Jak úspěch v podnikání pomáhá společnosti.
Komentář
Jako profesorka obchodu se snažím učit pevné principy a postupy, se zaměřením na výhody produktivity a tvorbu hodnot. Chci, aby moji studenti, kteří se vydají na obchodní dráhu, byli hrdí na svou vybranou profesi. Ačkoli obchodní etika je tématem, které si ve výuce a diskusi zaslouží pozornost, nepovažuji za svou úlohu měnit hodnoty nebo přesvědčení studentů. Jsou to individuality a každý z nich má své schopnosti a ambice. Učím základy, nikoli fundamentalismus.
Pokud student chce provozovat bar, neodsuzuji ho za to, že propaguje konzumaci alkoholu. Pokud si chce student otevřít tetovací salón, nepovažuji tuto práci za méně hodnotnou. Naopak, mám ráda dobré, řemeslně uvařené pivo a sama mám tetování. Pokud něčí tvorba přináší hodnotu někomu jinému, měla by být posuzována pouze těmi, kteří se na transakci podílejí, pokud to nemá negativní vedlejší důsledky.
Lékařské tetování například vrací sebevědomí lidem s nežádoucími jizvami. Mnohé pivovary podporují místní farmy a zároveň poskytují moderní „hospodu“ pro setkávání skupin lidí. Jsme příjemci práce pivovarníků, pekařů i výrobců svícnů. A tito výrobci slouží společnosti nejlépe tehdy, když dál dělají to, co umějí nejlépe. Čím jsou lepší, tím větší jsou přínosy i zisky plynoucí z jejich produktivity. A to je dobrá věc.
Hlavním cílem podnikání by měla být maximalizace dlouhodobého zisku, nikoli angažování se v záležitostech, které přesahují poslání či hlavní kompetence firmy. Jak generální ředitelé nadnárodních firem, tak i majitelé malých podniků mohou svým osobním majetkem podporovat kampaně, kterým fandí. Ale vnucování sociální orientace podniku jako celku pouze povzbuzuje firmy k tomu, aby se zabývaly záležitostmi, na kterých by se možná neměly podílet. Navíc to odvádí pozornost firem od produktivní práce a uspokojování zájmů spotřebitelů a přesunuje ji k subjektivním otázkám.
Zaměření na zisk pomáhá podnikům soustředit se na objektivní faktory, které zajišťují jejich úspěch a odpovídají na potřeby a přání zákazníků. Jednotlivci mají hodnoty; podniky by měly mít produkty a služby.
Na odpovědném jednání jednotlivců záleží více než na „postojích“ organizací, protože to první ovlivňuje to druhé. Podniky jsou zakládány, řízeny a obsazovány jednotlivci. A slouží požadavkům jednotlivců. Pokud má podnik problém, odpovědnost leží na jednotlivcích, kteří jsou do něj zapojeni.
Naštěstí se většina lidí zajímá o blaho společnosti, pokud to není na úkor jejich vlastních zájmů. Například já ráda přispěji místní potravinové bance, když si to mohu dovolit a jsou zajištěny potřeby mé vlastní rodiny.
Drsné, ale účinné rčení, které jsem se naučila v mládí, zní: „Nejlepší způsob, jak pomoci chudým, je nebýt chudý.“ Čím více bohatství vytvořím, tím větší hodnotu vytvářím. Mohu si dovolit koupit několik krabiček sušenek od skautek nebo podpořit umění tím, že navštívím drahé broadwayské představení. Mohu cestovat do destinací, které jsou závislé na turismu, a nechat větší spropitné, když jdu do restaurace. Mé dary a daně rostou úměrně mému příjmu. Čím více vydělám, tím více mohu spořit, utrácet či sdílet – a to je mé právo, protože to, co vydělám, je mým vlastnictvím. Pokud chci být vnímána jako dobrý soused, budu se tak chovat. Není třeba žádný dohled ani tlak.
Se vším tímto na paměti se hodí zakončit text citací Ayn Randové. Randová, americká filozofka ruského původu, byla jednou z největších zastánkyň individuality, a tudíž i jednou z největších obhájkyň podnikání. V textu „Proč podnikatelé potřebují filozofii“ Randová přesně vysvětluje, proč potřebujeme podnikatele a proč je produktivita, která je ze své podstaty sobecká, ušlechtilým cílem::
„Jako podnikatel dosahujete zisku tím, že jste ve své práci nejlepší, tj. tím, že vytváříte zboží nebo služby, které vaši zákazníci chtějí. Nedosahujete zisku podvodem nebo krádeží, ale tvorbou bohatství a obchodováním s ostatními. Přinášíte prospěch ostatním lidem, tzv. ,společnosti‘, ale to je pouze sekundární důsledek vašeho jednání. Nemůže to být vaším primárním cílem ani motivem.“
„Skvělý podnikatel je jako skvělý hudebník nebo skvělý člověk v jakékoli oblasti. Skladatel se soustředí na tvorbu své hudby; jeho cílem je vyjádřit své myšlenky v hudební formě, v konkrétní formě, která ho nejvíce uspokojuje a naplňuje. Pokud se jeho koncert líbí publiku, je samozřejmě šťastný – mezi ním a posluchači není žádný rozpor –, ale posluchači nejsou jeho primárním zájmem. Jeho život je zaměřen na uplatňování jeho tvůrčí síly k dosažení vlastního sobeckého uspokojení. Jinak by nemohl fungovat ani skládat. Kdyby nebyl poháněn silnou, osobní, sobeckou vášní, nedokázal by ze sebe vydolovat potřebnou energii, úsilí, čas a práci; nedokázal by snášet každodenní frustrace tvůrčího procesu. To platí pro každého tvůrčího člověka. Stejně to platí i pro vás v byznysu, do té míry, do jaké jste skvělí – tedy do té míry, do jaké jste tvůrčí v oblasti organizace, řízení, dlouhodobého plánování a jejich výsledku: produkce.“
Převzato z Foundation for Economic Education (FEE).
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
