Rozhovor s ředitelem strategie energetické poradenské společnosti EGU Michalem Macenauerem o tom, co nás letos čeká v české energetice.
Jaké hlavní události čekají českou energetiku v roce 2026? Co bude dominovat jako hlavní téma a do čeho se budou „nalévat“ největší objemy peněz?
Především bude dál sílit diskuse o přehodnocování cílů dekarbonizace. Je nutné zpomalení a bude o tom diskuse i na úrovni EU.
Velkým tématem bude zajištění dostatku pohotového výkonu prostřednictvím strategických rezerv nebo kapacitních mechanismů, kdy budou vybrané zdroje bonifikovány za poskytování zálohy. Bude se pracovat na novém tarifním systému pro maloodběr, který bude mít více plateb fixních.
Očekáváme také zintenzivnění řešení problémů blokace sítových kapacit spekulativními žádostmi o připojení i spekulativními smlouvami o připojení.
V neposlední řadě doufáme v pomoc energeticky intenzivnímu průmyslu, který by i na úrovni EU mohl z důvodu nákladů na energie výrazně tratit.
Jak hodnotíte dosavadní postoje a kroky české vlády v oblasti energetiky?
Myslím, že tato vláda bude dávat větší důraz na pragmatičtější ošetření palčivých problémů s náklady dekarbonizace. Pomůže jí k tomu změna společenského nastavení. Nepůjde tedy jen o změnu vládního postoje, ale změnu v celé společnosti, včetně aktivistů.
Motoristé ani SPD nejsou zastánci obnovitelných zdrojů (OZE), jako jsou solární a větrné elektrárny. Dojde podle vás přesto k plánované expanzi OZE, nebo to budou mít investoři nyní těžší?
Bude to velmi diferencované. Určitě dojde k výraznému posilování větrné energetiky, ta je v porovnání s fotovoltaikou mnohem výhodnější. Doufám, že si i samotní malospotřebitelé uvědomí, že investice do mikrozdroje je jen ve výjimečných případech zisková. K dotacím do OZE ČR nic nenutí, ale pokud jde o vítr, je velmi žádoucí, aby existovaly, protože to pomůže krotit ceny elektřiny. Fotovoltaika je úplně jiný případ, tam je nutné přehodnocení.
Jaké jsou vaše predikce pro letošek pro tranzit plynu přes ČR?
Problémem využití českého tranzitu směr Slovensko je extrémní navyšování poplatků za přepravu, především na slovenské straně. To už nyní vede k maximalizaci využití alternativních tras a bude to škrtit zájem o export přes ČR například na Ukrajinu. Po zákazu dovozu ruského plynu po roce 2027 by ale česká cesta k LNG terminálům v severozápadní Evropě mohla být prioritizovaná. Klíčovou roli však sehrají přepravní poplatky v Polsku v době po zprovoznění gdaňského LNG terminálu, který by mohl být dalším diverzifikačním zdrojem pro slovenské odběratele, a tudíž opět obcházet českou přepravní soustavu.
Společnost Sev.en avizovala uzavření svých 3 uhelných elektráren, nejpozději do jara 2027. Schválí podle vás ČEPS a ERÚ tento krok? Zvládneme to i bez Tykačových uhelek, anebo ne?
Domnívám se, že to celé bude parametricky trochu jinak. Nechme se překvapit. V každém případě uhelné zdroje čeká útlum a postupný zánik. Jestli to bude v roce 2027 nebo o rok či více let později, není důležité. Postupně uhlí nahradí směs plynu, OZE a jádra, tak jak to předpokládáme už dvacet let, mění se jen periodizace a dobový kolorit. Uzavření každého velkého zdroje mění situaci na trhu a mění ceny a rentabilitu dalších.
Jak pokračuje dekarbonizace českých tepláren? Podaří se jim všem zbavit se uhlí do roku 2030?
Dekarbonizace pokračuje úspěšně vzhledem k situaci a možnostem dodavatelů i samotných tepláren. Opět musím odmítnout konkrétní datum, není podstatné. Po roce 2030 bude už velmi málo uhelných teplárenských zdrojů a postupně zmizí úplně, do roku 2040 nebude žádný.
