Spor mezi EU a Čínou kvůli obchodu a čínské podpoře Ruska vedl k nové obchodní dohodě mezi USA a EU, která odráží probíhající přeskupení sil.
Komentář
Když administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa zavedla cla na čínské zboží a začala přehodnocovat obchodní vztahy s Evropskou unií, mnozí očekávali rozkol v transatlantických vztazích. Analytici napříč institucemi varovali, že tento tlak přivede Evropu do sféry vlivu Pekingu. Skutečnost, která se rýsuje v roce 2025, však ukazuje zcela jiný směr.
Evropská unie a Čína se čím dál více dostávají do sporu – politicky, ekonomicky i strategicky. Mezitím EU a Spojené státy podepsaly významnou obchodní dohodu, která zavádí 15procentní cla na vybrané dovozy a zahrnuje závazky společných investic přesahujících bilion dolarů v oblasti energetiky, průmyslové politiky a pokročilých technologií. Namísto přiklánění se k Číně Evropa tiše posiluje své transatlantické vazby.
Nedávné diplomatické výměny tento trend dále potvrzují. Při vysoce sledovaném setkání čínského vůdce Xi Jinpinga (Si Ťin-pching) a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové popsali představitelé EU jednání jako nepružná. Byly vzneseny obavy ohledně obchodního deficitu ve výši 300 miliard eur, omezené vzájemnosti na trhu a čínské podpory Ruska – avšak bez jakéhokoli posunu. „Čína se nepohnula ani o píď,“ poznamenal jeden úředník a vystihl tak patovou situaci.
Reakce Bruselu je konzistentní. Byla zahájena šetření ohledně čínských elektromobilů, solárních komponentů a telekomunikačních systémů. Vysoká cla zůstávají v platnosti. A v zákulisí čím dál více evropských firem přehodnocuje své působení na čínském trhu. Klesající vývoz a zpomalení přílivu kapitálu naznačují, že snižování rizik už není jen teoretickou politikou – stává se hmatatelným posunem.
Tento posun není pouze ekonomický. Přístup Číny ke konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou výrazně ovlivnil i evropské veřejné mínění. Zatímco Čína si formálně udržuje postoj neutrality, její pokračující hospodářské a diplomatické vazby s Moskvou vyvolávají kritiku v Berlíně, Paříži i Varšavě. Vnímání, že Čína spíše podporuje než tlumí ruské postoje, prohloubilo strategickou propast.
V tomto kontextu nová obchodní dohoda mezi USA a EU nepředstavuje reset, ale spíše odraz probíhajícího přeuspořádání. Obě strany nyní formálně koordinují průmyslovou politiku, slaďují regulaci technologií a budují společné rámce pro energetickou transformaci. Tyto kroky signalizují záměr – ne vrátit se k minulým normám, ale společně vytvářet nové, vycházející z proměněné globální reality.
Výsledek ostře kontrastuje s původními předpověďmi. Místo aby byly rozděleny cly a geopolitickým napětím, Evropa a Spojené státy se sbližují na základě nových pravidel moderního obchodu a bezpečnosti. Evropa se Číně nepřiblížila. Naopak, začíná své hranice vůči Pekingu vymezovat zřetelněji – prostřednictvím institucionální politiky, firemních strategií a diplomatického postoje.
To, co začalo jako varování před fragmentací, se nakonec stalo ukázkovým příkladem přehodnocení spojenectví. Nedělo se to skrze tisková prohlášení nebo proklamace na summitech. Dělo se to krok za krokem, prostřednictvím jednotlivých rozhodnutí, která postupně měnila nastavení priorit i partnerství.
Předpověď, že Evropa se odkloní směrem k Pekingu, se nenaplnila. Fakta v terénu ukazují opačný směr.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
