Tato série se zaměřuje na umění Gustava Dorého a začala pohledem na jeho ilustrace k Miltonovu epickému dílu ze 17. století Ztracený ráj. V tomto dalším článku právě Satan skončil s burcováním padlých andělů poté, co byli svrženi do pekla. Volá na ně, kárá je a znovu v nich probouzí vášeň odporovat Bohu. Nejprve mluví jen k jednomu z andělů, ale záhy se k němu přidávají další, až jeho vojska opět nabývají síly k pokračování ve svém úkolu.
Navzdory tomu, že je to právě Satan, kdo zapříčinil jejich pád z nebe, padlí andělé povstávají, aby jej bezostyšně následovali dál. Milton tuto scénu líčí takto:
Tak nesčíslní se zdáli ti zlí andělé,
jak pod klenbou pekla křídly vířili tmou,
mezi plameny svrchními i spodními, jež planou všude kolem;
až pozvednuté kopí jejich velikého Sultána –
mávnutím udávající jejich směr – je v rovné dráze svede
na pevnou síru, kde rázem zaplní celé širé planiny…
A hned se ze všech šíků, praporců
hlavy a vůdcové hrnou k místu,
kde stál jejich velký Velitel…
Ač jejich jména v nebeských knihách
jsou vymazána, vyškrtána
jejich vzpourou z Knihy života.
(Kniha I, verše 344–350, 361–363, volný překlad dle Miltona)
Následovat vůdce
Rytina Gustava Dorého nám umožňuje hlouběji nahlédnout do Miltonova výjevu. Zobrazuje legii padlých andělů letících peklem jako hejno havranů nad valícím se dýmem, který rámuje obě strany kompozice. Jediný, koho lze jasně rozeznat jako jednotlivce, je Satan, který letí v čele, a někteří andělé těsně za ním. Jinak se jejich těla splývají v jednu vířící masu.
Zastavíme-li se a zamyslíme se nad touto scénou v kontextu jiného díla, není těžké spatřit paralely s 1984 George Orwella, kde jednotlivci slepě zapadají do šedi kolektivní poslušnosti a ztrácí svou identitu. Nabízí se otázka: Kam vede tato jednotnost, tato ztráta individuality Satana a jeho padlé anděly?
Počátek tyranie
Milton pokračuje:
Pravil – a na důkaz svých slov vyletěly
miliony planoucích mečů, tasených
z mocných stehen cherubínů; náhlý svit
rozlil se peklem široko i daleko.
Vztekle se bouřili proti Nejvyššímu,
zbraně pevně svírajíce třískali
o dunící své štíty válečné,
a hřmotným vzdorem otřásli klenbou nebes.
(Kniha I, verše 663–669, volný překlad dle Miltona)
Lze tvrdit, že právě tato jednotnost a ztráta individuality vedou k tyranii. V Miltonově líčení Satan dále promlouvá k padlým andělům a sjednocuje je pod jedinou myšlenkou: nenávist a vzdor vůči Bohu a nebi. Nikdo z nich se ani na okamžik nezastaví, aby samostatně uvažoval. Jsou jen stíny Satanových tyranských úmyslů.
Doré tuto scénu z Miltona zachycuje s nesmírnou energií. Sedm padlých andělů se rýsuje na vrcholu útesu a troubí na polnice. Ostatní jejich volání zaslechnou a přicházejí ze všech stran. Mnozí se vrhají do scény na koních, jiní v dálce osvětlují temnotu pekla svými planoucími zbraněmi.
Vzhledem k Miltonovu dřívějšímu popisu Satana jako „Velitele“ zobrazuje Doré Satana a jeho padlé anděly jako armádu: Satan velí, burcuje, vydává rozkazy – a padlí andělé výkřiky potvrzují jeho slova, když se chystají opět vrhnout do boje.
Když čtu tyto verše a dívám se na tyto obrazy, vybaví se mi norimberské procesy, kde byli členové nacistické strany souzeni za zvěrstva spáchaná během vlády Adolfa Hitlera. Mnozí nacisté se hájili tím, že pouze plnili rozkazy. Tento argument však před soudem neobstál. A tak si kladu otázku: Kdyby stáli před soudem padlí andělé, jaká by byla jejich obhajoba?
Tyran zaujímá trůn
Padlí andělé pomáhají vybudovat v pekle říši, která působí jako převrácený obraz nebes – zvrácené potvrzení dávné hermetické fráze „jako nahoře, tak dole“. Tato říše, Pandemonium – název vytvořený Miltonem ze slov „pan“ (všichni) a „daimonion“ (démoni), tedy „místo všech démonů“ – ztělesňuje důsledky Satanových záměrů a stává se místem, kde přebírá vládu nad peklem. (Samotné slovo pandemonium se od té doby vžilo jako označení pro chaos, zmatek a hlučné běsnění.)
Milton líčí scénu takto:
Zatím okřídlení heroldi na příkaz svrchované moci
s děsivou slavností a zvukem trub vyhlašují vojsku,
že ihned bude svolána slavná porada…
v Pandaemonium, vznešeném hlavním městě Satana a jeho velmožů.
Výzva zazněla všemi šiky a regimenty,
svolávajíc ty nejhodnější podle hodnosti či volby…
Vysoko na trůnu královské slávy, jenž v lesku
předčil bohatství Ormu i Indie…
(Kniha I, verše 752–759; Kniha II, verše 1–2, volný překlad dle Miltona)
Doré zde zobrazuje Satana, jak v honosném paláci v Pandeamoniu zaujímá trůn. Hlavní světlo dopadá na Satana, který stojí před trůnem a pozvedá paži v gestu symbolizujícím jeho moc v pekle. Mnoho padlých andělů přichází, aby ho uctívali a naslouchali jeho radám.
Nezkrocené zlo se stává objektem obdivu
Zamysleme se, jak tyto pasáže souvisejí s naším vlastním nitra. V prvním článku této série jsme dospěli k závěru, že tak jako Bůh vyhnal Satana a padlé anděly z nebe, musíme i my ze svého srdce a mysli vyhnat to, co nás odvádí od Boží dobroty. Ve druhém článku jsme došli k tomu, že pokud se zlu nepostavíme, může se nekontrolovaně rozrůstat. Co si tedy odnést z toho, že Satan burcuje svá vojska v pekle – a co znamená jeho usednutí na trůn?
Pro mě to představuje myšlenku, že pokud se nechráníme před zlem, může v nás natolik zesílit, že začneme jeho přítomnost ospravedlňovat – dokonce ji obdivovat a vychvalovat. Není možné rozumně a klidně uvažovat, jsme-li ovládnuti zlým rozpoložením mysli. Skutečnost, že nám takový stav působí bolest, si už neuvědomujeme. Ztrácíme vědomí své pravé individuality – můžeme si tento stav splést s tím, kým opravdu jsme, nebo odmítáme odpovědnost za své činy, protože jsme pod jeho vlivem.
V takovém stavu se stáváme poddanými tyranské síly uvnitř nás. A naše jediná možná obhajoba zní, že jsme „pouze poslouchali rozkazy“. Ale jsme přece mnohem víc než to, nebo snad ne?
Gustave Doré byl plodným ilustrátorem 19. století. Vytvořil ilustrace k některým z nejvýznamnějších děl západní klasické literatury, včetně Bible, Miltonova „Ztraceného ráje“ a Dantovy „Božské komedie“. V této sérii se hlouběji ponoříme do myšlenek, které Dorého inspirovaly, a do obrazů, jež tyto myšlenky vyvolaly. Celá série je postupně zveřejňována zde.
Příště: Satan, Hřích a Smrt – Jak překonat netvory
–ete–
Článek byl upraven českou redakcí Epoch Times.
