Poruchy příjmu potravy: příznaky, příčiny, léčba a přírodní přístupy

ZÁKLADNÍ PRŮVODCE

Odborně posoudila: Beverly Timerding, MD

Poruchy příjmu potravy, které se často rozvíjejí v období dospívání, postihují podle odhadů přibližně 28,8 milionu lidí ve Spojených státech. V České republice se prevalence těchto poruch odhaduje na přibližně 90 000 až 100 000 lidí, přičemž ročně je evidováno kolem 9 000–10 000 případů v systému zdravotní péče, zejména u dospívajících dívek a mladých žen.

Mezi nejčastější typy těchto onemocnění patří mentální anorexie, bulimie a záchvatovité přejídání.

Poruchy příjmu potravy představují závažná, avšak léčitelná duševní onemocnění, která mohou postihnout lidi všech věkových skupin, pohlaví, etnik i společenských prostředí. V USA se s některou z těchto poruch během života setká téměř 29 milionů lidí.

Postižení jedinci často vnímají své tělo a stravu zkresleně a používají nezdravé stravovací návyky jako způsob vyrovnávání se s obtížnými situacemi či emocemi.

Jaké rozlišujeme typy poruch příjmu potravy?

Jedinec může během života přecházet mezi různými diagnózami poruch příjmu potravy, protože jednotlivé typy se často vzájemně překrývají a jejich projevy se mohou v čase měnit. Mezi nejčastější poruchy příjmu potravy patří:

1. Mentální anorexie (anorexia nervosa)

Mentální anorexie, běžně označovaná jako anorexie, je závažné duševní onemocnění, pro které je typické výrazné omezování příjmu potravy a tekutin. Postižení si často stanovují přísná pravidla, co, kdy a kde mohou jíst. Výsledkem je výrazný úbytek tělesné hmotnosti, který neodpovídá věku a tělesné výšce – nejčastěji v důsledku vyhýbání se jídlu nebo jeho extrémního omezení.

Onemocnění je spojeno s intenzivním strachem z přibývání na váze, který vede ke krajnímu dietnímu režimu, nadměrnému cvičení nebo dalším metodám s cílem snížit tělesnou hmotnost, a to i v případech, kdy je osoba již pod obvyklou váhou.

Muži tvoří přibližně 5 až 15 procent případů anorexie. Nejčastěji se onemocnění vyskytuje u dospívajících dívek a obvykle začíná v období střední adolescence.

Rozlišujeme dvě podskupiny anorexie:

• Restriktivní typ – jedinec přísně omezuje příjem potravy.

• Záchvatovitě-purgativní typ – kromě omezení příjmu potravy dochází i k epizodám přejídání následovaným vyvolaným zvracením, nebo užíváním laxativ či diuretik.

2. Mentální bulimie (bulimia nervosa)

U bulimie dochází k opakujícím se epizodám přejídání (tzv. binge eating), během nichž jedinec zkonzumuje velké množství jídla, následované purgativním chováním – tedy pokusem kompenzovat přejídání např. zvracením, užíváním projímadel nebo močopudných látek, hladověním či nadměrným cvičením. Tyto cykly se obvykle opakují minimálně jednou týdně po dobu alespoň tří měsíců.

Ve Spojených státech činí odhadovaný výskyt bulimie přibližně 0,9 % u adolescentů, 1,5 % v ženské populaci a 0,5 % u mužů. Nejčastěji se bulimie vyskytuje u dospívajících dívek a mladých žen.

Jedinci s bulimií často při epizodách přejídání ztrácejí kontrolu a mají pocit, že své chování nedokážou ovlivnit – často popisují, že se cítí „odpojeni“ od sebe sama.

Velký důraz kladou na tělesnou hmotnost a tvar postavy, přičemž se vnímají jako silnější, než ve skutečnosti jsou. Bulimie je méně nápadná než anorexie – postižení lidé často mívají normální nebo i vyšší hmotnost a své chování skrývají, protože k přejídání i k očišťovacím technikám dochází zpravidla v soukromí. Přesto může bulimie způsobit závažné zdravotní komplikace, i když změny hmotnosti nejsou navenek patrné.

3. Porucha záchvatovitého přejídání (binge-eating disorder, BED)

Porucha záchvatovitého přejídání je nejrozšířenější poruchou příjmu potravy ve Spojených státech. Typickým rysem je opakovaná konzumace velkého množství jídla v krátkém čase. Podle odhadů postihuje přibližně 2,7 % žen, 1,7 % mužů a 1,3 % adolescentů. Onemocnění se nejčastěji objevuje kolem 23. roku věku, ale vyskytuje se napříč věkovými skupinami, etniky i socioekonomickými vrstvami. Na rozdíl od anorexie a bulimie bývají osoby s BED obvykle starší a častěji se jedná o muže.

Diagnóza BED se stanovuje tehdy, pokud se epizody přejídání vyskytují alespoň jednou týdně po dobu tří měsíců. Tyto epizody bývají pro jedince velmi zatěžující – někteří popisují, že během nich zažívají pocit odpojení a po skončení si ani nepamatují, co přesně snědli. Na rozdíl od bulimie však nepřistupují k žádné formě kompenzace – tedy žádnému zvracení, užívání laxativ ani hladovění.

Záchvatovité přejídání může být vyvoláno různými emocemi – smutkem, nudou, vztekem, úzkostí, ale i radostí nebo vzrušením. V některých případech bývají tyto epizody předem naplánované a zahrnují specifické „binge“ potraviny. Někteří lidé si také stanovují přísná pravidla ohledně jídla a střídají období restrikcí a přejídání.

Další poruchy příjmu potravy zahrnují:

• Vyhýbavě-restriktivní poruchu příjmu potravy (ARFID) – jedinci se vyhýbají určitým potravinám nebo skupinám potravin, případně mají celkově omezený příjem stravy. Někdy se kombinují oba typy chování.
• Pika (pica) – porucha, pro kterou je typické požívání nepoživatelných látek bez nutriční hodnoty, jako je papír, mýdlo nebo křída.
• Ruminační porucha – projevuje se opakovaným návratem natrávené potravy zpět do úst po jídle, bez pocitu nevolnosti nebo nutkání ke zvracení.

Jaké jsou příznaky a rané projevy poruch příjmu potravy?

Příznaky poruch příjmu potravy mohou být fyzické i psychické a liší se podle konkrétní diagnózy i její závažnosti.

Mentální anorexie (anorexia nervosa)

Anorexie se může projevovat jak krátkodobými, tak dlouhodobými příznaky.

Krátkodobé projevy zahrnují:

• výrazně omezený příjem potravy,
• extrémní hubenost,
• trvalé úsilí o dosažení štíhlosti a odmítání udržovat zdravou hmotnost,
• intenzivní strach z přibývání na váze, často doprovázený častým vážením,
• zkreslené vnímání vlastního těla.

Mezi dlouhodobé následky patří:

• snížená hustota kostní hmoty (osteopenie až osteoporóza),
• suchá a nažloutlá kůže,
• jemné ochlupení po celém těle (lanugo),
• závažná zácpa,
• nízký krevní tlak a zpomalený srdeční tep,
• mělké a pomalé dýchání,
• zvýšená citlivost na chlad,
• mírná anémie,
• úbytek svalové hmoty a svalová slabost,
• lámavé vlasy a nehty,
• nepravidelná nebo vynechávající menstruace,
• selhání více orgánových systémů.

Mentální bulimie (bulimia nervosa)

Lidé trpící bulimií procházejí cykly záchvatovitého přejídání a následného purgativního chování. Vyvolané zvracení a další kompenzační mechanismy mohou vést k následujícím příznakům:

• chronické bolesti v krku a záněty,
• zvětšení slinných žláz,
• zažívací potíže, například reflux kyseliny,
• narušení zubní skloviny v důsledku častého zvracení žaludeční kyseliny,
• podráždění střev v důsledku zneužívání projímadel,
• těžká dehydratace způsobená purgací,
• nerovnováha elektrolytů a minerálních látek.

Dalšími projevy mohou být nepravidelná menstruace, bolesti hlavy, únava, bolesti břicha a nadýmání.

Ve srovnání s pacienty trpícími anorexií bývají lidé s bulimií méně sociálně izolovaní, ale častěji se u nich vyskytuje impulzivní chování, závislost na návykových látkách (včetně alkoholu) a výrazná deprese. Někteří jedinci také trpí nízkým sebevědomím a mohou mít sebezraňující myšlenky.

Porucha záchvatovitého přejídání (binge-eating disorder, BED)

Lidé trpící touto poruchou často zkonzumují extrémní množství kalorií během jediné epizody. Jí velmi rychle, často i bez pocitu hladu, a přitom pokračují ve svačení mezi běžnými jídly. Svému chování často nerozumějí a prožívají kvůli němu silný stud a úzkost.

BED může vést ke zvýšení tělesné hmotnosti, nízkému sebevědomí, depresi a úzkostem.

Odhaduje se, že přibližně 79 procent lidí s BED má zároveň alespoň jednu další duševní poruchu a 49 procent má v anamnéze dvě nebo více komorbidních diagnóz, jako jsou úzkostné nebo afektivní poruchy.

Co způsobuje poruchy příjmu potravy?

Přesná příčina jednotlivých poruch příjmu potravy zatím není známa. Vědci se domnívají, že jde o důsledek složitého propojení genetických, behaviorálních, psychologických a sociálních faktorů.

1. Genetika

Výzkumy ukazují, že poruchy příjmu potravy se často vyskytují v rodinách, což naznačuje možnou dědičnou složku. Současný výzkum se zaměřuje na identifikaci genetických variant DNA, které mohou zvyšovat riziko rozvoje těchto onemocnění. Genetické faktory mohou souviset i se změnami hormonálních hladin, stejně jako s rodinnou anamnézou poruch příjmu potravy, depresí nebo závislostí.

2. Změny ve struktuře a funkci mozku

U osob s anorexií byly zaznamenány odlišnosti v mozkové aktivitě, včetně snížené hladiny dopaminu a serotoninu – neurotransmiterů odpovědných za regulaci nálady.

Roli může hrát i narušená funkce interocepce, tedy způsobu, jakým mozek vnímá a vyhodnocuje vnitřní signály těla, jako je hlad a žízeň. Studie poukazují na abnormality ve struktuře mozku a jeho propojení – zejména v oblastech souvisejících s chutí k jídlu a systémem odměny – u osob s anorexií a bulimií.

Porucha záchvatovitého přejídání vykazuje podobné mozkové procesy jako poruchy spojené s užíváním návykových látek, a to zejména v oblasti zpracování odměn a schopnosti sebekontroly.

3. Psychologické faktory

Náchylnost k depresím a úzkostem, obtížné zvládání stresu, nadměrné obavy o budoucnost nebo strach z nálepkování jako „tlustý“ mohou přispět k rozvoji poruch příjmu potravy. Jedna z nedávných studií ukázala, že během pandemie covidu-19 došlo ke zhoršení úzkostí i příznaků u osob trpících anorexií, bulimií a poruchou záchvatovitého přejídání.

4. Vliv prostředí a společenské faktory

Ke spouštěčům vlivem prostředí mohou patřit školní nebo pracovní stresory, zkušenosti s šikanou či zneužíváním, kritika týkající se vzhledu nebo stravovacích návyků a napjaté rodinné vztahy. Riziko může zvyšovat i výkon povolání nebo koníčků, kde je štíhlá postava vnímána jako ideál – například v modelingu, tanci či vytrvalostním sportu.

Svoji roli hrají také kulturní normy spojené s jídlem a vzhledem. Například v Japonsku je stigma spojené s obezitou velmi zakořeněné a právě japonské ženy patří mezi nejvíce ohrožené skupiny.

Kdo je ohrožen poruchami příjmu potravy?

• Rodinná anamnéza poruch příjmu potravy: Genetická dědičnost se podílí na 28 až 74 procentech rizika vzniku poruch příjmu potravy.

• Dětská obezita: Záchvatovité přejídání (BED) je spojováno s dřívějším nástupem nadváhy, přičemž přibližně 30 procent lidí s BED zažilo obezitu v dětství. Dalším souvisejícím rizikovým faktorem je ztráta kontroly nad jídlem v dětství.

• Pohlaví – být ženou: Více než 50 procent dívek ve Spojených státech, které ještě nedosáhly puberty, drží diety nebo používají jiné způsoby regulace hmotnosti. Tyto praktiky mohou zahrnovat drastické diety, hladovění, vyvolávání zvracení a užívání dietních pilulek či projímadel.

• Věk – být mladý: Poruchy příjmu potravy se obvykle objevují v adolescenci nebo rané dospělosti, ale mohou se projevit i v dětství nebo v pozdějších obdobích života. Uvádí se, že 77 procent mladých lidí je nespokojeno se svým tělem.

• Být LGBT: Výzkumy ukazují, že více než 50 procent LGBT mládeže je během života diagnostikováno s poruchou příjmu potravy. Gayové častěji než heterosexuální muži uvádějí, že se uchylují k očistným metodám. U transgender lidí je často zdůrazňována souvislost mezi genderovou dysforií, nespokojeností s tělem a poruchami příjmu potravy.

• Náladové poruchy: Jedna z nejčastějších náladových poruch – velká depresivní porucha – může někdy vést k poruše příjmu potravy.

• Osobnostní rysy: Mezi rizikové osobnostní rysy patří impulzivita a perfekcionismus.

• Přežití sexuálního zneužívání: Sexuální zneužívání zažilo 30 procent lidí s poruchami příjmu potravy.

• Rasa / etnicita: Afroameričtí dospívající mají o 50 procent vyšší pravděpodobnost než bělošští vrstevníci, že se u nich objeví záchvatovité přejídání, očistné chování a podobné projevy. Také u Hispánců je výrazně vyšší riziko výskytu bulimie než u jiných etnik. Asijskoameričtí vysokoškoláci častěji uvádějí omezování příjmu potravy.

• Větší tělesná velikost: Větší tělesná velikost je identifikována jako rizikový faktor pro rozvoj poruch příjmu potravy, včetně bulimie a BED.

• Být sportovcem: Výskyt narušeného stravování a poruch příjmu potravy se pohybuje mezi 0 a 19 procenty u mužských sportovců a mezi 6 a 45 procenty u sportovkyň. Kromě toho sportovci uvádějí častější nadměrné cvičení než nesportovci.

• Prožité stresující události nebo trauma: Mohou zvýšit riziko rozvoje BED. Rodinné konflikty rovněž mohou zvyšovat pravděpodobnost vzniku poruchy příjmu potravy.

Jak se diagnostikují poruchy příjmu potravy?

Lékaři při diagnostice poruch příjmu potravy využívají fyzické i psychologické vyšetření, včetně diagnostických kritérií z Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) a některých laboratorních testů. Standardní diagnostický postup zahrnuje podrobnou anamnézu, která se týká zdravotního, rodinného a sociálního zázemí pacienta, užívaných léků, psychiatrických onemocnění i případného zneužívání v minulosti. Součástí je také fyzikální vyšetření, které má vyloučit jiné možné zdravotní příčiny.

Základní laboratorní testy zahrnují:

• Krevní obraz (KO) – známý také jako úplný krevní obraz, měří počet bílých a červených krvinek a krevních destiček.
• Komplexní metabolický panel (CMP) – testuje 14 různých parametrů v krvi, včetně hladiny glukózy, vápníku, sodíku a celkových bílkovin, a poskytuje přehled o vnitřním prostředí a metabolismu.
• Stanovení hladiny tyreotropinu (TSH) – odchylky v této hodnotě mohou naznačovat poruchu funkce štítné žlázy.
• Vyšetření moči (urinální analýza) – slouží k detekci infekcí, problémů s ledvinami nebo nedostatečného kalorického příjmu (např. přítomnost ketolátek v moči).
• Test hladiny testosteronu – provádí se u mužů. Dospívající chlapci s anorexií mívají obvykle nižší BMI, nižší podíl tělesného tuku i hladiny testosteronu.
• Elektrokardiogram (EKG) – jednoduchý a rychlý test, který hodnotí srdeční činnost. Pomáhá odhalit život ohrožující arytmie, které se mohou objevit u anorexie.
• Echokardiografie (ultrazvuk srdce) – využívá vysokofrekvenční zvukové vlny ke zobrazení srdce. Provádí se zejména u pacientů s hemodynamickým oslabením, jako je např. mdloba, dušnost nebo velmi nízké BMI (pod 14).

Diagnostická kritéria pro jednotlivé poruchy

Mentální anorexie

Diagnóza se stanovuje na základě tří hlavních kritérií:

• tělesná hmotnost je nižší než minimální norma vzhledem k věku, pohlaví, fázi růstu a zdravotnímu stavu,
• intenzivní strach z přibírání na váze i při podváze,
• porucha vnímání vlastního těla, hmotnosti nebo proporcí.

Mentální bulimie

Diagnostika bulimie zahrnuje vyloučení jiných onemocnění, která by mohla způsobovat podobné příznaky – zejména pokud pacient popisuje epizody přejídání nebo zvracení jako neovladatelné. Mezi vylučované diagnózy patří např. onemocnění žlučníku, syndrom dráždivého tračníku nebo některé neurologické poruchy.

Klinická kritéria pro stanovení diagnózy zahrnují:

• opakované epizody přejídání s pocitem ztráty kontroly, které se vyskytují alespoň jednou týdně po dobu tří měsíců,
• opakované neadekvátní kompenzační chování zaměřené na kontrolu hmotnosti (např. zvracení, užívání laxativ, hladovění nebo nadměrné cvičení),
• sebehodnocení, které je nepřiměřeně ovlivněno tělesným vzhledem a hmotností.

Porucha záchvatovitého přejídání (BED)

Klinická kritéria zahrnují:

Záchvaty přejídání alespoň jednou týdně po dobu tří měsíců, pocit ztráty kontroly nad příjmem potravy, nebo přítomnost tří a více specifických projevů, jako je například:

• konzumace jídla rychleji než obvykle,
• pokračování v jídle až do pocitu nepříjemného přeplnění,
• pojídání velkého množství jídla i bez pocitu hladu,
• jídlo o samotě z důvodu studu,
• pocity znechucení nebo viny po přejedení.

Jaké komplikace mohou poruchy příjmu potravy způsobit?

Poruchy příjmu potravy mohou vést k závažným zdravotním následkům.

Anorexie

Mezi komplikace patří:

• hormonální poruchy, včetně absence menstruace, neplodnosti a opožděného nástupu puberty,
• kardiovaskulární komplikace – onemocnění srdečního svalu, bradykardie nebo arytmie,
• neurologické obtíže – např. záchvaty, poruchy koncentrace a paměti,
• oslabení imunitního systému.

Anorexie je druhým nejsmrtelnějším psychiatrickým onemocněním – vyšší úmrtnost vykazuje pouze předávkování opioidy. Vysoká mortalita souvisí jak s tělesným vyčerpáním v důsledku hladovění, tak se sebevražedností.

Bulimie

Komplikace zahrnují:

• onemocnění jícnu – refluxní chorobu jícnu (GERD), Barrettův jícen, laryngofaryngeální reflux, spazmy nebo trhliny v jícnu v důsledku násilného zvracení,
• chronickou zácpu v důsledku zneužívání stimulačních projímadel,
• žaludeční vředy.

Porucha záchvatovitého přejídání

Komplikace často souvisejí s obezitou a zahrnují:

• bolestivost svalů, krku, ramen a dolní části zad,
• vysoký krevní tlak,
• cukrovku,
• astma,
• ischemickou chorobu srdeční a srdeční selhání,
• spánkovou apnoe – poruchu, při níž dochází k opakovaným přerušením dechu během spánku.

Jak se léčí poruchy příjmu potravy?

Úspěšná léčba poruch příjmu potravy je možná, pokud je onemocnění rozpoznáno včas a je zahájena cílená intervence. Včasný zásah je klíčový pro úplné uzdravení. Mezi hlavní terapeutické přístupy patří:

1. Psychoedukace

Součástí léčby je poskytování informací pacientovi i jeho rodině prostřednictvím podpůrných materiálů a zdrojů svépomoci. Cílem je zvýšit porozumění onemocnění, posílit spolupráci a podpořit zdravé změny v myšlení i chování.

2. Nutriční poradenství a rehabilitace

Výživové poradenství je základním prvkem léčby. Zaměřuje se na korekci nesprávných výživových přesvědčení, porozumění pocitům hladu a sytosti a zvládání zakázaných potravin a pocitů viny. Důležitým aspektem je vztah mezi pacientem a nutričním terapeutem.

Dietolog pomáhá pacientům s poruchou příjmu potravy vytvořit zdravý a udržitelný stravovací režim. Cílem je předcházet hladovění a návalům chutí a zároveň zajistit odpovídající nutriční příjem. U bulimie má pravidelnost ve stravování zásadní roli.

3. Psychoterapie

Psychoterapie neboli „terapie rozhovorem“ zahrnuje různé přístupy, jejichž cílem je pomoci pacientovi rozpoznat a změnit zatěžující emoce, myšlenky a chování. V léčbě poruch příjmu potravy se používá několik metod:

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)
  KBT se zaměřuje na změnu myšlenkových vzorců a chování, které přispívají k problému. Učí pacienty chápat propojení mezi myšlenkami, emocemi, tělesnými pocity a činy. Je považována za metodu první volby u poruchy záchvatovitého přejídání (BED), u níž dosahuje více než 60% remise. U pacientů s BED, kteří zároveň trpí anorexií nebo bulimií, však bývá účinnost KBT nižší.
• Interpersonální psychoterapie
  Tento přístup chápe psychické potíže jako reakci na aktuální problémy v mezilidských vztazích – včetně konfliktů, ztrát, životních změn nebo obtíží v navazování a udržování kontaktů. Pomáhá pacientům zvládat emoce související s těmito vztahy.
• Rodinná terapie
  U adolescentů s anorexií se v rámci této terapie rodiče aktivně podílejí na řízení výživy svého dítěte. Studie ukazují, že tento přístup může podpořit nárůst hmotnosti i zlepšení psychického stavu a stravovacích návyků.
• Dialekticko-behaviorální terapie (DBT)
  DBT učí pacienty dovednostem, jak zvládat obtížné emoce a s nimi spojené chování. Součástí bývá nácvik všímavého stravování (mindful eating), regulace emocí, zvládání krizových situací a prevence relapsu.

4. Farmakoterapie
Léčba pomocí léků se používá buď přímo k ovlivnění poruchy příjmu potravy, nebo ke zvládnutí souběžných psychiatrických diagnóz. Obvykle však nebývá metodou první volby.

U anorexie se v případě neúčinnosti jiných postupů někdy zvažuje podávání antipsychotika olanzapinu.

U bulimie je jediným lékem schváleným americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) fluoxetin, antidepresivum ze skupiny inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tento lék může snižovat četnost epizod přejídání a zvracení, i když jeho dlouhodobý účinek zatím není plně znám. Zároveň pomáhá i při souběžné úzkosti nebo depresi.

U poruchy záchvatovitého přejídání jsou SSRI považovány za léky první volby. Jejich krátkodobá účinnost byla prokázána, dlouhodobé účinky však zůstávají nejisté. Alternativou k SSRI je lisdexamfetamin, který je schválen FDA pro léčbu středně těžké až těžké formy BED u dospělých ve věku 18 až 55 let.

Jak myšlení ovlivňuje poruchy příjmu potravy

Myšlení (tzv. mindset) označuje soubor zakořeněných postojů, přesvědčení a kognitivních vzorců, které formují, jak člověk vnímá sám sebe i svět kolem. To, jak člověk nahlíží na svou tělesnou hmotnost a stravovací návyky, může zásadním způsobem ovlivnit jeho zdraví a celkovou životní pohodu. Z tohoto důvodu hraje nastavení mysli důležitou roli nejen při prevenci a vzniku poruch příjmu potravy, ale také při jejich zvládání a léčbě – a to hned několika způsoby.

Vnímání vlastního těla

Negativní postoje k vlastnímu tělu patří k významným rizikovým faktorům rozvoje poruch příjmu potravy. Například u dospívajících dívek je nespokojenost s postavou spolehlivým prediktorem těchto onemocnění.

Odborníci doporučují v rámci prevence i léčby zaměřit se na tzv. tělesnou neutralitu (body neutrality), která může působit jako ochranný faktor proti nespokojenosti s tělem. Tento přístup zahrnuje tři základní principy:

• realističtější, všímavější a flexibilnější pohled na vlastní tělo,
• vděčnost, úctu a péči o tělesné funkce a schopnosti,
• odmítání myšlenky, že hodnota člověka závisí na vzhledu.

Přesměrování myšlení od nespokojenosti a posedlosti vzhledem směrem k neutrálnímu postoji a vnímání vlastní hodnoty na základě vnitřních kvalit může výrazně přispět k úplnému zotavení.

Perfekcionismus

Nadměrná touha po dokonalosti, úspěchu nebo kontrole patří k dalším rizikovým faktorům. Jedinci s maladaptivním perfekcionismem často vyznávají tzv. fixní myšlení – věří, že jejich vlastnosti a schopnosti jsou dané a nelze je změnit. Tento postoj může vést k frustraci a předčasnému ukončení léčby ze strachu ze selhání.

Naopak rozvíjení růstového myšlení (tzv. growth mindset), které vychází z přesvědčení, že člověk se může zlepšovat učením a úsilím, může během léčby sloužit jako psychická opora při překonávání obtíží. Výzkumy navíc ukazují, že růstové myšlení může snižovat riziko rozvoje poruch příjmu potravy, nezdravých kontrolních mechanismů a psychické nepohody.

Strach z úspěchu

Již starší studie, která se zaměřila na 104 vysokoškolských studentek, odhalila souvislost mezi příznaky poruch příjmu potravy a faktory jako je strach z úspěchu, sebepodceňování, nejistota a úzkost. Autoři studie poukázali na to, že právě rané dětské zkušenosti – například nedostatek podpory nebo pochvaly – mohou negativně ovlivnit sebedůvěru a sebe-přijetí, čímž vzniká psychologický základ pro rozvoj poruch příjmu potravy.

Jiný výzkum zjistil, že u mladých žen se strach z úspěchu může objevit již ve fázi časných příznaků anorexie, tedy ještě před plným propuknutím onemocnění. Tento poznatek naznačuje, že strach z úspěchu by mohl sloužit jako možný varovný ukazatel.

Myšlení založené na nedostatku (scarcity mindset)

Potravinová nejistota – tedy omezený a nestabilní přístup k dostatečnému množství jídla – může u matek vést k nezdravým stravovacím vzorcům, například k psychologickému omezování příjmu potravy nebo k tzv. myšlení založenému na nedostatku. To se projevuje tím, že určité druhy potravin jsou iracionálně považovány za zakázané, což následně vyvolává pocity viny.

Tyto vzorce se mohou přenášet i na děti, které pak mohou rozvíjet podobné chování, včetně záchvatovitého přejídání. Následně pak rodiče reagují dalšími restrikcemi, čímž se negativní cyklus dále prohlubuje.

Přirozené přístupy k léčbě poruch příjmu potravy

Existuje několik přírodních metod, které mohou doplňovat standardní léčbu poruch příjmu potravy. Jejich účinnost a vhodné dávkování však nejsou zatím dostatečně ověřeny rozsáhlým výzkumem. Před zahájením jakékoli přírodní terapie je proto nezbytné poradit se s lékařem.

1. Léčivé rostliny

V experimentálním modelu na laboratorních potkanech vykazoval suchý extrakt z třezalky tečkované (Hypericum perforatum) potenciální terapeutické účinky u poruch spojených se záchvatovitým přejídáním, jako je bulimie a BED.

Třezalka obsahuje řadu biologicky aktivních látek – mj. hypericin, pseudohypericin, hyperforin, adhyperforin a flavonoidy. Díky svému údajně antistresovému působení by mohla ovlivnit projevy závislostního chování a zmírnit nutkavé přejídání, zejména v jeho „návykové“ fázi.

2. Světelná terapie

Terapie jasným světlem spočívá ve vystavení organismu intenzivnímu světlu simulujícímu přirozené denní světlo.

V jedné studii, která zahrnovala 34 pacientů s bulimií a BED, došlo po deseti dnech ranní světelné terapie ke snížení epizod přejídání i obsese jídlem. Světelná terapie může navíc příznivě ovlivnit narušené cirkadiánní rytmy, které bývají spojovány se změnami nálad i přejídáním. Výsledky naznačují, že světelná terapie by mohla být užitečným doplňkem k zavedeným léčebným metodám.

3. Jóga

Jóga, která podporuje vnímání vlastního těla skrze pohyb a dech, může přispět ke zlepšení tělesného uvědomění, a tím pomáhat předcházet nespokojenosti s tělem i rozvoji poruch příjmu potravy.

V jedné studii bylo 38 žen s bulimií nebo BED náhodně rozděleno do dvou skupin, z nichž jedna absolvovala jedenáctitýdenní jógový program. U účastnic jógy došlo ke statisticky významnému snížení skóre na škále Eating Disorder Examination – konkrétně v oblastech sebekontroly a obav z jídla. Tyto rozdíly byly ještě výraznější při následném šestiměsíčním hodnocení. Výsledky podporují potenciální přínos jógy v terapii poruch příjmu potravy.

4. Meditace a všímavost

Metaanalýza 74 výzkumných souborů potvrdila, že praktikování mindfulness (všímavosti) souvisí s nižší mírou příznaků poruch příjmu potravy – a to jak aktuálně, tak z dlouhodobého hlediska. Nejvýraznější účinek byl zaznamenán u záchvatovitého přejídání, emočního a impulzivního stravování a nespokojenosti s vlastním tělem. Významné byly zejména aspekty mindfulness jako bdělá pozornost a nehodnotící postoj.

Integrovaný přehled osmi studií naznačil, že tzv. multimodální mindfulness terapie mohou být efektivní a klinicky užitečnější než jednorázové nácviky vědomého stravování. Autoři doporučují zahrnout mindfulness jako pravidelnou součást léčby.

5. Stravovací deníky

Záznamy o stravování, které tvoří důležitou součást kognitivně-behaviorální terapie, pomáhají pacientům i terapeutům sledovat konkrétní vzorce chování. Denní záznamy pod dohledem nutričního terapeuta poskytují přehled o stravovacích návycích, spouštěčích přejídání či zvracení a strategiích kontroly hmotnosti.

V jedné menší studii se dospívající dívky s anorexií nebo bulimií zapojily do osm týdnů trvajícího programu, v jehož rámci si vedly deníky a sdílely je mezi sebou s cílem získat konstruktivní zpětnou vazbu. Ukázalo se, že tento přístup zvyšoval uvědomění si vlastního stravování a mohl vést k pozitivním změnám chování.

Jak lze předcházet poruchám příjmu potravy

Preventivní opatření zaměřená na poruchy příjmu potravy usilují o snížení rizikových faktorů, jako je nespokojenost s vlastním tělem, nízké sebevědomí či deprese, a naopak o posílení ochranných faktorů – například pozitivního sebehodnocení a zdravého vztahu ke stravování. Důraz se klade na rozvoj zdravého vztahu k tělu a omezení chování, které může vést ke vzniku poruch.

Ačkoli není jisté, zda preventivní programy dokážou přímo snížit výskyt diagnostikovaných poruch, studie potvrzují, že mohou účinně omezit přítomnost klíčových rizikových faktorů.

Typy preventivních programů

• Univerzální prevence
  Cílená na celé skupiny, například žáky jedné základní školy, bez ohledu na míru rizika. Cílem je osvěta a podpora zdravých postojů u všech.
• Selektivní prevence
  Zaměřuje se na rizikové skupiny, např. dívky v pubertě, které poruchou příjmu potravy netrpí, ale jsou vůči ní zranitelnější.
• Cílená (indikovaná) prevence
  Soustředí se na jedince s vysokým rizikem nebo mírnými příznaky – např. výraznou nespokojeností s tělem.

Jedna studie potvrdila, že primární prevence realizovaná na základních školách měla pozitivní dopad – u přibližně 50 % dětí došlo ke změně postojů a u 20 % i k trvalejším změnám chování. Nejefektivnější se ukázaly být interaktivní programy, které zasahovaly i do sociálního prostředí žáků (spolupráce s učiteli a vrstevníky) a rozvíjely odolnost a psychohygienu. Úspěšnost prokázaly i sekundární programy.

Co lze udělat doma, ve škole a v práci

• Informujte sebe i děti o poruchách příjmu potravy, jejich rizicích a zdravotních důsledcích.
• Kriticky přistupujte ke zkresleným ideálům krásy a vzhledu v médiích.
• Vysvětlujte, že přibývání na váze v pubertě je přirozené.
• Buďte pozitivním vzorem zdravého životního stylu a stravování.
• Podporujte zdravé stravovací návyky v rodině.
• Nepřiřazujte potravinám nálepky „dobré“ a „špatné“.
• Ve škole i práci vytvořte prostor pro pravidelné a klidné stravování.
• Posilujte sebevědomí na základě jiných hodnot než vzhled.
• Podporujte u sebe i ostatních pozitivní a vyvážené myšlení.

–ete–