Mnoho turistů dává před Glasgow přednost Edinburghu, ale to je škoda.
V poslední době si opravdu užívám to, co považuji za „druhá města“ Evropy, jako jsou Neapol v Itálii, Marseille ve Francii a Hamburk v Německu. Tato místa mají často drsnou průmyslovou minulost a nádech rezavého pásu, který jim dodává poctivost, neuhlazenost a nekonformní charakter. I když je Glasgow největším a nejlidnatějším městem Skotska, považuji ho za druhé město této země – hned za Edinburghem, který si první místo zaslouží díky svému postavení hlavního města a turistické atraktivitě.
Před sto lety bylo Glasgow jedním z největších evropských měst, průmyslovou velmocí vyrábějící 25 procent všech zaoceánských lodí na světě. V polovině 20. století však město postihly těžké časy a získalo zanedbaný vzhled. Dnes Glasgow znovu ožívá. Mnoho turistů ho vynechá ve prospěch Edinburghu, ale to je škoda; Glasgow je zároveň běžným skotským městem i kosmopolitní destinací s energickou gastronomickou a noční scénou, jedinečnou moderní architekturou, špičkovými muzei, citem pro umění a neokázalou přívětivostí.
Glasgow vypráví svůj příběh prostřednictvím živých ulic a náměstí. Srdcem města je George Square, zdobené sochami nejvýznamnějších Skotů, od Sira Waltera Scotta po Jamese Watta, který zdokonalil parní stroj a pomohl tak uvést Evropu do průmyslového věku.
Nedaleko se nachází Buchanan Street, která je součástí pěší nákupní zóny Golden Zed – název odkazuje na britskou výslovnost písmene Z a na klikatý průběh ulic. Glasgowané mu s oblibou říkají Style Mile – stylová míle s nejlepšími obchody ve městě. Je potěšením jen tak se procházet po této ulici – poslouchat pouliční hudebníky, užívat si pozorování lidí a nezapomenout vzhlédnout na architekturu nad moderními výlohami.
Stojí za to také zabloudit do uliček Style Mile, které jsou plné rozmanitých nástěnných maleb. Městské úřady chytře využily pouliční umělce tím, že povolily velké, zábavné a odvážné malby po celém městě, aby zabránily sprejování. Tyto nástěnné malby se samy staly turistickými atrakcemi.
Umělecká atmosféra Glasgow je patrná i v jeho architektuře. Na konci 19. a začátku 20. století přinesl glasgowský rodák, architekt Charles Rennie Mackintosh, do tohoto jinak praktického a dělnického města bujarý vliv secese díky své stimulující směsi organických tvarů a japonsky inspirovaného designu. Cestovatelé si jeho práci (a jídlo) mohou vychutnat ve Willow Tea Rooms, půvabném černo-bílém prostoru, který Mackintosh navrhl do posledního detailu – od nábytku přes osvětlení až po příbory.
Za návštěvu stojí také Tenement House, dokonale zachovaný středostavovský dům ze 30. let 20. století. Tento typický řadový dům vlastnila slečna Agnes Towardová, která po padesát let udržovala svůj domov v podstatě beze změn. Kuchyňský kalendář zůstal nastavený na rok 1935 a na polici v koupelně stále stojí dózy s práškem z lékořice (projímadlo).
Dvě vynikající muzea stojí za cestu mimo centrum města. Kelvingrove, umístěné ve velkolepé 100 let staré budově ve stylu španělského baroka, je jako skotský Smithsonian – najdete zde všechno od vycpaného slona přes výtvarná díla velkých mistrů až po nejlepší sbírku Mackintoshovy tvorby ve městě. Riverside Museum se zaměřuje na dopravu a nabízí dostavníky, lokomotivy, rekonstrukci ulice z období kolem roku 1900 a lodní expozici připomínající éru loděnic v Glasgow.
Živá hudba je nedílnou součástí charakteru Glasgow a jedním z nejlepších míst, kde ji zažít, je městská čtvrť West End. Rád zakončuji večer v Òran Mór, místě s atmosférickým barem, venkovní pivní zahrádkou a brasserii ve francouzském stylu v přestavěném kostele z roku 1862 (bývalá loď je vyzdobena nápaditými nástěnnými malbami). Dole se nachází noční klub s programem od rockových koncertů až po večery tradiční skotské hudby.
Skvělou volbou je také Ben Nevis Pub. Při nedávné cestě jsem si tam sedl k baru s očekáváním, že uslyším tradiční skotskou hudbu. Když se ale hudební sezení rozjelo, byl jsem překvapen, že v kapele bylo zastoupeno celé Spojené království – muzikanti ze Severního Irska, Walesu, Anglie a Skotska. Můj přítel z Glasgow poznamenal, že to je zábavná realita Glasgow, „kde se kmeny scházejí, aby společně dělaly hudbu“. A to je (jako mikrokosmos našeho světa obecně) krásná věc.
Edinburgh může mít královskou auru, ale mě uchvacuje nenucený půvab Glasgow. Jeden místní z Glasgow mi řekl: „Lidé v Glasgow se baví na pohřbu víc než lidé v Edinburghu na svatbě.“ V Glasgow nenajdete dějiny vyšší společnosti ani lidi, kteří si na něco hrají. V tomto znovuoživeném městě se přátelští místní snaží co nejlépe seznámit vás s veselým a uvolněným životním stylem Glasgow.
Vážení čtenáři: Rádi bychom slyšeli váš názor. O jakých tématech byste si chtěli číst? Prosíme, pošlete své tipy a zpětnou vazbu na namety@epochtimes.cz.
–ete–
