Když se dnes podíváme kolem sebe, možná uvidíme svět v chaosu, v nesnázích, s čím dál větším pocitem hysterie a paniky, které hrozí, že se brzy vymknou z ruky. Zdá se, že jsme oběťmi sil, které jsou mimo naši kontrolu.
Nejcitelnějším příkladem je pro nás momentálně „virus Komunistické strany Číny“ [1], běžně známý jako nový koronavirus, ale zrovna tak bychom mohli jmenovat globální oteplování, katastrofické přírodní jevy, ale i naše vlastní války, které zdánlivě nemají konce.
Většina z nás nikdy nezažila nic obdobného jako je tato pandemie. Ti, co bojovali v 2. světové válce nebo ji zažili, jsou dnes již zpravidla mrtví a generace narozená po válce je generací, která zažila blahobyt, jaký svět nikdy předtím neviděl. Jenomže! Teď to vypadá, že někdo bude muset za všechno to hodování zaplatit.
No samozřejmě, všichni jsme to čekali, nebo ne? Už to tu bylo, že? Morová epidemie ve 14. století byla obzvlášť zhoubná, odhaduje se, že zabila přes 30 procent obyvatel v Evropě a trvalo více než 200 let, než se populace vrátila do původního počtu.
Snad jde o ironii osudu, ale historikové předpokládají, že mor, stejně jako dnešní pandemie, se do Evropy dostal z Číny, přes italský poloostrov.
Předpokládám, že pro ty, co na mor zemřeli, by bylo malým zadostiučiněním, že jejich smrt přinesla poměrně hodně dobrého. Moderní svět by byl bez této tragédie prakticky nemožný, protože morová epidemie vedla k zániku staré feudální hierarchie, v jejímž područí se Evropa tak dlouho nacházela.
Pokud Dante dokáže tak přesně vyobrazit Peklo, možná také říká, jak se k celému tomuto dramatu postavit. Výchozím bodem celé „Božské komedie“ je klíčový princip – svobodná vůle.
Pravdou je, že řemeslníků všeho druhu bylo tak málo, že si mohli za práci říct prakticky cokoliv a mohli odejít pracovat, kam se jim zlíbilo. Obrovsky narostla mobilita a komunikace. Vznikl tak nový model společnosti – protokapitalismus – a moc aristokracie začala postupně oslabovat.
Podvodníci včera a dnes
To je ovšem hodně dlouhá perspektiva. To, co potřebujeme teď, právě teď, je skutečná naděje. Je zajímavé, že v díle „Božská komedie“ [2] od Danta Alighieriho je jedním z mnoha trestů pro nenapravitelné hříšníky – ošklivá choroba, která se nikdy nezahojí.
Svoboda vůle znamená, že se lidé mohou změnit: mohou změnit své přesvědčení, své postoje, své myšlenky, pocity, své volby i svá rozhodnutí.
A čím se provinili? Jsou to alchymisté, podvodníci různého druhu, kteří vedli své spoluobčany k naději, že dokáží vyrobit zlato z běžně dostupných kovů. Neodráží to tak trochu náš dnešní svět? Také teď máme ošklivou chorobu, která nám rozežírá plíce a není povahou naší doby, že se snažíme na všech úrovních vyrábět „zlato ze železa“?
Vlády tisknou peníze prostřednictvím kvantitativního uvolňování (QE), daří se kryptoměnám, které slibují investorům peníze zadarmo, zatímco od opravdového šetření, které se tradičně považovalo za zdravý selský rozum, jsme aktivně odrazováni absurdně nízkými úroky.
Jak řekl Bill Bonner letos v lednu: „Přichází obrovská krize zaviněná falešnými penězi a falešným uvažováním.“ Podvodné myšlení? Tak jako alchymisté v Dantově Pekle?
Volba je na nás
Je-li to tak, pak tu máme obrovský problém. Pokud však Dante dokáže tak přesně vyobrazit peklo, možná i poskytuje naději ve smyslu, jak se k celému tomuto dramatu postavit. Výchozím bodem celé „Božské komedie“ je klíčový princip západního myšlení, které trvalo až někdy do 20. století – svobodná vůle.
Svoboda vůle znamená, že se lidé mohou změnit: mohou změnit své přesvědčení, své postoje, své myšlenky, pocity, své volby i svá rozhodnutí. Dantovo peklo není místem, kde Bůh, ten velký Muž na obloze, chrlí dolů na zem tresty na lidi za každý menší či větší prohřešek proti božím přikázáním, kterými se lidé odmítají řídit. Ne. Peklo je místem, kde lidé dostanou to, co chtějí.
Jak to popsala Dorothy L. Sayersová: „Peklo je věčné užívání si své vlastní volby.“ V jistém smyslu je to význam staré písně od Franka Sinatry „I did it MY way“ (Dělal jsem to po svém). Ne podle Boha, ne podle Krista, ne podle budhistické cesty, ne podle Tao – tedy ne podle starých mistrů s jejich zaměřováním se na lásku, soucit, pospolitost a s myšlenkou na druhého, ale po SVÉM: naprosto sobeckým způsobem.
Peklo je místem, kde lidé dostanou to, co chtějí.
A tady jsou následky takového jednání: V pekle nacházíme nemožnost přesáhnout vlastní solipsismus, jinými slovy, obyvatelé pekla nedokáží komunikovat mezi sebou, pouze vedou opakovaný monolog sami se sebou.
Váhal bych použít zde výrazu „dialog“, protože duši, s níž člověk dialog vede, oni už nemají. V podstatě je jejich situace naprosto stejná jako situace člověka závislého na drogách (potažmo závislého na čemkoliv jiném): nedá se s nimi rozumně mluvit, protože přišli o vlastní vůli, o svou svobodnou vůli. Vzdali se jí, a to značí, že přišli o svojí duši.
V tomto smyslu jsou uvězněni a izolováni. Ano, izolováni. To slovo teď díky viru Komunistické strany Číny nabývá dalšího smyslu s tím, jak se snažíme izolovat ve vlastních příbytcích, abychom se vyhnuli nákaze. No nezní to jako Dantovo Peklo? Každý je uvězněný sám se sebou – a navždy.
Opustit sobeckost
„Božská komedie“ nám přirozeně nabízí i cestu z pekla, stejně jako narkoman může znovu nabýt svobodné vůle. Co je tedy prvním krokem, chceme-li vykročit z pekla a dostat se alespoň do očistce, kde je naděje?
Člověk musí poznat a přijmout problém, ten skutečný problém. A ten skutečný problém je vždycky JÁ: Já jsem ten problém.
Zaprvé, člověk musí poznat a přijmout problém, ten skutečný problém. A ten skutečný problém je vždycky JÁ: Já jsem ten problém. Tedy ne druzí lidé, ani jiné rasy, ani ti na důležitých pozicích, a ani ne vlády. Ne. Já způsobuji problémy také, a teď to uznávám. Musím přepnout ze svých navyklých módů bytí na něco nového a lepšího.
Zadruhé, jakmile se přestanu obhajovat, budu blíž druhým. Moje vlastní existence na druhých nejenom závisí, ale je kvůli nim. Společně tvoříme společenství a musíme se o druhé starat.
To je něco, co je v Danteho Očistci velmi patrné. Zatímco v pekle to vypadá tak, že každý viní někoho jiného a popírá osobní zodpovědnost, v očistci se všichni snaží druhé chválit a povzbuzovat je.
Očistec nás sice nedostane rovnou do ráje, ale je to dobrý začátek. Už jsme alespoň na cestě. A tak, i když jsme možná nyní v izolaci, musíme zvážit své vlastní odpovědnosti, opět prosadit svobodnou vůli, která povede k pozitivním změnám, a použít technologie, které máme, na to, abychom se dostali k druhým a pomohli jim.
V pekle každý viní někoho jiného a popírá osobní zodpovědnost. V očistci se všichni snaží druhé chválit a povzbuzovat je.
Tímto způsobem se dokážeme prolomit z pasti pekelné, z místa, kde NECHCEME být a nestaneme se tak oběťmi sil, jež jsou mimo naši kontrolu.
James Sale je podnikatel z Anglie, jehož firma Motivational Maps operuje ve 14 státech. Je autorem více než 40 knih o managementu a vzdělávání. Jako básník vyhrál v roce 2017 první cenu Společnosti klasických básníků.
Přeloženo z článku z anglické edice The Epoch Times. Článek redakčně zkrácen.
POZNÁMKY:
[1] Deník The Epoch Times označuje nový koronavirus, který způsobuje nemoc COVID-19, názvem „virus KS Číny“, protože Komunistická strana Číny existenci nového nebezpečného viru tajila po dobu šesti týdnů a umlčovala hlasy těch, kteří na nebezpečí upozorňovali. V důsledku této cenzury došlo k nekontrolovanému šíření viru po Číně a k rozpoutání globální pandemie.
[2] Božská komedie (v originále La Divina Commedia) je rozsáhlým literárním dílem italského básníka Danta Alighieriho, jedním z nejvýznamnějších děl světové literatury. Dílo se skládá ze tří částí Peklo (Inferno), Očistec (Purgatorio) a Ráj (Paradiso).