John Milton začíná svou tragédii Ztracený ráj vyprávěním o velké válce v nebi. Satan, který si přál vládnout nebesům, shromáždil skupinu vzpurných andělů, aby se postavili Bohu. Satanova pýcha tak rozpoutala božskou válku. Samozřejmě že Satan a andělé, kteří se k němu přidali, tuto válku prohráli a byli svrženi z nebe.
Milton tuto událost popisuje následovně:
„[K]dyž ho pýcha
z nebes svrhla i s vojskem
vzpurných andělů – s jejich pomocí doufaje,
že se ve slávě povýší nad druhé,
že se vyrovná Nejvyššímu,
pokud by mu čelil – a s ambicí
proti trůnu i monarchii Boží
vedl bezbožnou válku v nebi, hrdou bitvu
s marnou snahou. Jeho pak moc Všemocná
svrhla planoucího z éterického nebe
v hrůznou záhubu, do ohnivé zkázy,
na dno bezedné, tam navěky dlít
v poutách z adamantu a trestném žáru…“
(Kniha 1, verše 36–48, volný překlad dle Miltona)
Ztracený ráj
Ve své první ilustraci ke Ztracenému ráji Gustave Doré ztvárnil svou vizi tohoto Miltonova úryvku. Kompozice je rozdělena na dvě části. Horní část zobrazuje anděly bojující na straně Boha. Jsou znázorněni s menším kontrastem a za jejich zády je osvěcuje zářivé světlo.
Někteří andělé působí téměř nehmatatelně – jako by jejich těla byla utvořena ze světla, které září za nimi. Středová postava anděla však letí vpřed s velkou energií a míří mečem na padající vzpurné anděly.
Světlo proráží oblaka a vtrhává do temnoty spodní části výjevu. Některé z paprsků připomínají blesky, které zasahují padající anděly.
Vzpurní andělé padají z nebes s roztaženýma rukama a prohnutými zády, zmítaní v bolesti. Někteří z nich se snaží chránit před světlem, ale při pádu ke spodní části výjevu se mění v černé siluety.
Lze předpokládat, že největší z padajících vzpurných andělů, umístěný přímo uprostřed kompozice, je samotný Satan. V jedné ruce drží kopí a druhou si tiskne k hlavě v úzkosti. Skutečnost, že je Satan největší postavou, má nejsilnější kontrast a nachází se ve středu výjevu, nám dává najevo, že je ústředním bodem celé scény. Satan není jen středobodem Dorého kompozice, ale i středobodem Miltonovy tragédie.
Varovný příběh
Milton uvedl, že Ztracený ráj napsal, aby „ospravedlnil Boží cesty lidem“ (Kniha 1, verš 26). Aby tohoto cíle dosáhl, zvolil neobvyklý přístup – učinil ze Satana hlavní postavu – a Doré ho ve svých ilustracích následoval. Proč by ale oba postavili Satana do středu svého díla, pokud bylo cílem ospravedlnit Boha lidem – ledaže by Miltonova tragédie byla varovným příběhem.
Pokud tomu tak je, před čím nás varuje?
Z Miltonova příběhu lze vyčíst, že pýcha je základní urážkou Boha. Mezi Satanovou pýchou a Boží všemohoucí spravedlností je zřetelný kontrast – a andělé si musí zvolit, koho budou následovat. Bůh a jeho andělé vyženou z nebe každého, kdo opustí spravedlnost, aby následoval pýchu. Naznačuje to, že pýcha svou podstatou existuje odděleně od spravedlnosti?
Tato velká válka není jen válkou, která se odehrála v nebi – je to i válka, která se odehrává každý den uvnitř nás. Tento každodenní boj – boj mezi světlem a temnotou, spravedlností a pýchou – je zakořeněn v lidské zkušenosti.
Každý den se musíme rozhodovat mezi tím, co od nás Bůh žádá, a tím, co bychom chtěli učinit kvůli své pýše. Stejně jako ti spravedliví andělé v nebi, kteří mají Boží světlo, musíme i my v sobě uvrhnout do temnoty vše, co odporuje božskému.
Gustave Doré byl plodným ilustrátorem 19. století. Vytvořil ilustrace k některým z největších děl západní klasické literatury, včetně Bible, Miltonova „Ztraceného ráje“ a Dantovy „Božské komedie“. V této sérii se podrobně ponoříme do myšlenek, které Dorého inspirovaly, a do obrazů, které z těchto myšlenek vzešly.
Příště: Satan svolává své vojsko: Co se stane, když opomeneme vymýtit hřích
–ete–
