ve věku 12 až 60 měsíců)

Dotazník pro screening sociálních obtíží (SCSQ) (pro děti školního věku)

Test kvocientu autistického spektra (AQ test) (pro dospělé). Existuje také verze AQ-Child pro děti od 4 do 11 let a AQ-Adolescent pro věk 11 až 18 let.

Diagnóza

Autismus je obvykle spolehlivě diagnostikovatelný kolem druhého roku věku. Diagnostika malých dětí často probíhá ve dvou krocích:

• První krok (obecný screening vývoje): Americká pediatrická akademie doporučuje provádět screening vývojových zpoždění při pravidelných prohlídkách v 9, 18 a 24 nebo 30 měsících. Specifický screening na autismus by měl proběhnout při prohlídkách v 18 a 24 měsících. U dětí s vyšším rizikem autismu nebo vývojových poruch může být potřeba provést další vyšetření. Zdravotník hodnotí chování dítěte pomocí otázek, screeningových nástrojů a klinických pozorování. Pokud jsou zjištěny vývojové odchylky, dítě může být odesláno k dalšímu odbornému vyšetření.
• Druhý krok (další diagnostické vyšetření): Diagnostiku provádí tým zkušených odborníků a obvykle zahrnuje lékařské a neurologické vyšetření, testy kognitivních schopností, jazykové hodnocení, pozorování chování, podrobný rozhovor s pečující osobou o chování a vývoji dítěte a posouzení schopností potřebných pro každodenní život (například oblékání nebo používání toalety).

Může být provedeno také vyšetření krve, sluchu a genetické testování na dědičné choroby.

Diagnóza PAS se stanovuje klinicky na základě kritérií podle manuálu DSM-5-TR. K potvrzení diagnózy je nutný důkaz obtíží v oblasti sociální interakce a komunikace, spolu s alespoň dvěma omezenými, opakujícími se nebo stereotypními vzorci chování či zájmů, jak bylo popsáno v části o příznacích.

Kromě kritérií DSM se v posledních letech objevily nové diagnostické metody, které ukazují slibné výsledky. Například studie publikovaná v červenci ukázala, že mikrobiom hraje zásadní roli při předpovědi výskytu PAS.

Diagnostikování autismu u dospělých může být náročnější než u dětí kvůli překrývajícím se příznakům s jinými psychickými poruchami. Dospělí, kteří mají podezření, že by mohli mít PAS, by se měli obrátit na lékaře a požádat o doporučení k vyšetření. To obvykle zahrnuje hodnocení potíží v sociální interakci a komunikaci, smyslových citlivostí, opakujících se vzorců chování, omezených zájmů a získání informací od členů rodiny o raném vývoji dotyčného. Mnoho dospělých zažívá symptomy spojené s autismem, aniž by jim byla někdy formálně stanovena diagnóza.

Ženy a dívky s autismem, zejména ty, které nemají intelektové postižení nebo jazykové zpoždění, často čelí obtížím při získání diagnózy, protože jejich příznaky bývají méně nápadné. Dívky jsou v průměru diagnostikovány ve věku 5,6 let, zatímco u chlapců je to kolem 4,8 let.

Chybné diagnózy však představují problém a mohou být častější, než se domníváme. Podíl malých dětí, které jsou nesprávně diagnostikovány s PAS, se může pohybovat mezi 23 a 47 procenty všech stanovených případů.

Jaké jsou komorbidity a komplikace autismu?

Mezi časté doprovodné diagnózy spojené s autismem patří:

• Problémy se spánkem
• Poruchy příjmu potravy: potíže s jídlem postihují až 80 procent autistických dětí, přičemž přibližně u 10 procent přetrvávají po celý život
• Gastrointestinální obtíže
• Úzkost
• Deprese
• Obsedantně kompulzivní porucha (OCD)
• Posttraumatická stresová porucha (PTSD)
• Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)
• Mentální postižení
• Poruchy učení
• Úplná nebo částečná ztráta řeči
• Problémy s metabolismem
• Netypické reakce na bolest (přehnané nebo naopak utlumené)
• Epilepsie

Pokud jde o komplikace, osoby s poruchou autistického spektra mají přibližně dvojnásobně vyšší úmrtnost než běžná populace, a to především kvůli komplikacím spojeným s epilepsií. Kromě toho mohou mít potíže s nezávislým životem, problémy se zaměstnáním, pociťovat sociální izolaci, stát se terčem šikany nebo násilí.

Jaké jsou možnosti léčby autismu?

V současnosti není autismus vyléčitelný. Přesto však lidé s PAS mohou vést plnohodnotný život. Klíčová je včasná intervence, protože pomáhá zmírňovat obtíže, rozvíjet silné stránky a osvojit si nové dovednosti. Vzhledem k tomu, že každý člověk s autismem má jedinečné schopnosti i výzvy, měla by být léčba přizpůsobena individuálním potřebám. Cílený plán podpory může výrazně zlepšit výsledky u malých dětí. K dispozici jsou také některé státní a komunitní služby.

Děti mladší tří let mohou mít nárok na služby v rámci programu včasné intervence svého státu. Rodina spolupracuje s odborníky na vytvoření individuálního rodinného plánu služeb (IFSP). Terapie je pak zajišťována týmem terapeutů – buď doma, nebo v denní péči – pro rodiny, které splňují podmínky.

Autistické děti ve věku 3 až 5 let, které splňují kritéria, mají nárok na bezplatné předškolní služby poskytované prostřednictvím místních školských obvodů nebo vzdělávacích center. Tyto služby mohou zahrnovat terapii nebo vzdělávací podporu doma i ve školním prostředí. Pokud dítě splňuje podmínky, je vytvořen individuální vzdělávací plán (IEP), který stanoví cíle v oblasti učení, chování, sociálních dovedností a péče o sebe. Speciální vzdělávací služby jsou dostupné až do věku 21 let. V šesti letech se provádí nové posouzení, které určí, zda dítě IEP nadále potřebuje.

Mezi běžné formy léčby patří:

Behaviorální, psychologické a vzdělávací intervence

Patří sem:

– Aplikovaná behaviorální analýza (ABA): Terapeutický přístup, který děti učí krok za krokem specifické kognitivní, sociální, jazykové, behaviorální a sebeobslužné dovednosti. I drobné pokroky jsou posilovány a dále rozvíjeny, cílem je utvářet či upravovat chování. Rušivé projevy, jako je agresivita, se minimalizují. Terapie je přizpůsobena konkrétním potřebám dítěte.

– Model Denver v raném věku (ESDM): Tato behaviorální terapie určená dětem s autismem ve věku 12 až 48 měsíců využívá techniky ABA. Rodiče a terapeuti rozvíjejí pozitivní vztahy hrou a podporují rozvoj jazykových, sociálních a kognitivních dovedností prostřednictvím interaktivních aktivit.

– Floortime: Terapeutický přístup zaměřený na vztahy, při kterém si rodiče nebo pečovatelé hrají s dítětem na jeho úrovni – doslova „na podlaze“. Je alternativou k ABA a může být využíván i v kombinaci s ní.

– Logopedická terapie: Pomáhá dítěti zlepšit sociální, verbální i neverbální komunikační schopnosti.

– Ergoterapie: Hraje zásadní roli při rozvoji jemné motoriky (např. psaní) a také při zvládání problémů se smyslovým zpracováním.

– Intervence pro rozvoj vztahů (RDI): Terapie zaměřená na zlepšení sociálních a emočních dovedností. Je postavena na spolupráci s rodinou a klade důraz na roli rodičů jako hlavních průvodců v rozvoji těchto schopností.

Farmakoterapie

Léky autismus neléčí, ale mohou pomoci zvládat určité příznaky. Mezi používané skupiny léků patří:

• Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI): Např. fluoxetin, paroxetin nebo fluvoxamin mohou být účinné při omezování rituálních nebo opakujících se projevů.
• Antipsychotika: Např. risperidon může pomoci při sebepoškozujícím chování, ale může mít vedlejší účinky.
• Stabilizátory nálady a psychostimulancia: Mohou být užitečné při poruchách pozornosti, impulzivitě nebo hyperaktivitě.

Jaký vliv má nastavení mysli na autismus?

Nastavení mysli – ať už u samotných osob s autismem, nebo u jejich okolí – má zásadní dopad na učení, emocionální pohodu i celkový vývoj. Růstové nastavení mysli, tedy víra v to, že schopnosti, dovednosti a chování lze zlepšovat úsilím a vhodnými postupy, může vést k lepším výsledkům. Rodiny a jednotlivci s tímto nastavením bývají otevřenější k behaviorální terapii, tréninku sociálních dovedností a dalším formám podpory.

Pozitivní přístup, který je podporován pečujícími osobami a pedagogy, pomáhá budovat sebevědomí, což vede ke zlepšení sociálních interakcí, učení i regulace emocí.

Jaké jsou přírodní přístupy k autismu?

Protože účinnost a bezpečnost níže uvedených přírodních přístupů vyžaduje další výzkum, poraďte se prosím před jejich použitím se svým lékařem.

1. Léčivé byliny
Některé byliny prokázaly slibné výsledky ve studiích na zvířatech:

Lékořice (Glycyrrhiza glabra): Studie z roku 2024 zjistila, že extrakt z lékořice, zejména při dávce 300 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti, zlepšil u krys s chováním podobným autismu několik projevů – posílil jejich sociální interakce, zvýšil aktivitu, snížil opakující se chování a zmírnil úzkost. Extrakt také vykazoval příznivý vliv na kognitivní funkce.

Puškvorec obecný (Acorus calamus): Oddenek puškvorce má podle studií na zvířatech a in vitro sedativní a antikonvulzivní účinky, snižuje zánět a posiluje imunitu. Ve studii z roku 2022 měly mozky krysích mláďat s příznaky podobnými autismu po podání extraktu z puškvorce v raném postnatálním období méně poškození než u neléčené skupiny, což naznačuje, že by tento extrakt mohl chránit mozkové buňky před autismem.

Korejský červený ženšen: Studie z roku 2016 zjistila, že léčba korejským červeným ženšenem zlepšila u myší všechny projevy autismu kromě koordinace pohybu.

2. Přírodní látky
Velbloudí mléko: Velbloudí mléko obsahuje vyšší množství esenciálních minerálů (např. vápník, železo a zinek) a vitamínů než kravské mléko. Ve studii z roku 2013 vykázalo 45 autistických dětí, které po dobu dvou týdnů pily syrové velbloudí mléko, výrazné zlepšení chování souvisejícího s autismem.

Omega-3 mastné kyseliny: Ve studii z roku 2015 bylo 41 dětem a dospívajícím s PAS podáváno 12 týdnů omega-3. Výsledky ukázaly výrazné zlepšení v sociálních dovednostech, pozornosti a problémovém chování. Změny hladin mastných kyselin v krvi úzce souvisely se zlepšením hlavních symptomů autismu.

Luteolin a kvercetin: Luteolin a kvercetin jsou přírodní flavonoidy obsažené v různých rostlinných potravinách. Ve studii z roku 2011 vykazovalo 37 autistických dětí, které po čtyři měsíce užívaly luteolinovou formuli s kvercetinem, 10% zlepšení řeči, 25% zlepšení sociálních dovedností, 50% zlepšení očního kontaktu a 75% zlepšení zažívacích obtíží. V kontrolované klinické studii z roku 2013 zaznamenalo 40 dětí, které dostávaly doplněk stravy obsahující luteolin a kvercetin, významné zlepšení příznaků autismu.

3. Strava
Děti s autismem často trpí zhoršeným nutričním stavem kvůli svým specifickým stravovacím preferencím, které většinou upřednostňují potraviny s vysokým obsahem kalorií a nízkou výživovou hodnotou – například škroboviny na úkor ovoce a zeleniny. Tyto preference se s věkem často zhoršují a souvisejí s abnormální smyslovou citlivostí, například zvýšenou vnímavostí k chuti a vůni. Výběr potravin může negativně ovlivnit střevní mikrobiotu, snížit její rozmanitost a tím i celkové zdraví. Omezená pestrost ve stravě může také vést k nedostatku vitamínů a ovlivnit růst dítěte.

Některým autistickým dětem může prospět bezlepková nebo bezkaseinová dieta. Lepek se nachází v pšenici, žitu a ječmeni, kasein je obsažen v mléčných výrobcích, jako je mléko a sýr. Tato dieta ale nemusí fungovat u všech.

Doporučuje se, aby děti s PAS dodržovaly vyváženou stravu bohatou na živiny a antioxidanty – například s masem, vejci, přírodním sýrem, ořechy, luštěninami, zeleninou a ovocem.

4. Akupunktura
Přehled 31 studií z roku 2011 o účinnosti akupunktury zjistil, že všechny uváděly zlepšení chování nebo vývoje u autistických dětí. Systematický přehled a metaanalýza 11 studií z roku 2019 ukázaly, že skalpová akupunktura výrazně snížila celkové skóre na Škále hodnocení dětského autismu (CARS) u dětí mladších tří let. K potvrzení účinnosti a bezpečnosti akupunktury při léčbě autismu jsou však zapotřebí důkladnější klinické studie.

5. Muzikoterapie
Hudba může regulovat úroveň bdělosti a pozornosti v mozku a zapojovat různé mozkové oblasti u lidí s neurologickými poruchami. Muzikoterapie může zlepšovat koordinaci pohybů a zvyšovat sociální motivaci u dětí s autismem. Hudba může podpořit rozvoj sociálních interakcí aktivací mozkových sítí zapojených jak do hudebních, tak nehudebních úloh. Není však jasné, jak dlouho tyto účinky přetrvávají. 

Randomizovaná kontrolovaná studie z roku 2010 zjistila, že výuka hudby může zlepšit produkci řeči u 50 dětí s PAS – konkrétně došlo ke zlepšení slovní zásoby, výslovnosti, sociálního užití jazyka a tónu řeči.

Jak mohu autismu předejít?

Přestože neexistuje léčba ani spolehlivý způsob, jak autismu zabránit, rodiče mohou podniknout určité kroky ke snížení rizika – například snížit pravděpodobnost narození dítěte s autismem nebo předčasného porodu.

Pokud plánujete těhotenství nebo jste těhotná, zvažte následující:

• Vyhněte se kouření, alkoholu a užívání konopí.
• Buďte opatrná při užívání doplňků stravy, zejména zinku a železa.
• Stravujte se zdravě – zařaďte do jídelníčku přirozené, celistvé potraviny a vyhýbejte se vysoce průmyslově zpracovaným výrobkům.
• Pohyb v těhotenství je důležitý, ale nadměrná fyzická zátěž může zvýšit riziko předčasného porodu.
• Chraňte se před znečištěním prostředí, zejména ovzduší, a vyhýbejte se expozici těžkým kovům, hormonálně aktivním látkám a dalším toxinům. 
• Vyhýbejte se působení těžkých kovů, chemických látek narušujících činnost endokrinní soustavy a dalších toxinů.

–ete–