Jak se stupňuje debata kolem měření tělesného složení, zdravotníci a vědci stále více zpochybňují spolehlivost indexu tělesné hmotnosti (BMI) jako ukazatele zdraví. Přestože je BMI široce používán více než sto let, kritici tvrdí, že nezohledňuje rozdíly ve složení těla vedoucí k možným chybným interpretacím.
Odborníci diskutují o potřebě komplexního přístupu, který by zahrnoval více zdravotních ukazatelů a umožnil tak přesnější posouzení celkového zdravotního stavu. A proto se stále více prosazují alternativy, jako je poměr obvodu pasu k výšce (WHtR – waist to height ratio).
Největší nedostatky BMI
Index BMI odborníci původně vyvinuli pro hodnocení zdravotního stavu velkých populací, nabízející široký pohled na celkovou kondici společnosti. V této souvislosti poskytuje hodnocení BMI obecně přesné výsledky. Pokud se však použije na jednotlivce, jak je nyní běžnou praxí, neposkytuje komplexní obraz o zdravotním stavu člověka.
BMI se měří vydělením hmotnosti člověka druhou mocninou jeho výšky. Výsledné číslo se klasifikuje jako podváha, normální váha, nadváha, obezita nebo těžká obezita.
Konvenční chápání definuje „normální“ rozmezí jako ukazatele metabolického zdraví, které představuje rovnováhu mezi příliš hubenou a příliš tlustou postavou. Přestože se tato úvaha zdá být logická, přehlíží významné rozdíly ve složení těla.
Jelikož BMI zohledňuje pouze výšku a hmotnost, nebere v úvahu svalovou hmotu, hustotu kostí, celkové složení těla a rasové a pohlavní rozdíly.
„Kulturista může mít například velmi vysoký BMI, ale je velmi štíhlý, protože jeho svaly zvyšují jeho hmotnost, což zvyšuje jeho BMI,“ uvádí Chris Masterjohn, specialista na nutriční vědu. Proto BMI „vůbec není měřítkem zdraví – je to měření vaší hmotnosti a výšky“.
Studie ukazují, že vyšší svalová hmota je klíčovým ukazatelem lepšího zdraví, dlouhověkosti a pozitivně souvisí s delší délkou života. Naopak nadbytek tuku je silně spojen s zkrácením délky života.
„Jednotlivci s vyšším BMI mohou být zdraví,“ upozorňuje Tracy Richmond, odborná pediatrická asistentka na Harvard Medical School s více než desetiletou praxí v oblasti výzkumu váhy.
Uvedla, že použití BMI k určování zdravotních rizik může vést k přehlédnutí jedinců, u kterých je třeba provést další vyšetření, a může tak vést k mylnému přesvědčení zdravých jedinců, že mají nadváhu, a dezinformovat ostatní, kteří mohou čelit vážným zdravotním problémům.
„Jednotlivci s nízkým nebo normálním BMI jsou často považováni za zdravé,“ sdělila Richmond. Lidé s „normálním“ BMI však mohou trpět poruchami příjmu potravy či být ohroženi anémií a nedostatkem mikroživin.
Existuje lepší způsob měření fyzické kondice?
Britská výzkumnice veřejného zdraví a konzultantka v oblasti výživy specializující se na obezitu a tvar těla Margaret Ashwellová uvedla, že WHtR nabízí cennou alternativu k hodnocení BMI při analýze složení těla a zdraví. WHtR porovnává obvod pasu s výškou; v ideálním případě je obvod pasu menší než polovina výšky.
„WHtR je lepším indikátorem raného zdravotního rizika než BMI, jelikož ukazuje centrální adipozity,“ sdělila deníku The Epoch Times Ashwellová. „Tuk uložený v centrálních depech je rizikovým faktorem pro závažná metabolická onemocnění, jako jsou diabetes 2. typu a srdeční choroby.“
Ashwellová tvrdí, že tato jednoduchá metoda přesně identifikuje problém, který by lékaři měli hledat: hromadění tuku. A vzhledem k tomu, že zvýšená fyzická aktivita a svalová hmota jsou spojeny s menším obvodem pasu, dokáže WHtR na rozdíl od BMI rozlišit mezi tukem a svaly.
Výsledky studie z roku 2021 prokázaly, že WHtR spolehlivěji předpovídá hypertenzi u diabetiků 2. typu než vyhodnocení BMI.
Další výzkum prokázal, že poměr WHtR překonává obvod BMI jako screeningové kritérium metabolického syndromu.
„Jednoduché heslo ‚udržujte si pas menší než půlku své výšky‘ lze aplikovat na muže, ženy i děti všech věkových kategorií a všech etnických skupin,“ dodala Ashwell.
Nejlepší metody měření zdraví
Zatímco test WHtR může přinést výhody oproti BMI, sám o sobě neumožňuje zcela posoudit zdravotní stav jedince; nemůže například odhalit zvýšený výskyt zánětu nebo nedostatek živin.
Proto doporučuje Masterjohn další vyšetření, jako je analýza tělesného tuku, měření glukózy nalačno, vyšetření lipidového profilu, zánětlivé markery, jako je C-reaktivní protein, a kompletní metabolický panel, krevní obraz a vyšetření moči, aby bylo možné získat komplexní představu o zdravotním stavu.
Také navrhoval funkční pohybový screening u fyzioterapeuta nebo osobního trenéra, aby byla zachována optimální pohyblivost těla s přibývajícím věkem.
Článek vyšel původně na stránkách americké redakce Epoch Times.
