Komentář
Exilový ujgurský vůdce odhaluje, jak Komunistická strana Číny (KS Číny) využívá propagandu, infiltraci a zpravodajské operace k tomu, aby vykreslila hnutí za nezávislost jako terorismus a umlčela jeho mezinárodní podporu.
V posledních měsících se represe čínského režimu vůči ujgurské populaci vystupňovaly jak uvnitř země, tak v zahraničí. Ačkoliv někteří Ujgurové nyní mohou žádat o pas, čelí přísným podmínkám, včetně omezených časových rámců pro cestování, povinných hlášení a zabavení jejich pasu po návratu do země.
Ujgurové žijící v zahraničí musejí podstoupit důkladné prověřování, chtějí-li navštívit Xinjiang (Sin-ťiang), často jim není dovoleno ubytovat se u rodiny a jsou nuceni účastnit se státem řízených propagandistických zájezdů, během nichž je zakázáno mluvit ujgursky. Zavržení Ujgurů dosáhlo vrcholu v únoru, kdy Thajsko deportovalo 40 ujgurských mužů do Číny. Zatímco thajští a čínští představitelé tvrdili, že šlo o humanitární akci, organizace Human Rights Watch varovala, že těmto mužům nyní hrozí zneužívání, mučení, věznění či ještě horší osud.
Na tomto pozadí prohlubující se kontroly jsem hovořil se Salihem Hudayarem, ministrem zahraničí Vlády Východního Turkestánu v exilu a vůdcem Hnutí národního probuzení Východního Turkestánu, který nadále bojuje za nezávislost, kulturní identitu a přežití tváří v tvář represím KS Číny, jež byly Spojenými státy formálně uznány za genocidu. Hudayar uvedl, že KS Číny rozšiřuje centra pro odběr orgánů po celém Xinjiangu a ztrojnásobila jejich počet.
„Z náboženského hlediska by naši lidé neměli darovat orgány,“ řekl. „Přesto Čína tvrdí, že jde o dobrovolná transplantační centra, což není pravda.“
Hudayar vysledoval kořeny současných represí KS Číny až do počátku 90. let, po rozpadu Sovětského svazu, kdy začal sílit ujgurský nacionalismus. Ačkoliv byl nekoordinovaný, tento odpor zdola se projevoval v malých aktech vzdoru, které byly namířeny především proti čínským vojenským a bezpečnostním složkám.
V reakci na to svolala KS Číny v březnu 1996 přísně tajné zasedání Stálého výboru politbyra, aby se zabývala takzvaným „udržováním stability“ v Xinjiangu. Hudayar vysvětlil, že KS Číny identifikovala separatismus ve Východním Turkestánu jako největší hrozbu vnitřní stabilitě Číny a obvinila Spojené státy z podpory hnutí za nezávislost. Strana vydala deset směrnic zaměřených na rozbití hnutí a zpřísnění kontroly nad regionem.
Směrnice č. 8, jak uvádí Hudayar, nařizovala úředníkům využít diplomatický a politický vliv Číny k získání spolupráce muslimských zemí, jako jsou Turecko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Uzbekistán, aby pomohly potlačit ujgurské hnutí za nezávislost. Současně se Peking snažil infiltrovat a rozdělit ujgurskou diasporu, získat si přízeň zahraničních komunitních skupin a izolovat ty, které nadále prosazovaly nezávislost.
Využitím post-sovětského strachu z islámského extremismu spustila KS Číny v roce 1996 svou první velkou kampaň „Tvrdě udeř“. Několik dní po vydání „dokumentu č. 7“ úřady zatkly tisíce údajných separatistů.
V tomto období KS Číny selektivně propustila malou skupinu ujgurských vězňů, kteří uprchli do Pákistánu, jednoho z nejbližších spojenců Pekingu, kde založili Stranu islámského Východního Turkestánu (ETIP), skupinu, která se podle Hudayara výrazně odlišovala od sekulárního nacionalistického hnutí.
„Zatímco naše nacionalistické skupiny ve střední Asii se snažily získat celosvětovou podporu pro nezávislost, tato malá skupina čítající méně než tucet jednotlivců se vydala jiným směrem,“ řekl.
„Prohlásili, že se Bůh nebude ptát, co jsme udělali pro Východní Turkestán, ale co jsme udělali pro islám.“
Hudayar se domnívá, že šlo o dlouhodobou čínskou zpravodajskou operaci, jejímž cílem bylo vykreslit ujgurské hnutí jako extremistické, podkopat podporu Západu a ospravedlnit brutální represe pod záminkou boje proti terorismu.
„Nacionalismus je neislámský. Ujgurové se musí zaměřit na boj proti všem nevěřícím na světě, počínaje Spojenými státy,“ řekl, čímž shrnul propagandu, kterou šířila skupina ETIP. „Nemluvte o Číně, boj proti Číně může počkat. Musíme bojovat proti USA.“
V reakci na vznik ETIP ujgurští vůdci ve střední Asii veřejně potvrdili, že jejich hnutí je zakořeněno v národním osvobození, nikoliv v islámském fundamentalismu. Mnozí měli podezření, že zakladatelé ETIP, kteří byli propuštěni z čínských věznic a později spatřeni v Pákistánu, byli čínští agenti vyslaní s cílem zdiskreditovat jejich hnutí z širšího hlediska.
Vlády střední Asie reagovaly tvrdými represivními opatřeními.
„Mnoho našich vůdců bylo zatčeno nebo deportováno. Někteří občané Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu byli zavražděni,“ uvedl Hudayar.
Do roku 1998 bylo hnutí za nezávislost ve střední Asii fakticky zlikvidováno.
Po teroristických útocích z 11. září Čína dále využila celosvětového strachu z terorismu tím, že spojila ETIP s hnutím Taliban a přejmenovala jej na Východoturkestánské islámské hnutí (ETIM). Tento narativ, jak uvedl Hudayar, přetrvává dodnes a pomáhá KS Číny vykreslovat pronásledování Ujgurů jako boj proti terorismu.
Strategie se vystupňovala s vypuknutím občanské války v Sýrii.
„Od roku 2012 Čína začala navazovat hlubší vztahy s Tureckem,“ uvedl Hudayar.
Tisíce Ujgurů uprchly z Východního Turkestánu přes jihovýchodní Asii a skončily skrze turecké sítě v Sýrii. V letech 2014 a 2015 se v propagandistických videích ISIS objevili Ujgurové vyzývající k vytvoření islámského chalífátu v Číně.
KS Číny se těchto záběrů okamžitě chopila a použila je k ospravedlnění masového internování Ujgurů do zařízení, která označuje za profesní výcviková centra – zařízení, která jsou lidskoprávními organizacemi široce odsuzována jako koncentrační tábory.
Nemnoho přátel Východního Turkestánu
Podle Hudayara strategie KS Číny úspěšně odcizila jak západní, tak muslimské země od podpory Ujgurů. Propaganda vykreslující hnutí jako extremistické podkopala sympatie Západu, zatímco ekonomická páka skrze iniciativu nové Hedvábné stezky umlčela země s muslimskou většinou.
„Ani Brunej, ani Turecko, ani Saúdská Arábie, ani Pákistán, dokonce ani Írán,“ řekl Hudayar. „Žádná ze zemí, které tvrdí, že brání islám, nás nepodporuje. Ve skutečnosti mnohé, včetně Turecka a středoasijských republik, pomáhají Číně potlačovat naše hnutí a legitimizovat probíhající genocidu.“
Dokonce i v Afghánistánu nezískali Ujgurové, kteří se připojili k Talibánu, žádnou podporu, dodal Hudayar.
„Navzdory své islámské rétorice se Taliban zcela zaprodal Číně a ignoruje genocidu, která probíhá hned za hranicí,“ uvedl Hudayar.
Spojené státy a více než desítka evropských zemí zůstávají hlavními podporovateli ujgurské věci, ale jejich podpora je omezená.
„Uznali, že jde o genocidu,“ řekl Hudayar, „ale nepodnikli žádné skutečné smysluplné kroky kromě symbolického odsouzení.“
Vyzval k vyvození odpovědnosti skrze Mezinárodní trestní soud (ICC), kde jeho skupina v roce 2020 podala stížnost a předložila šest podpůrných spisů. Případ zůstává pozastaven, ICC čeká na žádost od členských států, aby mohl zahájit vyšetřování.
Hudayar rovněž vyzval Washington, aby přistupoval k Východnímu Turkestánu na stejné úrovni jako k Tibetu – například používáním názvu „Východní Turkestán“ namísto čínského výrazu „Xinjiang“, jmenováním zvláštního koordinátora na Ministerstvu zahraničí a uznáním regionu jako okupovaného území.
Nakonec Hudayar zdůraznil potřebu dlouhodobé přípravy a vyzval jak ujgurský lid, tak Spojené státy, aby byly připraveny na možný budoucí konflikt s Čínou.
„Až konflikt skutečně vypukne,“ řekl, „tehdy nastane naše příležitost.“
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanovisko Epoch Times.
–ete–
