Autorka Doris Armstrongová představuje koberce s historickým a společenským významem.
Kniha Threads of Empire: A History of the World in Twelve Carpets (Vlákna impéria: Historie světa ve dvanácti kobercích) od Dorothy Armstrongové ukazuje, jak významnou roli sehrály historické koberce v dějinách lidstva. Vydalo nakladatelství St. Martin’s Press.
Tkaní vláken do podoby textilu je jednou z nejstarších a nejvýznamnějších technologií na světě. Textilie poskytují oděv, útočiště (např. ve formě stanů) i podlahové krytiny (koberce a rohože). Plní praktickou funkci, ale zároveň představují i výtvarný projev kreativity. Jedním z nejtrvalejších příkladů spojení užitečnosti a krásy jsou právě koberce, které tuto dvojí roli plní už po tisíce let.
Threads of Empire je fascinujícím historickým pohledem na koberce. Armstrongová se věnuje dvanácti kobercům, zkoumá okolnosti jejich výroby i dobu vzniku a přibližuje jejich historický dopad. Sleduje, jaký měly význam jako symboly společenského postavení, jak odrážely kulturu, v níž vznikly, a jak různá společenství jednotlivé koberce vnímala.
Historické koberce
Kniha začíná nejstarším kobercem – kobercem ze 3. nebo 4. století, který byl vyroben pro náčelníka Skythů. Možná se jedná o vůbec nejstarší dochovaný koberec; zachoval se díky tomu, že byl uložen jako hrobový dar ve zmrzlé půdě pohoří Altaj – oblasti, kde se setkávají hranice Ruska, Číny a Mongolska.
Zatímco Armstrongová popisuje vzhled a způsob výroby tohoto koberce, jádro kapitoly se soustředí na to, jak byl objeven, získán, zachován a vykládán. Koberec byl nalezen na Sibiři během sovětské éry a diskuse se odvíjí v kontextu politických a kulturních souvislostí – tak jako se osnova a útek protínají v koberci, tak se zde prolíná věda s mocenskou politikou. Archeolog, který koberec objevil, se totiž dostal do svízelné pozice uprostřed mocenských struktur sovětského režimu.
Popis vzhledu a techniky zhotovení je doplněn o rozbor kulturního dopadu, který koberec měl v pozdějších obdobích. Autorka se zabývá kulturním prostředím, v němž koberec vznikl, a zároveň i tím, jak byl přijímán mimo tuto kulturu a jak ho ostatní interpretovali. Často přitom ukazuje, jak se aktuální dění v době vzniku promítlo do vnímání jeho hodnoty.
V jedné kapitole Armstrongová ukazuje, jak viktoriánská Anglie využila perský koberec ze 16. století jako symbol britského impéria – přivlastnila si prestiž zaniklé safíovské říše. V jiné kapitole sleduje, jak japonský sjednotitel Toyotomi Hidejoši použil jiný perský koberec ze 16. století jako svrchník pro svého samuraje. Jeho exotický původ měl vyzařovat sílu a autoritu. Třetí kapitola se věnuje dopadu druhé světové války na další perský koberec ze 16. století, který se nacházel v německém muzeu.
S výjimkou úvodního skytského koberce pocházejí všechny zmíněné koberce z období mezi 16. a 21. stoletím. Kniha představuje různé styly koberců, jejich rozmanitý původ i společnosti, v nichž vznikly.
Zároveň zkoumá, jak byly jednotlivé koberce v různých kulturních a historických kontextech přijímány.
Sběratelé
Několik kapitol se věnuje sběratelům koberců. Koberce odjakživa fascinovaly mocné tohoto světa. Armstrongová ukazuje, jak se ve 19. a 20. století stalo módou sbírat koberce jako umělecké objekty. Jemné koberce přitom často provázelo jen minimum ověřených historických údajů. Jejich místo původu bývalo často nesprávně určeno a původní příběhy bývaly spíše mýtem. Teprve moderní vědecké zkoumání ukázalo, jak zavádějící některé předpoklady byly – a jaká mohla být skutečná historie těchto předmětů.
Autorka se rovněž věnuje padělkům koberců a odhaluje, jakými metodami se podvodníci snažili vydávat moderní výrobky za starožitnosti. Mnohé z těchto padělků přitom byly skvostnými ukázkami textilního umění, které by bez falešného původu mohly být samostatně uznávány jako výtvarná díla.
Armstrongová výstižně zachycuje jeden ze zásadních paradoxů velkolepých koberců: touží po nich elita světa pro jejich prestiž a symboliku společenského postavení. Ačkoli po těchto krásných kobercích toužili jedni z nejmocnějších a nejvzdělanějších lidí historie, jejich skutečnými tvůrci byli zpravidla bezejmenní, chudí a negramotní tkalci. Ve většině případů – i když ne vždy – šlo o ženy pocházející ze společností, kde ženy zaujímaly podřadné postavení. A právě kvůli své negramotnosti byly tyto ženy často opomíjeny a přehlíženy.
Navzdory názvu se však nejedná o skutečné dějiny světa – ani o úplné dějiny koberců. Kniha sice na chvíli nahlíží i do Afriky, ale zcela opomíjí výrobu koberců na americkém kontinentu. Vybrané koberce pocházejí z oblouku táhnoucího se od Egypta přes bývalou Osmanskou říši, Írán a středoasijské stepi až po Indii.
(St. Martin’s Press)
Armstrongová zmiňuje události a osobnosti ze Spojených států, severní Evropy i Japonska, které byly koberci ovlivněny, ale samotné koberce, jež tvoří výchozí bod každé kapitoly, pocházejí z takzvaného „kobercového půlměsíce“.
To však není nedostatek. Ačkoli toto geografické vymezení zužuje záběr knihy, Threads of Empire by ztratila svou soudržnost, kdyby se Armstrongová skutečně pokusila vyprávět dějiny celého světa prostřednictvím koberců. Namísto toho nabízí fascinující pohled na to, jak obchod mezi Evropou a Asií ovlivnil svět.
Threads of Empire je poutavě napsaná a důkladně podložená výzkumem. Kombinuje historii, technologii, společnost a kulturu a vytváří tak pozoruhodný příběh. Je to dílo, které vzniklo z nadšení – Armstrongovou fascinaci, lásku a hluboké znalosti koberců cítíme z každé stránky.
„Vlákna impéria: Dějiny světa ve dvanácti kobercích“
Dorothy Armstrongová, St. Martin’s Press, 17. června 2025, Pevná vazba, 368 stran
–ete–
