Komentář
Diktátor a narkoterorista Nicolás Maduro byl zajat americkými silami při strhujícím nočním přepadu jeho paláce v Caracasu ve Venezuele během operace s krycím názvem Operation Absolute Resolve. Mise zahrnovala více než 150 letadel vzlétajících z přibližně 20 základen po celé západní polokouli. Operace neutralizovala velkou část venezuelské protivzdušné obrany, přerušila dodávky elektřiny v Caracasu a skončila tím, že příslušníci jednotky Delta Force zadrželi Madura i jeho manželku Cilii Floresovou ve chvíli, kdy se pokoušeli dostat do bezpečné místnosti. Během několika hodin byli přepraveni do New Yorku, kde jsou nyní drženi a mají čelit mimo jiné obviněním z narkoterorismu.
Většina demokratů a levicových mediálních osobností se krokům amerického prezidenta Donalda Trumpa posmívá jako protiústavnímu a neoprávněnému vyhlášení války Venezuele. Faktem však je, že Bidenova administrativa ani Trumpova administrativa nikdy neuznaly Madura za legitimního vůdce Venezuely. Bidenova administrativa dokonce vypsala na Madura odměnu 25 milionů dolarů za informace vedoucí k jeho dopadení a odsouzení.
Vidíte, tohle vůbec nebylo vyhlášení války. Byla to operace namířená nikoli proti vůdci suverénního státu, ale proti vůdci a ochránci sítě smrtících kartelů, které do Spojených států dovezly stovky tun kokainu a dalších drog, včetně fentanylu, a zabily nespočet Američanů. Byla to operace k zatčení narkoteroristy, nikoli hlavy státu.
Trump po zásahu řekl, že Spojené státy budou Venezuelu „spravovat“, dokud nedojde k přechodu moci, ačkoli ministr zahraničí Marco Rubio se to snažil mírnit tím, že popřel formální okupaci, zároveň však naznačil silnou americkou páku vůči tomu, kdo bude příště vládnout v Caracasu. Tenhle příběh už jsme ale viděli.
V roce 2003 americké a koaliční síly během několika týdnů svrhly režim Saddáma Husajna v Iráku. Spojené státy zřídily Koaliční prozatímní správu, která převzala plnou výkonnou, zákonodárnou i soudní moc nad Irákem a nakonec umožnila USA vybrat si Husajnovy nástupce. Mocenské vakuum a rozpuštění irácké armády v roce 2003 podnítily brutální povstání a občanskou válku, při nichž zahynuly statisíce Iráčanů a téměř 4 500 amerických vojáků, než došlo k formálnímu stažení USA v roce 2011. Chaos navíc vytvořil podmínky pro skupiny jako al-Káida a později ISIS, které v jednu chvíli ovládaly rozsáhlé části iráckého a syrského území, aby si v zemi vybudovaly pevnou základnu, což nakonec o několik let později vynutilo další americkou vojenskou intervenci.
Pokud si Trump myslí, že převzetí kontroly nad Venezuelou bude procházka růžovým sadem, krutě se mýlí. Přinejmenším však už dnes existují lídři jako Edmundo González Urrutia a María Corina Machadová, o nichž se podle některých analytiků odhaduje, že společně mají podporu zhruba 70 procent Venezuelanů a kteří po volbách v roce 2024 tvrdí, že disponují jasným demokratickým mandátem.
Jenže to vše má vždycky jeden háček. Kdokoli se dostane k moci, bude se nejspíš muset řídit Trumpovými pravidly. Venezuela je nejen blízko Spojeným státům, ale také jednou z nejdůležitějších zemí světa z hlediska přírodních zdrojů. Celosvětově se řadí na první místo v zásobách ropy, s přibližně 18 procenty celkového počtu barelů na světě. Má také obrovské zásoby zemního plynu, zlata, železné rudy, niklu a dokonce i vzácných zemin.
Trump už ostatně tvrdil, že venezuelská ropa fakticky patří Spojeným státům. Minulé znárodňování ve Venezuele, zejména od 70. let do 2000. let, kdy vláda převzala zahraniční ropné operace, popsal jako „ukradený“ americký majetek. Jeden z jeho hlavních poradců Stephen Miller tento názor zopakoval a označil to za „největší krádež amerického bohatství a majetku“.
Spojené státy čelí vážnému dilematu poté, co zajaly brutálního diktátora, který prostřednictvím narkobyzysu způsobil smrt mnoha Američanů. A i uprostřed venezuelských pouličních oslav se může rodit nebezpečné mocenské vakuum. Venezuelská armáda je stále nedotčená a výslovně podpořila sankcionovanou viceprezidentku Delcy Rodríguezovou jako prozatímní vůdkyni; podporu jí vyjádřil také ministr obrany Vladimir Padrino López a další.
O budoucnosti Venezuely tak nerozhodne jednoduché hlasování. Přijdou boje, možná dokonce občanská válka, stejně jako jsme to zažili v Iráku před lety. Každá země má armádu a každá země má politiky, kteří chtějí moc. Otázkou, která nyní zůstává, je, zda Trump dokáže zajistit, aby ti, kdo budou u moci, měli podporu venezuelského lidu, a aby si armáda a Madurův gang ve vládě neprosadili své.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
