Současná přenosová a distribuční síť potřebuje zmodernizovat a posílit. To je však zdlouhavá a nákladná záležitost. Částečným řešením by mohly být virtuální linky, které chytrým trikem navýší kapacitu přenosu elektrické energie, resp. sníží její potřebné zatížení.
Jak to funguje? Když je poptávka po elektřině od spotřebitelů tak vysoká, že ji fyzické vedení (tj. vodiče) nemohou přenést, do hry můžou vstoupit lokální bateriová úložiště (BESS), která plně uspokojí aktuální poptávku po energii přímo v jejím místě.
Elektřina se zkrátka nahromadí v určitém bodě v čase, když elektrické vodiče nejsou tak zatíženy. A v momentě, kdy je jí potřeba, vypustí se z baterií směrem ke spotřebitelům. Zdánlivě tak mohou linky přenést více energie, než na jaké byly navrženy.
Podle docenta Karla Noháče z Katedry elektroenergetiky Západočeské univerzity v Plzni fungují bateriová úložiště jako jakýsi logistický mezisklad, který je umístěn ideálně na každém stěžejním bodě, kde se očekává významná spotřeba, např. u obce nebo u podniku.
Noháč koncept připodobnil k nádrži, kterou si majitel domu umístí na zahrádku: „Představte si, že máte vedeno k domu tenké potrubí a potřebujete rychle zalít zahrádku. Dáte tedy před zahrádku nádrž, do které vám tím tenkým potrubím třeba přes půlku nateče a vy, když chcete zrovna zalévat, tak ji vyprázdníte.“
„Důležité je, aby to bylo blíž, než je ta přetížená část sítě, zkrátka to musíte mít tam, kde už dokážete tu přepravu elektřiny realizovat bezproblémově,“ vysvětlil pro Epoch Times. Dodal však, že nejde jen o baterie. Na provozování virtuální linky je také ze sítě potřeba sbírat velké množství informací, sledovat toky energie a vše vyhodnocovat tak, aby byl celý systém dobře optimalizovaný a chytře řízený. Nepopírá, že instalace baterií sice s sebou nese také určité investiční a provozní náklady, ale podstatně méně administrativních překážek, než posilování sítě.
Baterie místo posilování linek?
Podle slovenského energetického analytika Michaela může koncept tzv. virtuální elektrické linky (VPL) zabránit velkým investicím a vyhnout se fyzickému přidávání více vodičů, čímž by přenosové a distribuční společnosti mohly ušetřit značné finance i čas.
Místo nákladného a pomalého posilování elektrického vedení se investuje do stavby bateriového úložiště a monitorování toku energie. Sura poukázal na to, že bateriové úložiště se v Kalifornii nebo v Číně „velmi běžně“ připojují na vedení 250 kV a 500 kV.
Jeden z komentujících na síti Linkedin, Emin Askerov, popsal svou vlastní zkušenost: „Baterie šetří náklady na modernizaci rozvodné sítě. To je tak pravdivé, že je přijaly i některé z nejzaostalejších, nejkonzervativnějších a nejvíce se technologií obávajících rozvodných sítí. Mám na mysli ruské rozvodné sítě. Jedním z nejúspěšnějších projektů, na kterém jsem se podílel, bylo umístění 35 kWh lithium-iontových baterií v malých vesnicích v moskevském regionu. Tyto vesnice často trpěly výpadky proudu. Ukázalo se, že umístění baterií bylo levnější než modernizace rozvodné sítě. Projekt byl dokončen ještě předtím, než se termín ‚baterie‘ dostal do pravidel a předpisů týkajících se rozvodných sítí.“
Noháč ovšem upozornil, že potenciál virtuálního navýšení kapacity linek v přenosové soustavě není příliš velký, odhaduje ho „v řádu jednotek procent“. Koncept virtuálních linek tedy není zatím určen pro tyto páteřní sítě, ale spíše pro distribuční na napěťových hladinách 110 kV a 22 kV. „Potenciál vylepšení nebo řešení krizového scénáře je spíše v distribuční sítích,“ poznamenal.
Jako příklad využití nabízí situaci, kdy by v některých částech republiky docházelo k velké nárazové spotřebě elektřiny, např. kvůli přechodu na jiný systém vytápění, elektromobilitě nebo datovým centrům. Než dojde k posílení fyzického vedení, které zabere dlouhou dobu, bateriová úložiště by mohla posloužit jako zásobárna energie.
Zda má smysl virtuální linku s bateriovými úložišti budovat, záleží podle Noháče na tom, jak moc dramatický bude další vývoj energetické transformace. Pokud dojde ke společensko-politickým změnám, které rozvoj obnovitelných zdrojů a elektromobility přibrzdí, bude dostatek času k posílení linek a virtuální sítě zůstanou nevyužity, míní.
Jestliže bude přechod k větší spotřebě prudký, za realizaci by to stálo, i když stále by to byla pouze berlička. „Je to spíše dočasné řešení, jakési překlenutí, než se posílí linka,“ konstatoval s tím, že pak by investor musel zvažovat ekonomickou návratnost takového projektu.
I Sura uznává, že virtuální linka má své limity. „Pokud je vedení nonstop vytížené na 90-100 procent, nemá velký význam tam BESS dávat. Je-li ale vytížené na 50 procent a jsou tam odběrové špičky, které překračují maximální přenosový výkon, tam jsou BESS vhodné,“ napsal Epoch Times.
Status quo by podle Noháče změnilo, kdyby došlo k objevu technologie, která by razantně posunula kapacity baterií. „Řekl bych, že kapacita baterií se bude zvětšovat plíživě. Ale jsou i ambice, zatím ve hvězdách, že by šlo o zlepšení radikální. To by pak úplně změnilo pravidla hry. Ale zda něco takového opravdu přijde nebo ne, to nyní nikdo netuší,“ uzavřel.
