Kniha Markéty Šichtařové a Tomáše Zítka Na prahu nové civilizace se snaží objasnit složité jevy současného světa – od covidové pandemie přes omezování svobod a cenzuru až po boj s klimatem. Jejího pondělního křtu se zúčastnili i odborníci, kteří knize nabídli to své.
Příběh za vznikem knihy
Inspiraci připisuje ekonomka Markéta Šichtařová problematickým ekonomickým jevům, kterých si kolem sebe všímala. Zmínila například příliš vysokou inflaci, velkou ztrátu kupní síly peněz či přílišné zadlužování. „Bylo zjevné, že v posledních dvaceti letech něco nefunguje dobře, a já jsem to chtěla vysvětlit,“ přiblížila Šichtařová na pondělním křtu zrod knihy.
K objasnění problémů však podle ní nestačila jen ekonomie. „K tomu, abychom mohli vysvětlit, co všechno je se světem v nepořádku a proč nefunguje, potřebujeme mnohem více směrů a oborů než jenom ekonomii,“ sdělila Šichtařová. Vše podle ní začne dávat smysl až po zapojení filozofie, historie, psychologie, fyziky a dalších disciplín. „A právě tak se zrodila myšlenka na knihu Na prahu nové civilizace,“ dodala.
Spoluautor Tomáš Zítko zmínil, že problematikou ESG (progresivní přístup k environmentální, sociální a správní odpovědnosti), která knihou prostupuje, se zabývá už několik let. Po zhlédnutí dokumentu Stínový stát z dílny Epoch Times se Zítkovi všechno, co do té doby údajně sledoval, spojilo a inspirovalo ho to k napsání knihy.
Na vzniku knihy se podílela i řada odborníků, kteří autorům poskytovali konzultace nebo působili jako oponenti. Podle Šichtařové si však mnozí z nich nepřáli být v publikaci uvedeni jménem, protože se „třeba jednoduše báli o ztrátu svého zaměstnání“. Někteří lidé kvůli svému názoru na svět už podle ní o svou práci přišli: „V tuhle chvíli se už vyhazuje za názory a vyhazuje se za ty názory, které jsou v naší knize.“
Silné momenty
Kniha se věnuje tématům od omezování osobních svobod a cenzury po boj s klimatem, genderismu či ilegální migraci. Dílo nabízí jak široký nadhled, tak detailní fakta a různé deklarace. „Když třeba říkáme, že zelená ideologie není vůbec o ekologii, tak v části dva by se čtenář měl dozvědět, proč to píšeme,“ vysvětlil Zítko.
Experti se dle autorů podíleli na upravování faktičnosti či na oponování kontroverznějších témat, které chtěl Zítko pokrýt ze všech úhlů. Proto oslovil např. klimatologa Václava Cílka, který „zastává mainstreamový názor, že uhlík a člověk v tom hraje významnou roli“. Zítko dobrou zkušenost s oponentem vypíchl. „Ne ve všem s vámi souhlasím, ale jsem moc rád, že někdo ta současná dogmata rozporuje,“ zavzpomínal na Cílkova slova.
Jako další významný moment Zítko zmínil období, kdy psal o svobodě slova v kontextu Twitter Files – zjištění amerických novinářů, že jejich federální agentury vyvíjejí tlak na sociální sítě, aby cenzurovaly obsah. Při tvorbě kapitoly prý pociťoval strach: „Promítal jsem si, jak někdo vykopne dveře, odvede mě v poutech, najdou mě ve Vltavě…“ Úleva podle něj přišla s příchodem amerického prezidenta Donalda Trumpa, který vydal řadu dekretů, jež se zabývaly podobnými otázkami, o nichž se píše v knize.
Zítko ocenil spolupráci se všemi odborníky, kteří se na přípravě knihy podíleli, i přestože se třeba nenacházeli v nejlepší kondici. Připomněl například, že ekonom a filozof Jiří Weigl pomáhal navzdory chřipce, filozofka Tereza Matějíčková po operaci oka, publicistka Natálie Vachatová krátce po hospitalizaci a ředitel Společnosti pro obranu projevu Vlastimil Veselý dokonce z horského vleku v Alpách.
Vhled do názorů konzultantů
„Mojí ambicí při psaní téhle knihy bylo právě pomoci narovnat se… i v oblasti medicínské a covidové, kdy nás postihla mozková covidová totalita,“ řekla Šichatařová. Se zmíněnou oblastí jí pomáhal epidemiolog Jiří Beran, který na křtu do problematiky nabídl svůj vhled.
Ti, kdo podle Berana pandemii řídili, prý nerespektovali základní epidemiologické pravidlo příčiny a následku. Příčinou pro ně údajně bylo onemocnění a následkem pozitivní výsledek testu, zatímco reálným následkem byla podle Berana úmrtí. Zmínil také, že situace mohla být jiná, pokud by se od začátku analyzovali zemřelí, protože osoby v institucích, jako jsou domovy důchodců, tvoří jen jedno procento populace, „zatímco tyto osoby přispívaly každý den k 25 % úmrtí. A druhá informace byla ta, že 94 % všech úmrtí bylo u osob nad 60 let“.
Předseda think tanku Realistická energetika a ekologie Jaroslav Čížek na křtu řekl, že současné nastavení systému a cíle dekarbonizace, které si některé státy stanovily, nemohou podle základních fyzikálních a matematických zákonů fungovat. „Civilizace se možná budou měnit, ale na fyzice a matematice se nic nezmění. Zákon zachování energie platit bude a jedna a jedna vždycky budou dvě, tak si to říkejme popravdě,“ sdělil.
„Jsem překvapen, čeho jsem se vůbec dožil,“ uvedl na úvod svého projevu historik Vítězslav Kremlík. Podle něj panoval v devadesátých letech konsenzus, že se v republice buduje něco nového, a společnost nebyla výrazně rozdělená jako dnes. Komunisté pak podle něj přišli s novým způsobem, jak „svou slabost vydávat za sílu“.
„Jestliže je někdo schopen zajistit zchudnutí a zbídačení populace, považuje se to vlastně za ctnost, a právě na tom je založená naše neo-malthusiánská levicově-zelená ekonomika,“ řekl Kremlík. Podle něj se politici například při zvyšování daní „poplácají po zádech,“ přičemž ale společnost pak bude chudší, lidé se budou muset uskromnit, a tím sníží svou uhlíkovou stopu.
Publicistka Natálie Vachatová, která byla na křtu jako zástupce Společnosti pro obranu sobody projevu, se obává, že svět má nakročeno k praktikám, jaké využívají totalitní režimy, které „cenzurují opoziční nebo nepohodlné názory, umlčují nezávislá média, blokují přístup k zahraničním informacím a démonizují osoby, které režim kritizují“.
Jiří Weigl, který revidoval velkou část knihy, ji nazval „skoro encyklopedií“. Přiblížil také jeho tezi komunismu, jenž si lidé zvykli spojovat s východem, ale podle něj to není tak jednoduché. „Socialismus a komunismus a další -izmy, o kterých autoři v knize mluví, nevznikl v Rusku ani Sovětském svazu, to je produkt západu, západní civilizace,“ řekl Weigl, čímž zřejmě mířil na Karla Marxe žijícího v Německu, či Pařížskou komunu.
