Vztah mezi Čínou a režimem Nicoláse Madura není pouhou diplomatickou aliancí, ale představuje promyšlený mechanismus přežití a kontroly, vytvořený s chirurgickou přesností k ochraně chavismu před sankcemi, upevnění modelu korupčního vykořisťování a k projekci moci Pekingu v Latinské Americe. To, co začalo jako ideologická blízkost za vlády Huga Cháveze, se proměnilo v kritickou závislost, která spojuje ekonomické, technologické, politické a kriminální zájmy, čímž se Venezuela stala geopolitickou laboratoří Číny a baštou kartelu Los Soles, který je Spojenými státy obviňován z narkoterorismu. V současnosti představuje Čína hlavní hráz proti politice „maximálního tlaku“, kterou uplatňuje administrativa Donalda Trumpa zaměřená na vedení venezuelského režimu.
Čínské záchranné lano pro obléhaný režim
Od roku 2000 Čína nalila do Venezuely více než 567 miliard dolarů, především prostřednictvím tzv. „Těžkého čínského fondu“ – systému „půjček za ropu“, který Pekingu zaručuje stálý přísun ropy za zvýhodněné ceny, zatímco Madurovi poskytuje likviditu potřebnou k obcházení sankcí a zvládání ekonomického kolapsu. Mezi lety 2000 a 2017 bylo vyplaceno přes 60 miliard dolarů, avšak smluvní netransparentnost a všudypřítomná korupce umožnily, aby velká část těchto prostředků zmizela v neúspěšných projektech či kapsách chavistické elity.
V prvním pololetí roku 2025 vzrostl venezuelský export do Číny o 120 procent, a to díky ropě, nerostům, zemědělským produktům a lehkému průmyslovému zboží, jak uvádí venezuelské ministerstvo zahraničního obchodu. Tento obchodní tok nejen financuje režim, ale také upevňuje předání ekonomické suverenity Pekingu.
Sankce Spojených států, jejichž cílem bylo ochromit venezuelský ropný průmysl, nedokázaly Madura zlomit. Za pomoci Číny venezuelská ropa obchází omezení prostřednictvím neprůhledných tras, kdy je přeznačena na „bitumenovou směs“ (směs těžké ropy a ředidel používaná pro snazší přepravu) z Malajsie nebo vydávána za brazilskou ropu, a poté míří do čínských rafinerií za výhodné ceny. V nedávném kroku se Čína zavázala investovat 1 miliardu dolarů do oživení těžby ropy v jezeře Maracaibo, historickém symbolu venezuelského ropného průmyslu, čímž dále posílila svůj vliv nad energetickými zdroji země.
Mnohorozměrná dominance: energie, technologie a kontrola
Vliv Pekingu přesahuje ropný sektor a proniká do strategických odvětví Venezuely, čímž zajišťuje komplexní nadvládu:
– Energie: China National Petroleum Corporation (CNPC) a Sinopec působí v Orinockém ropném pásu, zatímco Sinohydro a Dongfang Electric podporují elektrickou síť včetně přehrady Guri, klíčové pro energetickou stabilitu.
– Telekomunikace: Huawei vede rozšiřování sítí 5G a systémů městského dohledu, ZTE dodává identifikační technologie, které poskytují režimu nástroje sociální kontroly a bezpečné komunikační kanály vůči americkým zpravodajským službám.
– Infrastruktura: Čínské státní stavební a infrastrukturní firmy, jako jsou China Railway Engineering Corporation (CREC) a China Harbour Engineering Company (CHEC), modernizují přístavy a železnice, čímž získávají kontrolu nad klíčovými obchodními trasami.
– Těžba a agroprůmysl: CITIC Metal těží zlato a železo v Orinockém těžebním oblouku, zatímco CAMC Engineering buduje potravinářské závody, čímž zajišťuje Číně přístup ke strategickým surovinám.
Tento ekosystém, potvrzený na veletrhu China–Venezuela Expo 2025 za účasti více než 50 čínských podniků, proměňuje Venezuelu v součást čínské „Iniciativy pásu a stezky“. Peking nejen stabilizuje Madura, ale zároveň testuje svou schopnost formovat vlády a ekonomiky ve svůj prospěch, přičemž z Venezuely činí geopolitickou laboratoř.
Kartel Los Soles: narkoterorismus ve stínu Číny
Zatímco Čína podpírá venezuelskou ekonomiku, Madurův režim čelí závažným obviněním z narkoterorismu. V březnu 2020 označilo americké ministerstvo spravedlnosti Madura, Diosdada Cabella a Vladimira Padrina Lópeze za vůdce kartelu Los Soles – sítě tvořené armádními důstojníky a zkorumpovanými úředníky, která ve spolupráci s FARC zaplavuje americký trh kokainem smíchaným s fentanylem, což má za následek tisíce úmrtí.
V roce 2022 byla obvinění rozšířena a v roce 2025 generální prokurátorka Pam Bondiová oznámila rekordní odměny: 50 milionů dolarů za dopadení Madura, 25 milionů dolarů za Cabella a 15 milionů dolarů za Padrina Lópeze. Obžaloby popisují schéma, kdy letadla plná kokainu přeletávají venezuelský vzdušný prostor se státním souhlasem, zatímco chavistická elita inkasuje milionové úplatky a drogy využívá jako „zbraň války“ proti Spojeným státům.
Čína se od Madura neodvrátila, naopak se kolem něj semkla. Si Ťin-pching vyzval Washington, aby „respektoval suverenitu Venezuely“, a prosadil „Plán globální správy“, který Maduro okamžitě podepsal, a politicky se tím sblížil s Pekingem. Tato podpora legitimizuje režim na mezinárodní scéně a chrání jej před americkým vojenským tlakem v Karibiku, čímž prohlubuje regionální napětí.
To, co se označuje za „strategickou spolupráci“, je ve skutečnosti pakt výhod, který udržuje korupci, prohlubuje závislost a ohrožuje venezuelskou suverenitu. Jednatřicet dohod podepsaných v roce 2023, pokrývajících digitální ekonomiku, telekomunikace a bezpečnost mezi Komunistickou stranou Číny a Jednotnou socialistickou stranou Venezuely (PSUV), odráží porozumění mezi vládnoucími stranami zaměřené na jejich přežití.
Zvláštní ekonomické zóny umožňují čínským firmám volně podnikat, platit v znehodnocených bolívarech a získávat zisky v cizích měnách, zatímco Venezuela uvízla ve spirále dluhů, drancování zdrojů a izolace.
Čína nejen udržuje Madura u moci, ale také ho ovládá, čímž si zajišťuje geopolitického spojence a privilegovaný přístup ke klíčovým surovinám. Zatímco režim obchází sankce a financuje svůj aparát prostřednictvím zločineckých sítí, Peking upevňuje svůj vliv v „zahradě“ Spojených států a zpochybňuje mocenskou rovnováhu v regionu. Bez kritického dohledu by tato aliance mohla přetvořit geopolitiku Latinské Ameriky a ponechat Venezuelu v roli pěšáka na globální šachovnici Číny.
–ets–
