Na noční obloze existují objekty, jež jsou viditelné pouhým okem, a existují také objekty, které nevidíme. Můžeme je spatřit jedině s pomocí vyspělých astronomických nástrojů.
Jeden z těch neviditelných jevů je Krabí mlhovina, která je pozůstatkem Supernovy 1054. Její výbuch údajně zaznamenali 4. července čínští astronomové v roce 1054. Uvedli, že byla viditelná přes den 23 dní a v noci 653 dní.
„Na denním nebi se tehdy prostě rozzářila jasná hvězda – nešlo ji přehlédnout. Číňané o tom tehdy učinili záznam, který se později povedlo nalézt,“ upřesnil pro Epoch Times Miloš Podařil z Jihlavské astronomické společnosti a dodal: „K výbuchu došlo zcela jistě mnohem dříve, možná i v horizontu týdnů, možná i více. Historické záznamy jsou vztahovány k době, kdy výbuch byl viditelný na denní obloze, tj. k době, kdy byl ve svém maximu, nebo těsně před ním.“
V současnosti se na místě vybuchlé supernovy SN 1054 nachází Krabí mlhovina. V roce 1774 ji zaznamenal francouzský astronom Charles Messier, a vložil si ji jako první objekt do svého katalogu.
A roku 1963 se z oblasti mlhoviny podařilo detekovat rentgenové záření. Jeho zdrojem je objekt s názvem Taurus X-1. Přičemž energie, kterou vyzařuje mlhovina v rentgenovém spektru, je 100krát vyšší než energie vyzařována ve viditelné části spektra.
A v listopadu 1968 se observatoři Arecibo v Portoriku v centru mlhoviny podařilo objevit pulzující rádiový zdroj nazvaný Krabí pulsar, který se kolem své osy otočí 30krát za sekundu.
Krabí pulsar (PSR B0531+21) je považován za celkem mladou neutronovou hvězdu. Je centrální hvězdou Krabí mlhoviny, pozůstatkem supernovy SN 1054. Pulsar má poloměr zhruba 25 kilometrů a vydává pulzy záření každých 33 milisekund. Jeho vzdálenost od Země je 6 520 světelných let.
Jak mohl vypadat sled událostí
Podařil k tomuto jevu řekl: „V případě interpretací historických astronomických událostí jde vždy o velmi složitou práci, protože neexistují prakticky žádná data. V tomto případě je to tak, že moderními metodami pozorujeme obří mlhovinu v souhvězdí Býka – byla pojmenována Krabí mlhovina – s tím, že v průběhu 20. století byly zjištěny změny její velikosti, tj. mlhovina se v čase rozpíná.“
„Podle astrofyzikálních modelů podle rychlosti jejího rozpínání se zpětně povedlo dopočítat, že pokud jde o pozůstatky po výbuchu hvězdy, pak by k tomuto výbuchu mělo dojít před cca 900 lety. Tedy přibližně v době, ze které pochází záznamy o pozorování výskytu hvězdy tak jasné, že byla viditelná i na denní obloze – a právě tak by tento výbuch měl být vidět. Přibližně odpovídá i pozice hvězdy. Odpovídají i chemické parametry mlhoviny v tom smyslu, že právě takhle by měla podle soudobých poznatků vypadat mlhovina, který vznikla po výbuchu hvězdy,“ pokračoval astronom.
O tzv. krabím pulsaru sdělil: „Po výbuchu hvězdy v supernovu se výbuchem neroztrhá úplně všechno. Malá centrální část hvězdy díky své nesmírné kompaktnosti výbuch přežije. Tato centrální část je v závěrečné fázi velmi hustá a je tvořena pouze neutrony – odsud označení ,neutronová hvězda´.“
„Ukázalo se, že tyto objekty velmi rychle rotují, protože zároveň v úzkých paprscích vyzařují rentgenové záření. Tím, jak se hvězda rychle otáčí, úzké svazky záření, které vydává, lze pozorovat v rentgenové oblasti spektra jako velice rychlé poblikávání rentgenového zdroje – funguje to jako otáčející se maják. Pokud máme štěstí a tyto paprsky zasahují i Zemi, pak pozorujeme tzv. pulsy rtg záření – odsud označení pulsar,“ dodal.
„Pokud je hvězda o něco hmotnější než naše Slunce, pak svůj život dle astrofyzikálních modelů končí výbuchem supernovy, při kterém je do okolí hvězdy rozprsknuta drtivá většina hmoty hvězdy a vzniká mlhovina,“ naznačil možný následný scénář.
„V tomto případě podle všeho došlo k výbuchu, při kterém vznikla rozsáhlá mlhovina,“ uvažuje astronom.
„A v jejím jádře je skryt v podobě neutronové hvězdy neboli pulsaru pozůstatek jádra původní hvězdy. Pokud by původní hvězda byla ještě trochu větší, pak by vývoj byl zcela odlišný. Hvězda by zanikla v tzv. černou díru, tedy extrémně hustý malý objekt, který by záhy vše ve svém bezprostředním okolí pohltil. To se však v tomto případě nestalo – zde zůstala neutronová hvězda obklopená mlhovinou.“
Na otázku, zda laik má šanci spatřit tuto mlhovinu vzdálenou 6 tisíc světlených let, sdělil Podařil, že i laik tuto mlhovinu může spatřit na vlastní oči na dostatečně tmavé obloze pomocí astronomického dalekohledu – okem vypadá jako slabý mlhavý obláček. Je pak i mnoho amatérských astronomů – nadšenců – kteří svými dalekohledy fotí oblohu. Ti tuto mlhovinu často mají jako velmi atraktivní cíl.
