Česká právní úprava plošného uchovávání dat o elektronické komunikaci dlouhodobě a zvlášť závažným způsobem porušuje právo Evropské unie, potvrdil Nejvyšší soud (NS). Zamítl dovolání ministerstva průmyslu a obchodu, které se podle pravomocného rozsudku musí omluvit novináři Janu Cibulkovi za zásah do jeho práv na ochranu soukromí a osobních údajů. Ve sporu jde o povinnost provozovatelů sítí uchovávat údaje, ze kterých lze odvodit, kdo, s kým a odkud komunikoval. Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce. Reakci dotčených stran ČTK zjišťuje.
NS nemá pravomoc zákony rušit, případná změna tedy záleží na politicích. Ústavní soud (ÚS) v minulosti ponechal právní úpravu v platnosti. Nový návrh na zrušení by k ÚS případně musel podat nějaký oprávněný navrhovatel, například skupina poslanců či senátorů.
Spor se týkal zákona o elektronických komunikacích, konkrétně paragrafu upravujícího uchovávání provozních a lokalizačních údajů. „Směřuje k preventivnímu uchovávání údajů prakticky všech uživatelů služeb elektronických komunikací prakticky vždy, a to v takovém rozsahu údajů, ze kterého je možné vyvodit konkrétní závěry o soukromém životě osob,“ konstatoval senát NS s předsedou Davidem Vláčilem.
Právní úprava tak neodpovídá požadavkům unijní legislativy a Soudního dvora EU. NS také zopakoval dřívější závěr, že stát nese odpovědnost za majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou nesprávnou implementací unijních směrnic.
Sporný paragraf konkrétně říká, že provozovatelé komunikačních sítí musejí půl roku uchovávat provozní a lokalizační údaje. Lze z nich odvodit, kdo, s kým a odkud komunikoval. Obsah zpráv se takto plošně neuchovává. O provozní a lokalizační údaje pak mohou operátory požádat policisté, Bezpečnostní informační služba, Vojenské zpravodajství a v některých případech i Česká národní banka.
Cibulka v žalobě tvrdil, že plošné shromažďování údajů, tzv. data retention, zasahuje do práv na soukromí a informační sebeurčení. Žádal omluvu jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jemu i dalším Čechům vznikla kvůli nesprávnému přenosu směrnice. Ministerstvo úpravu hájilo zejména s poukazem na bezpečnostní zájmy.
Obvodní soud pro Prahu 1 ani Městský soud v Praze nejprve žalobě nevyhověly s vysvětlením, že stát neodpovídá za legislativní činnost. Údajná újma, tedy obava z možného zneužití uchovávaných dat, byla podle pražských soudů navíc jen potenciální, nikoliv konkrétní a doložená. Cibulka se ale dovolal k NS, který tehdy nařídil nové projednání věci a uvedl, že stát odpovídá za porušení práva EU, pokud příslušnou směrnici řádně nepřenese do vnitrostátního práva. Poté už Cibulka se žalobou uspěl.
V novém rozhodnutí NS připustil praktickou užitečnost plošného a nerozlišujícího uchovávání údajů. Poukázal také na úvahy o novelizaci na unijní úrovni. „Nelze vyloučit, že ve střednědobém časovém horizontu povedou nejspíše ony snahy ke změně v podobě zmírnění nyní poměrně striktních požadavků unijního práva týkajících se uchovávání provozních a lokalizačních údajů,“ uvedl NS. Nic to však nemění na tom, že současná česká úprava nynějším unijním požadavkům neodpovídá.
Uchováváním provozních a lokalizačních údajů se v minulosti opakovaně zabýval Ústavní soud. Dvakrát úpravu zrušil. Kritizoval tehdy dvouletou lhůtu pro uchovávání dat a nepříliš konkrétní vymezení účelů, pro které operátoři údaje poskytovali. Naposledy, v roce 2019, však ústavní soudci návrh na zrušení zamítli. Vyslechli tehdy řadu odborníků, pro zachování pravidel se vyslovovali policisté i státní zastupitelství. Shromažďování a dočasné ukládání dat není v rozporu s ústavou, je v zákonech přiměřeně upravené, existují pojistky proti zneužití dat, řekl tehdy soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.
NS ale nyní poukázal na to, že v mezičase vydal Soudní dvůr EU několik zásadních rozsudků, které zpřísnily pohled na plošné uchovávání dat. Ústavní soudci proto tehdy posuzovali jiný právní stav, navíc se zabývali především souladem s českou ústavou, zatímco NS se soustředil na evropský kontext.
