Špičkoví pěvci, kostýmy zářící barvami, podmanivé zvuky citery, romantika i duchovní hloubka. Asociace českých občanů vietnamského původu pořádala v úterý večer kulturní vystoupení věnované tradičním vietnamským písním, klasické vietnamské a čínské poezii.
„Tradiční krásná a posvátná kultura se pod vlivem moderní společnosti vytrácí a deformuje. Uvědomili jsme si, že i my jsme povinni zachránit tuto tisíciletou kulturu naší otčiny,“ stálo v mottu kulturního večera, který nesl název Lan Dinh.
Přítomní si na něm mohli vychutnat zpěv předních vietnamských umělců jevištního umění – národní umělkyně Thuy Mui a Minh Thu, či jejich významné kolegyně Thuy Duong a Kieu Oanh. Jemné dámy doplnil Nhat Hoa, držitel zlaté medaile z Festivalu opery Cheo Vietnam 2025.
„Pokud je pekingská opera reprezentantem Číny, pak Cheo je nejtypičtějším představitelem vietnamského tradičního divadla. Cheo plně odráží národní identitu: optimismus, soucit, lásku k prostému životu, ale i odhodlání bránit vlast. Texty zpěvu Cheo jsou poetické a lyrické,“ vysvětluje režisér večera Pham Cong Tu vystupující pod pseudonymem Dong Quan.
Právě on je zakladatelem večerů Lan Dinh. Onen název je vietnamským pojmem pro Pavilon orchidejí, slavné místo čínské historie, na kterém se sešla skupina básníků, kteří za svitu měsíce u misky s vínem skládali svá díla. A právě recitování poezie je vedle zmíněného zpěvu písní druhou součástí Lan Dinh. I do recitování vietnamští pěvci zařazovali své hlasové kudrlinky, přičemž je na podmanivou citeru doprovázel Hung Cuong.
Jelikož čínská kultura výrazně ovlivnila i tu vietnamskou, mezi recitovanými básněmi nechyběla tradiční „esa“ jako Li Bai (Li Paj) nebo Du Fu (Tu Fu). Z tradiční školy vietnamských básníků se recitoval a díla Song Thaie a Nguyena Du, a svým dílem přispěl i přítomný Dong Quan. Večer zakončila čínská poezie s duchovní hloubkou ze sbírek Hong Yin.
Příjemnou vsuvkou programu byl i mladý umělec Phuc Lam, který hrál na dvoustrunný nástroj „nhị“ neboli erhu.
Jedna z básní Song Thaie, jenž žil přes 30 let v exilu ve Francii
POEZIE A HUDBA
Kroucení strun a ladění kláves nástroje.
Hraji melodii, abych rozptýlil smutek
ode dne, kdy jsem se ztratil v cizí zemi.
Řeky a jezera, vítr a prach, dlouhé dny melancholie.
Naštěstí tu byla Múza,
ranní a večerní společnost, tkaní nití a výběr veršů.
Kolikrát léto skončilo s uvadajícím lotosem?
Kolikrát přišly podzim a zima a jaro pominulo?
Unášený na konec země, na obzoru,
radující se z poezie a hudby, zapomínající na vzdechy a nářky.
Mlžné horské větry a hory zalité měsícem,
recitující verše za zvuku loutny,
melodické, teplé a klidné.
Hudba tak jasná a sladká, poezie tak něžná.
Hudba a poezie, poezie a hudba, přetékající.
Hudba v poezii, poezie v hudbě, hudba propletená, čekání a touha.
Čím více hudba zní, tím více srdce sní.
Nebe je plné poezie a hudby, rozlehlé a bezbřehé.
Kdo je spřízněnou duší, která sdílí radost z poezie a hudby?
Zmatený a ztracený,
jak mohou být poezie a hudba tak lhostejné?
Hudba a poezie vydrží navždy,
nádherná milostná píseň s rýmujícími se verši a melodiemi.
