Komentář
Po dlouhodobém nárůstu hrozeb, antisemitských demonstrací, vandalismu a několika zmařených teroristických plánů (Kanada, Spojené státy, Německo, Polsko atd.) se stalo nevyhnutelné.
Byli jsme svědky prvního – a pravděpodobně nikoli posledního – útoku s vysokým počtem obětí zaměřeného proti Židům v období po Gaze (navazujícím na odporný útok Hamásu proti Izraeli ze 7. října 2023, při němž zahynulo více než 1 200 lidí, a následnou izraelskou vojenskou reakci v Gaze, odkud Hamás svou operaci plánoval). Mám samozřejmě na mysli střelbu na desítky Australanů slavících Chanuku na pláži Bondi, oblíbeném místě nedaleko Sydney. Počet obětí v době psaní tohoto textu činí 15 mrtvých a dalších 40 zraněných.
Střelci byli tým otec–syn, kteří přísahali věrnost teroristické skupině ISIS a měli ve svém autě vlajky ISIS. Otec se narodil v Indii, zatímco syn byl rodilý Australan. Zajímavé je, že druhý zmíněný byl již v roce 2019 vyšetřován australskou bezpečnostní službou ASIO, avšak tehdy byl vyhodnocen jako osoba, která nepředstavuje bezprostřední hrozbu.
Kolem tohoto incidentu vyvstává celá řada otázek. Proč měl otec známého radikála střelné zbraně? Proč ASIO dospěla k závěru, že syna není třeba dále sledovat? Proč dvojice před útokem cestovala na Filipíny a s kým se tam setkala? Pokud tam byli i džihádisté, jakou pomoc poskytli (výcvik, plánování, finance)?
Navzdory těmto neznámým lze přesto vyvodit některé obecné závěry o samotném útoku a o tom, co vypovídá o přístupu Austrálie (a potažmo Západu) k terorismu obecně.
Prvním bodem, a zdaleka tím nejdůležitějším, je to, co tento útok říká o ISIS. Navzdory názorům mnohých lidí nebyl ISIS nikdy „poražen“. Ano, jeho samozvaný „chalífát“ byl zničen před mnoha lety, avšak samotná teroristická organizace i její četné takzvané provincie v Africe, na Blízkém východě a v Asii provádějí útoky téměř na denní bázi a činí tak už zhruba pět let.
Kromě samotného ISIS jsme zaznamenali i velké množství útoků plánovaných či spáchaných osobami označovanými jako „inspirované ISIS“. Tento pojem zřejmě označuje jednotlivce či malé buňky, které přísahají skupině věrnost a jednají jejím jménem, často s vlajkami ISIS jako rekvizitami (jak se stalo v Sydney). Tito aktéři nemuseli mít se samotným ISIS žádný skutečný kontakt, ale zjevně se chtějí za tuto organizaci vydávat.
Z pohledu ISIS je oslava smrti a zkázy vítaná, protože obojí slouží k propagaci její značky. Masakr na pláži Bondi může být jedním z obou, případně kombinací obou, v závislosti na tom, co se případně ukáže o cestě na Filipíny (Filipíny již popřely, že by na jejich území došlo k jakémukoli „výcviku“ otce a syna).
Toto hromadné zabíjení by mělo rovněž definitivně vyvrátit představu, že útoky na Západě ustupují. Jen za uplynulý rok došlo k incidentům v New Orleans, ve Francii, ve Spojeném království, v Německu a jinde, z nichž většina byla nějakým způsobem spojena s ISIS, a také k velkému počtu zmařených plánů (včetně nedávného v Polsku) díky úsilí bezpečnostních zpravodajských služeb a orgánů činných v trestním řízení.
Dále všechny tyto plány jasně ukazují, že islamistický terorismus zůstává zdaleka nejzávažnější hrozbou pro globální veřejnou bezpečnost. Navzdory všem řečem o (opětovném) vzestupu krajní pravice (neonacisté, bělošští supremacisté, nihilisté atd.) se stoupenci této ideologické směsice dosud nepustili do činů v takovém rozsahu a s takovou setrvalostí, jaké vykazují džihádisté. To se sice může změnit a tyto proudy je třeba sledovat, avšak nikoli za cenu odklonu pozornosti a zdrojů od islamistických extremistů.
Západ se přitom zdá být podivně odhodlán mít s džihádistickou hrozbou „hotovo“. Vlády váhají o ní mluvit – v Kanadě dokonce nelze použít ani výraz „islamistický terorismus“ – v mylném přesvědčení, že jakákoli diskuse je ze své podstaty „rasistická“ či „islamofobní“. V kombinaci s tolerancí vůči „propalestinským“ demonstracím a okupacím napříč západním světem to přispívá k odvaze a sebedůvěře, která se posouvá od protestů k násilným činům. Pláž Bondi je jen nejnovějším projevem tohoto vývoje.
„Experti“ nadále zlehčují teroristické činy jako práci duševně nemocných pachatelů, kteří byli „poškozeni“ západními společnostmi a jejichž jednání je logickým důsledkem kolonialismu a západních předsudků. Tím, že tyto jednotlivce a skupiny nedokážeme přesně pojmenovat a zařadit, je nejen mlčky povzbuzujeme k plánování a provádění teroristických útoků, ale zároveň vedeme k odcizení celých společností, v nichž zločiny několika jedinců neprávem vrhají stín na zákona dbalé občany a sousedy. Masakr v Sydney s největší pravděpodobností vyvolá odvetné akce dalších ideologicky motivovaných jednotlivců a organizací, což následně povzbudí další útoky v duchu „oko za oko“.
Je třeba nazývat věci pravými jmény: jde o džihádistický neboli islamistický terorismus, který ohrožuje veřejnou bezpečnost napříč Západem. Musíme přestat tuto hrozbu ignorovat, omlouvat a předstírat, že sama zmizí. Pokud se budou potvrzovat nedávné trendy, nezmizí. Západní vlády a společnosti stojí před volbou: buď se hrozbě postaví, nebo ponesou následky.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
