Komentář
První film Karate Kid měl premiéru v červnu 1984 a dnes tento příběh žije dál díky novému snímku Karate Kid: Legendy. Nedávno jsem si znovu pustila Karate Kida a Karate Kida II se svými dětmi a tyto filmy byly stejně dobré, jak jsem si je pamatovala. Když jsem v 80. letech vyrůstala, tyto filmy mi vštípily lekce, které ve mně stále rezonují. A tak jsem si, vzhledem k premiéře filmu Legendy, řekla, že by bylo hezké vzdát hold některým klasickým myšlenkám z původních filmů a připomenout, že lekce pana Miyagiho obstály ve zkoušce času.
Díl první
V prvním Karate Kidovi se Daniel LaRusso, známý také jako Daniel-san, v podání Ralpha Macchia stává nečekaným hrdinou, posíleným vtipem a moudrostí pana Miyagiho, kterého hraje Pat Morita. Teenager, který se nedávno přestěhoval do nové a na první pohled nepřátelské čtvrti, si uvědomí, že potřebuje zesílit jak tělesně, tak duševně. Pan Miyagi, po jistém přemlouvání, souhlasí, že Daniela naučí umění karate s velmi jasným poselstvím, že karate je určeno pouze k sebeobraně.
Během celého tréninku pan Miyagi ukazuje Danielovi, že budování síly a nalezení rovnováhy vyžaduje čas: „Nejprve se nauč stát. Pak se nauč létat.“ Daniel zjišťuje, že rozvoj dovedností může probíhat i nečekanými způsoby. Jedna z mých oblíbených scén ukazuje Daniela, jak je rozladěný po splnění řady úkolů pro pana Miyagiho a hádá se s ním, že Miyagi zneužívá jeho práce, místo toho, aby ho cvičil. Miyagi klidně odpovídá, že „ne všechno je tak, jak se zdá“, a požádá Daniela, aby mu ukázal pohyby, které dělal při broušení podlahy, natírání plotu a domu, voskování auta. V tu chvíli se ukáže, že si osvojil mocné dovednosti, které mu přešly do krve a přímo souvisí s jeho tréninkem.
Další zajímavá skrytá poselství přicházejí ve chvíli, kdy se Daniel učí skrývat, když na maškarním večírku použije sprchový závěs a když ukazuje své odhodlání nasazením čelenky Miyagi-Do, známé také jako Hachimaki. Hlavní myšlenkou filmu je, že všechno má svůj smysl a vždy existuje prostor pro další lekci, kterou se můžeme naučit.
Vytrvalost a houževnatost (jako Danielův trénink na turnaj karate) stejně jako odvaha zkusit něco nového (jako když Daniel chytá mouchu hůlkami) se mohou vyplatit navzdory všem překážkám. Pan Miyagi Danielovi ukazuje, že překážky mohou vést k pokroku, a když říká: „Důvěřuj kvalitě toho, co znáš, ne množství,“ dává jasně najevo, že i přes omezený čas na trénink je Danielovo pochopení karate hlubší a může ho posílit více než kteréhokoli studenta v konkurenčním dojo Cobra Kai.
Díl druhý
V Karate Kidovi II se Daniel opět ocitá v novém prostředí, tentokrát však v rodném městě pana Miyagiho v Okinawě v Japonsku. Daniel se dozvídá, že Miyagi má po desetiletí nevyřešený spor o čest se svým rivalem, panem Sato. Ale stejně jako v prvním filmu, ne všechno je tak, jak se zdá. Například pan Sato je vykreslován jako nejmocnější muž na ostrově, ale ve skutečnosti je jeho síla jen podvod. Po příjezdu do Okinawy Daniel vidí na letišti plakát, na kterém Sato rozštípne pomocí karate poleno, a ptá se pana Miyagiho, zda to dokáže také. Miyagi odpoví: „Nevím. Strom mě nikdy nenapadl.“ Později, když Miyagi přijde na Satův pozemek, aby s ním promluvil, vidíme Sata, jak cvičí s polenem, které zjevně rozštípnout nedokáže.
Později, když na ostrově zuří tajfun a Sato je uvězněn pod trámem po zřícení domu, je to Miyagiho síla, která vynikne, když trám rozštípne a Sata osvobodí. Odvaha, kterou Miyagi i Daniel během bouře projeví, vede k tomu, že Sato na pana Miyagiho změní názor, ale příběh zde nekončí. Satův synovec, jehož pohled na svět byl pokřiven učením strýce, vyzve Daniela k boji na život a na smrt. V závěrečné scéně je to Danielova odvaha a zásadovost, které ho vedou až do konce, když se plně řídí dvěma pravidly „Miyagi-Ryu Karate“. Pravidlo č. 1: „Karate jen pro obranu.“ Pravidlo č. 2: „Nejprve se nauč pravidlo číslo jedna.“
Podobné motivy z prvního filmu se objevují i v jeho pokračování, ale hlavním poselstvím druhého dílu je věrnost svým hodnotám a principům. A rovněž Miyagiho výrok – „Nezáleží na tom, kdo je silnější. Záleží na tom, kdo je chytřejší.“ – vyniká svou pravdivostí. Poté, co jsou několikrát během filmu zkoušeni, Miyagi i Daniel prokazují svou neochvějnou odhodlanost vědět a dělat to, co je správné, bez ohledu na cenu.
Jeden z mých nejoblíbenějších filmových citátů všech dob pochází právě z Karate Kida II, když pan Miyagi varuje Daniela: „Nikdy nedávej vášeň před princip. I když vyhraješ, prohraješ.“ Toto varování je něčím, co bychom všichni mohli dodržovat o něco více.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
Převzato z Foundation for Economic Education
–ete–
